„Dotáhli jsme to do vítězného konce, je to obrovská úleva,“ přiznal Kováč, jenž po sezoně zamíří na novou štaci do Slovanu Liberec. A dodal: „Chtěl bych hráčům poděkovat, pro mě jsou hrdinové.“
Můžete se za duelem krátce ohlédnout?
První šanci měla Karviná, dala břevno, tam jsme měli štěstí. Ale od úvodního gólu jsme myslím byli lepší. Ten nejtěžší zápas byl pro nás paradoxně nejpovedenější... Měl jsem pocit, že jsme silní na míči, předváděli jsme krásné akce.
Zmínil jste tutovku hostí, již zlikvidoval brankář Kinský. Je celkem zajímavé, že tak zásadní zákrok musel vytasit už v 8. minutě, ne?
Tony stál na správném místě. My víme, že u týmů mimo ligovou špičku vesměs rozhoduje první gól, špatně se to otáčí. Ten jsme dali my, a když jsme zvýšili na 2:0, nabádali jsme v poločase kluky v kabině, ať zůstanou aktivní. Od stavu 3:0 už jsem začal věřit, že to uhrajeme. Tým vypadal dobře a ještě stupňoval tempo. Musím všechny pochválit, hlavně Laurenta Kissiedoua, který byl podle mě fantastický. Míša Hlavatý zase dvě nahrávky, Krobi (Ladislav Krobot) hattrick... Ten to konečně „odšpuntoval“, má to v sobě. Spravil se běžecky, odměnilo ho to.
Těší vás, že útočníci vždy chytili vlnu a tým táhli? Před tím, než se rozehrál Krobot, to byl až do svého zranění Zlatohlávek.
Jo, jo. Zlatan měl výborný podzim, jen z toho ze zdravotních důvodů vypadával. Teď měl angínu, deset dní antibiotika. Vždycky, když se nadechoval, dostal ránu... Proto nemohl být konzistentní. Ale i tak dal sedm gólů, byly to pro nás klíčové body. Krobi taky. Trápí se Patras (Vojtěch Patrák) — v každém zápase se probil do šance, jenže neskóroval. Připsal si však šest asistencí. S Karvinou opět udělal kus práce. Kamil Vacek rovněž, potřebovali jsme ho tam v plné parádě. Byl si nechat opíchnout patu, aby vůbec mohl hrát. Vážně jsem moc šťastný. Radši prohrát v Jablonci 0:3 a pak se s fanoušky rozloučit vítězstvím 4:0, než aby tomu bylo naopak.
Pardubice mají klid, Zlín po prohře zůstává na dně. Rozhodne poslední kolo |
Jak vám po tom Jablonci bylo?
První poločas jsme se ještě drželi, měli jsme dvě šance. Ale po obdrženém gólu jsme se rozsypali. Chyběl nám Kamil Vacek, celá obrana, i Ortiz. Vedle něj se zklidní i Hali (Denis Halinský). Nezvládli jsme to tam, ale řekli jsme si: V neděli hrajeme znovu, pojďme se stmelit. Dokázali jsme to i fotbalově. Můžeme mluvit o tom, že málo vyhráváme, jenže devět hráčů letos ligu kopalo poprvé. Beru jako veliký úspěch, že jsme se tu dvakrát zachránili. Snažili jsme se hráče rozvíjet v rámci systému. Věřím, že jsme tu za ty dva roky nějakou práci udělali.
Od léta ji budete odvádět v ambicióznějším Liberci.
Už bych chtěl zažít odlišnou sezonu, než hrát takhle dole až do konce. Je to extrémně náročné, i když taky zkušenost pro nás trenéry i pro hráče. Já si spoustu věcí z tohohle klubu vzal a jsem vděčný za tu příležitost. Sami víte, jak to předtím bylo... Opava, Táborsko — nikde v oblacích nelétám, vím, že fotbal je nahoru – dolů. Za 14 dní to může být zase úplně jinak. Ale věřím, že cesta, kterou jsme tu nastavili, byla správná, a že se na to snad občas i dalo dívat.
Jasno o odchodu máte delší dobu, jak jste to prožíval?
Změnila se spousta věcí. S vedením Pardubic jsme k sobě vždycky byli upřímní. Možná od zimy tušilo, že se něco takového stane. Já tu práci chtěl dodělat, i když to už nebylo jako dřív. Ale všichni jsme zůstali profesionály. Pro mě to byly nejtěžší dva měsíce, co dělám fotbal. Ale moje priorita byla zachránit Pardubice. Nakonec se to povedlo. Musím říct, že jsme prožívali i trudné chvíle, i rodina to na mně poznala.
