„Když mi bylo 9 let, chodila jsem do čtvrté třídy, tak jsem měla takové krátkodobé ztráty vědomí. Vypadalo to spíš jako zamyšlení. Dítě se kouká jiným směrem a nereaguje na žádné podněty. Stávalo se mi to jak doma, tak ve škole a ve škole to byl asi trochu problém, protože paní učitelka na mě mluvila a já jsem nereagovala,“ popsala Doleželová začátky nemoci.
EpilepsieZáchvatové onemocnění, které vzniká buď v důsledku poškození mozkové tkáně nebo i bez zjevného poškození. V dětském věku jsou nejčastější „věkově vázané záchvaty.“ Je jich několik druhů, jedním z nich je juvenilní absence, které se projevují krátkodobým zahleděním několikrát denně. Někdy se ale vyvinou až do podoby velkého záchvatu s křečemi. |
„Vypadá to, jako když dítě nedává pozor. Říká se tomu absence. Moji rodiče tehdy nevěděli, že se jedná o epilepsii,“ dodala s tím, že se to dozvěděli až po velkém záchvatu, který prodělala.
„Měla jsem jeden velký epileptický záchvat se ztrátou vědomí a křečemi. Bylo to ve čtvrté třídě, když končily vánoční prázdniny. Poslední, co si pamatuji, že jsem si chtěla utrhnout ze stromku sladkou figurku, vylezla jsem na stůl, a pak už si pamatuji jen, že jsem se vzbudila u lékaře,“ vzpomíná.
Byla potom asi měsíc v nemocnici. Rodiče jí neřekli, co se stalo, jen že měla záchvat, musí brát léky a chodit na kontroly.
Nastolili přísná pravidla, která musela dodržovat. Nesměla z jejich dohledu, nesměla sportovat a musela chodit brzy spát. „Měla jsem dost omezení, která jsem nechápala. Nesměla jsem se spolužáky na bruslák nebo na koupaliště. Kdyby mi to tehdy někdo vysvětlil, tak bych to určitě brala lépe. Takhle jsem to brala jen jako že mi pořád něco zakazují,“ popisuje bývalá královna krásy. Na začátku puberty jí navíc začaly padat vlasy, což byl vedlejší účinek léků.
Léky ale postupně začala vysazovat a v patnácti letech se jich Jana Doleželová zbavila úplně. Až tehdy jí starší bratr prozradil, že měla epilepsii.
„V té době už jsem byla na zdravotní škole, takže to pro mě byl šok, ale ne panika,“ říká Doleželová s tím, že si o nemoci začala pak sama spoustu věcí zjišťovat a postupem času jí došlo, proč ji rodiče v dětství drželi tak zkrátka.
Jana Doleželová s rodiči při promoci (2004)
Nyní je matkou šestileté dcery Veroniky, která zatím žádné podobné problémy nemá. „Existuje hodně forem epilepsie a dědičnost je u každé formy jiná. Já jsem se snažila dohledat, jakou hraje roli dědičnost u té formy, kterou jsem měla já, a nepodařilo se mi to zjistit. Dcera je ale naštěstí zdravá, tak snad to tak bude i nadále,“ doufá Jana Doleželová.
3. července 2016 |
