Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miloš,
zítra Zora.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Co praví legendy a pověsti

aneb

šuplík plný legend a pověstí...


Pověsti ze Stadic
 
Pověst o prvním Přemyslovci je poměrně známá. Kněžna Libuše poslala své posly pro nového knížete a jejich průvodcem byl její bílý kůň. Za ním kráčelo poselstvo tři dny, až bělouš se vzepjal a radostně zaržál u pole, kdy statný muž oral. Vladykové pochopili, že jsou na místě a přistoupili s úklonou k oráči. Vybídli ho, aby s nimi jel za Libuší vládnout. Přemysl ustal v práci a setřel si z čela pot. Zarazil svou oblíbenou lískovou otku do země a svým volům řekl „jděte, odkud jste přišli“. Volové se vznesli a zmizeli ve skále, která se za nimi okamžitě zavřela. Pak Přemysl promluvil k poslům „“škoda, že jste přišli tak časně zrána. Kdybych pole dooral, bylo by vždycky dost chleba. Že jste mne přerušili, bude v Čechách často hlad“. A poslové se divili a žasli dál, když na podzim z otky vyrašily tři ratolesti a nichž se objevily nejen lístky, ale i lískové oříšky.
 
Ale budoucí kníže toho nedbal. Pozval vladyky, aby se s ním po dlouhé cestě posilnili. Obrátil pluh, na radlici položil chléb a sýr, které vyndal z lýkové torny a přidal džbánek vody. Muži poznali, že se jedná o železný stůl z Libuščiny věštby. Kupodivu skromné jídlo jim chutnalo, ale dvě ratolesti na otce uschly. Opět užasli vyslanci a Přemysl jim úkaz vysvětlil slovy „Z mého pokolení mnozí budou panovat, ale jen jediný pán a vládce zůstane.“ Vladykům vrtalo v hlavě, proč se svačí na železném pluhu, a ne na mezi. Přemysl to vysvětlil slovy, že si mají vážit železa. Ale zároveň doporučil, aby Češi v době míru s železem orali, ale pokud je někdo napadne, tak aby všechno železo překovali v meče.
 
Pak vyjeli k Vyšehradu. Přemysl převlečen do skvostného roucha si přes rameno vzal svou prostou tornu a střevíce z lýčí. Vojvodové se opět divili, ale Přemysl jim na to odpověděl. To proto, aby moji potomci věděli, odkud pochází, nechovali se pyšně, až budou vládnout, protože všichni jsme si rovni. Libuše, jako krásná nevěsta vyšla poselstvu vstříc. Při setkání si jen podali s Přemyslem ruku, takže se do dneška neví, zda ho znala jen ze své věštby, nebo se znali už z dřívějška. Údajně chodili v dětství do stejné školy v Budči, kterou zřídil Libušin otec Krok. Nový kníže usedl na kamenný stolec a byla to možná nejslavnější svatba v této době.
 
A jak to bylo s lískovými oříšky? Stadické lískáče se dodávaly na pražský hrad až do roku 1848. Oficiálně bylo dodávaní oříšku ukončeno v roce 1852.
 
Druhá pověst není tak známá. Vypráví o muži, který o sobě prohlašoval, že je selským králem. Bylo to v době, kdy končily husitské války a zemřel císař Zikmund, kterého Češi nazývali liška ryšavá. V zemi nastalo bezvládí, lidé neměli klid na práci, nestarali se o svá hospodářství ani o pole. Neměli před sebou žádnou jasnou budoucnost, a proto uvěřili všemu, co je mohlo alespoň trochu povzbudit. Tehdy se ve Stadicích objevil tajemný stařec. Byl vysoké postavy, prošedivělý, oblečen do hrubého šatu. Svým vystupováním a výmluvností si dokázal každého získat. Jmenoval se Jakub a byl poddaným z vesnice nedaleko Teplic. Usadil se pod lískovým keřem, o kterém všichni věřili, že pamatoval Přemyslovskou dobu.
 
Z proutí, slámy a listí si vybudoval skromný přístřešek. Lidem, kteří za nim přicházeli vyprávěl o rovnosti, která by mezi nimi měly být. Jeho přáním bylo, aby Čechy byly spravovány podle dávných selských práv a přesvědčoval své posluchače, že je zachrání jen ten, kdo vzejde z prostého lidu. Jen takový člověk bude s lidem soucítit a odstraní šlechtu, která je původcem všeho zla. Posluchačů měl hodně, údajně až dva tisíce.  Jakub nebyl podvodník, který by využíval lidské důvěřivosti. Vyprávěl, že měl vidění, v němž byl vyzván, aby odešel do Stadic a nechal se provolat selským králem. Sám věřil všemu, co tak nadšeně vykládal.
 
Když v lidech se začala probouzet revoluční nálada, zasáhlo panstvo. Zbrojíři bez problému Jakuba zajali a odvedli do roudnického hradu. S poblouzněným Jakubem zůstalo jen hrstka jeho nejbližších, ostatní lidé se rychle vrátili domů. Pak byl převezen do Prahy, v té době už byl považován za blázna. Proto ani pražský purkmistr ho dlouho nezdržoval. Dal mu nějaké peníze a poslal ho pryč. Stařec zmizel beze stopy a už se o něm nic nevědělo. Lidé, kteří všemu, co jim říkal, uvěřili, byli zklamáni tím, že se po jeho zajetí nic nastalo a že jeho přání a vidiny se neuskutečnily.
 
 Foto: internet
 
Jaroslava Krejčová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 08.01.2025  19:35
 Datum
Jméno
Téma
 08.01.  19:35 Von
 08.01.  13:41 Vesuviana
 08.01.  07:34 Přemek