Průzračná Harmonie českých filharmoniků působila jako balzám na duši

Český spolek pro komorní hudbu nabídl posluchačům 15. ledna 2025 ve Dvořákově síni pražského Rudolfina koncert Harmonie českých filharmoniků, tělesa sdružujícího hráče na dechové nástroje z České filharmonie a z dalších významných uměleckých institucí. Rozšířili jej též saxofonisté Adéla Wiedermannová, Pavel Fiedler, Pavel Škrna a Lubor Pokluda. Celé těleso řídil Ondřej Vrabec, sólistou večera byl trombonista Lukáš Moťka. Do programu byla zařazena díla Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Nikolaje Rimského-Korsakova, Aarona Coplanda a Andrew Downese. Koncert ozdobilo vynikající provedení všech skladeb, které posluchači ocenili dlouho trvajícím potleskem.
Harmonie českých filharmoniků, 15. ledna 2025, Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha (zdroj Česká filharmonie, foto Petra Hajská)
Harmonie českých filharmoniků, 15. ledna 2025, Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha (zdroj Česká filharmonie, foto Petra Hajská)

Laskavý čtenář promine, ale pokud se výjimečně rozhodl nevydat 15. ledna do Dvořákovy síně, protože hrála pouze dechová sekce České filharmonie, udělal velkou chybu. Přišel totiž o nápaditou hudbu ozdobenou průzračně čistým laděním, ujednocenou vzornou souhrou a šířící kolem sebe úsměvy nejen účinkujících, ale i posluchačů v sále. Nechat na sebe působit atmosféru pohody a být současně stržen umem mistrů interpretačního i skladatelského umění, je hodně silný lék na duši.

Harmonie českých filharmoniků je skupina elitních hráčů. Na pódiu Dvořákovy síni se sešli nejlepší reprezentanti českých nástrojových škol v oblasti dřevěných i žesťových dechových nástrojů. Mnoho z nich zažívá slast sólového úspěchu, současně jsou také prvotřídními orchestrálními hráči, kterým nedělá sebemenší problém věnovat své nejlepší umělecké kreace ve prospěch většího provozovacího celku. Orchestr řídil Ondřej Vrabec, sólo hornista České filharmonie.

Dramaturgie večera postupovala chronologicky. V úvodu zazněla Předehra pro dechové nástroje od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho z roku 1838, následoval Koncert pro trombon a dechový orchestr Nikolaje Rimského-Korsakova z roku 1877, program pak pokračoval skladbou z první poloviny 20. století: Výběrem z baletu Apalačské jaro Aarona Coplanda z roku 1945 a ukončila jej Symfonie č. 4 nedávno zesnulého britského skladatele Andrew Downese, která vznikla v roce 1996.

Všechny skladby byly báječně řešeny po instrumentační stránce, jejich aranžmá provedli samotní skladatelé, pouze dílo Aarona Coplanda bylo nově instrumentováno Robertem Longfieldem. Dodejme, že instrumentace pro dechový orchestr je samostatný obor. Často se mu věnují specialisté. Není totiž snadné dechovými nástroji nahradit např. smyčce atd.

Coplandův opus byl určen původně jevištnímu tanci. Z prostředí symfonické hudby nepocházel ani Koncert pro trombon a orchestr Nikolaje Rimského-Korsakova, neboť jeho hudební mluva evokovala hudební praxi vojenských kapel. Každá skladba otevřela nový svět, který erudované těleso vykreslilo v nebývalé plasticitě.

Harmonie českých filharmoniků, 15. ledna 2025, Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha (zdroj Česká filharmonie, foto Petra Hajská)
Harmonie českých filharmoniků, 15. ledna 2025, Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha (zdroj Česká filharmonie, foto Petra Hajská)

Jednou z velkých postav večera byl sólový trombonista Lukáš Moťka. Skladatel Rimskij-Korsakov předepsal sólovému nástroji v koncertu dlouhé kadence s rozloženými akordy a běhy v širokém rozsahu celého nástroje. Sólista vše zvládl s omračující bravurou. Posluchači jej za ekvilibristický výkon pak mnohokrát vyvolávali. Brilantní ukázkou romantické hudby pro dechy se stala skladba Felixe Mendelssohna-Bartholdyho Předehra pro dechové nástroje. Dílo se dělí na pomalý úvod a sonátové allegro. Témata rychlé části plně odpovídají nástrojovým specifikám dechových nástrojů, především jejich možnostem v technice opakovaných tónů. Kompozice mladého Bartholdyho hýří pestrostí harmonického pohybu i tonálním životem. Obstála by i mezi mnohými skladbami pro úplný symfonický orchestr.

Ve skladbách Aarona Coplanda a Andrew Downese byla Harmonie českých filharmoniků rozšířena ještě o kvarteto saxofonů. Uvedené nástroje posilují střed rozsahu dechové partitury a mají schopnost pojit se s ostatními nástroji. Jejich zavedení do českých symfonických orchestrů prosazoval např. Dalibor C. Vačkář. V provedených partiturách saxofony plní závažné výrazové úkoly. Výběr z baletu Apalačské jaro od Aarona Coplanda pořídil Robert Longfield z fakturálně řidších úseků. Zaskvěla se tak efektní navazování nástrojových skupin na sebe v rámci ucelených frází. Nutno ovšem dodat, že úplná partitura baletu skýtá mnohem bohatší hudební děje (viz článek zde).

Nejrozsáhlejší skladbou programu se stala Symfonie č. 4 Andrew Downese (1950–2023), která zároveň představovala nejnáročnější interpretační výzvu večera. Pětivěté dílo v sobě nese závažné hudební sdělení, název „symfonie“ je tedy plně oprávněný. Kompozice je vlastně obdobou filmového road movie, když se autor zastavuje na své cestě po americkém státě Nové Mexiko u zajímavých míst. Vykresluje své hudební představy v částech Město, Hory, Nebeské město, Pouště a Rio Grande. Pro transparentnost svého sdělení využívá především techniku různě se překrývajících hudebních vrstev, což navozuje dojem bohaté, často neprostupné faktury.

Harmonie českých filharmoniků, 15. ledna 2025, Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha (zdroj Česká filharmonie, foto Petra Hajská)
Harmonie českých filharmoniků, 15. ledna 2025, Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha (zdroj Česká filharmonie, foto Petra Hajská)

V momentech řídnoucí partitury jsem cítil vazbu Dawnesovy symfonie k Janáčkově Symfonietě. Hudební jazyk Andrew Downese ale navíc sleduje trendy konce dvacátého století, které k ilustrativnosti hudebního obsahu využívají i příkré disonance. Takto nastavená hudební tkáň měla vliv v části Poušť, jež byla vykreslena v syrové zvukové atmosféře. Lyrickým protipólem pak byl obrázek ze starobylého města Pueblo, kde hraje indiánská flétna, zde ztělesněná flétnou altovou (Kateřina Jansová). Autor uzavírá svoji symfonickou pouť plavbou po řece Rio Grande, jež v čistých durových hudebních scenériích skladbu dovede ke svému cíli.

Čtvrtá symfonie Andrew Downese je dílem, které si zasluhuje, aby se k němu dechové orchestry vracely. V rukou Harmonie českých filharmoniků je život symfonie povznesen do nebeských výšin. Posluchači ji přijali s velkými sympatiemi. Ocenili také, s jakou perfekcí byla skladba interpretována.

Harmonie českých filharmoniků
15. ledna 2025, 19:30 hodin
Rudolfinum – Dvořákova síň, Praha

Program:
Felix Mendelssohn Bartholdy: Předehra pro dechové nástroje, op. 24
Nikolaj Rimskij-Korsakov: Koncert pro trombon a dechový orchestr

— Přestávka —

Aaron Copland (arr. Robert Longfield): Výběr z baletu Apalačské jaro pro dechový soubor
Andrew Downes: Symfonie č. 4

Účinkující:
Harmonie českých filharmoniků
Lukáš Moťka trombon
Ondřej Vrabec – dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments