Svatba v Káni Galilejské

Evangelium: Jan 2, 1-11

Milé sestry, milí bratři,

musím se přiznat, že z Janova evangelia jsem dříve znal pouze to „klasické“ vyprávění o konci světa, jezdcích apokalypsy apod. Ale čím dál více mu přicházím na chuť, protože on předkládá své vyprávění v takových příbězích a obrazech, které na první pohled ukazují něco jiného, než se zdá. Když si přečtete jakýkoli příběh, řeknete si možná, že je jasné jak, to myslel. Ale když začnete rozkrývat vrstvu příběhu za vrstvou, začne se objevovat neskutečná moudrost a šíře příběhu.

Toto vyprávění ukazuje na první veřejný zázrak, který Ježíš vykonal. Když se jedeme někam představit, tak se snažíme o co nejlepší dojem, aby se na toho dotyčného prostě nezapomnělo. V případě Ježíše by se slušelo něco, co je hodno jeho velikosti – vzkříšení mrtvého, uzdravení nemocného apod. Ale Ježíš začíná pěkně ze života – promění vodu ve víno.

Voda je umístěna v nádobách, které se používají pro rituální očistu, která byla v židovské kultuře nesmírně důležitá a vždy znamenala přípravu pro nějaký náboženský úkon. Tím, že si vybral vodu, která byla umístěná v takových nádobách, můžeme na celou věc nahlížet jako na předěl mezi Starým a Novým zákonem. Voda znamenala v židovství něco důležitého pro modlitbu, pro víru a stejně jako víno, znamená něco důležitého v rámci bohoslužby pro křesťanství. Něco nového končí a začíná. Možná je o i myšleno jako předobraz pro eucharistii, kdy se mění víno v krev.

Dalším obrazem, který nám z toho může vyplývat, je to, že se staral o „pozemskou“ zábavu. Tedy udělal první veřejný zázrak pro to, aby byli lidé veselí, aby se cítili dobře. Ježíš s námi byl tady na zemi, žil pozemský život a moc dobře znal, co lidé k životu potřebují. Ale i svatbou – obřadem, kdy si jeden druhému slibujeme úctu, lásku – něco nového začíná. Úžasné dobrodružství.

Evangelista Jan nikdy nezmiňuje Marii tímto jménem, ale zmiňuje se vždy o ní jako „matce“, tedy pojmenovává ji tím, co ji nejvíce charakterizuje. Jedná se o matku našeho Pána. Dala mu život, dala mu mateřskou lásku a celý život stála po jeho boku, jako jeho maminka.

A na co nesmíme zapomenout, díky tomuto činu odhalil světu svoji moc. Odhalil, že je pánem nad věci pozemskými.

Tímto příběhem se nám také ukazuje, že se o nás Ježíš postará, ať už jde o pozemské věci nebo o věci duchovní. Na jednom křesťanském setkání mládeže jsem vyslechl přednášku misionáře. Vznesl otázku: „Když přijdete na misie, co jako první uděláte? Co musíte udělat hned od začátku?“ Jedna z přítomných slečen vykřikla, že by rozpřáhla ruce a zvolala – Ježíš Tě miluje. On se hezky usmál a řekl: „To je hezké, ale to nestačí.“ Lidem potřebujete zajistit základní potřeby, aby měli kde bydlet, aby měli co jíst. A i to je možná hezké poselství tohoto příběhu – Bůh se postará i o naše prosté pozemské potřeby. Samozřejmě nikdo nemůže čekat, že nám budou létat pečení holubi do úst, že dostaneme vše, co potřebujeme, či spíše co si myslíme, že potřebujeme. Ano, Bůh se o nás postará, ale potřebujeme vyvinout nějakou aktivitu a ne jen pasivně čekat.

V příběhu slyšíme, že voda byla umístěna v nádobách – někdo ji tam musel dát. Někdo musel připravit svatební hostinu, někdo se musel o hosty starat. A Ježíš tomu dal takovou sladkou tečku – změnil prostou vodu v nápoj, díky kterému se hosté mohli více bavit a být veselí. Vyslechl prosbu, kterou vznesla jeho maminka, i když se mu do toho moc nechtělo a možná v tom neviděl smysl. Ale poslechl.

V tomto příběhu tedy vidím předěl mezi novým a starým. Symboliku, která propojuje svátosti v židovské tradici a v křesťanské tradici. Pozemský život přináší i radosti a Ježíš je nezakazuje.

Kéž dokážeme správně naslouchat a vidět v příležitostech, které k nám přicházejí to dobré. Mějme víru, že Ježíš se o nás postará a dá nám co potřebujeme, i když někdy nečekaným způsobem. Amen