A to o té důstojnosti jste slyšeli? Máme ji i v zákonech, ale po ulicích se necourá. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Hřbitov z Pixabaye

Začetl jsem se do občanského zákoníku. Jen tak, abych byl informovaná součást společnosti. A seznal jsem, že určité části psala duše poetická, zběhlá v zenových praktikách. Kupříkladu paragraf 3 občanského zákoníku. „Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým,“ zní nad českými zeměmi. A je to krásný paragraf.

Jen nevím, jestli je to snad až básnické pojetí našich občanských práv co platné, když v realitě, zbaveno všeho verše, vší krásy litery zákona, chová se často opačně. Nebo proti smyslu řečeného.

Důstojnost člověka, to vám je tak široký pojem. Co za ním vidět? Jen další zákony o tom, že člověk člověka nemůže beztrestně zkopat ze schodů? Že jej nesmí křísnut po hlavě sochorem? Och, šalebné tanečky kolem pojmu důstojnost.

U nás na vesnici je jedna stará paní. Chodí po domě v kulichu a ve vaťáku, protože na uhlí nemá. Je to důstojné? Její hloupost, že se nestala uhelným baronem, měli bychom unisono zkonstatovat a nevšímat si toho, že ta paní prožila život plný práce a odvodů na sociálním a že teď, když už nemůže, ji jako společnost necháme chodit doma ve vaťáku, protože venku je pod nulou a protože asi právě takhle chápeme pojem důstojnost.

V dalším domě bydlí zase paní, která dělá po zdanění za 19 tisíc měsíčně a jednou za čas si skočí na úřad prodloužit sociální dávky. Je to důstojné? Měla se lépe učit a dělat třeba v Poslanecké sněmovně, že. No jo, ale kdo by za ní vařil ve škole? Někdo, kdo by za to bral 19 tisíc. Vždycky to někdo musí dělat.

Jak já vzpomínám na tu zdravotní sestřičku z liberecké nemocnice, kde mi plánovali termín pro operaci. Jak ta byla hodná, ochotná, vstřícná, kouzelnou osobnost měla, pro povolání zdravotní sestřičky jako stvořená. A u ní slovo povolání nezískalo ten ohavný pel práce, zaměstnanosti. Ona jako kdyby byla skutečně povolaná být dobrým člověkem a pomáhat. Dělala nám marodům hodinu dozor a rozmluvila se o tom, že se dala na investování do akcií. A mluvila a mluvila a pomalu z ní lezlo, že tomu vůbec nerozumí, že se toho bojí, že už jí dokonce o deset tisíc obrali. A celé to jako červená nit provázel strach z toho, že na stará kolena ji stát nechá ve štychu. Že ji nechá sedřít a pak chcípnout v pangejtu. A bála se, bála se dalších investic, ale víc snad svého stáří v chudobě.

A kde je ta důstojnost? Zdravotní sestra, povolání, které jako společnost potřebujeme, měli bychom takovou zdravotní sestru zajistit až do hrobu, protože ona se má věnovat péči o ty, kteří už nemohou, nebo nemohou právě teď a potřebují se opřít právě o takového člověka, aby si na ty nohy mohli zase stoupnout. Jak mi té sestřičky bylo líto. Ona není akcionář. Nemá na to osobnost. Neumí být dravá, bezohledná. Ale systém naší společnosti ji k tomu nutí.

Velmi jsem se pobavil před třemi dny. Asi na půl hodiny mě popadla hrůza z budoucnosti a jal jsem se zase brousit jako mnoho dalších zoufalců po akciových bankomatech. Řekl jsem si – nebuď blbej, začni konečně kšeftovat s kryptoměnami. A tak jsem na to půl hodiny hleděl, učil se a hledal. A když jsem našel a pochopil, s mohutným výkřikem – já vám na tu loterii kašlu – všechno pozavíral a řekl si – buď jako ta sestřička, to byl krásný člověk. Hlavně se nepouštěj do toho hazardu, do toho výherního automatu, kde sice jednou vyhraješ, ale pak desetkrát prohraješ. Je to satanovo bingo, jak se říká.

Kde je ta důstojnost? Může být člověk povolaný ke svému povolání a nebýt nucen do melouchů s hazardem při investicích? Kuchařka už teď běhá pro dávky na úřad práce, ač pracuje. Zdravotní sestra se bojí stáří, protože nebude mít na uhlí. A ta paní ve vaťáku? Ta na uhlí nemá už teď, ačkoliv celý život strávila v zaměstnání / povolání. Máme to s tou důstojností takové nahnuté. Ale zase v občanském zákoníku o tom je moc pěkná douška. Jen s realitou má pramálo společného.

Zdoj: Zákony pro lidi

Vložil: Štěpán Cháb