Tak trochu neregulérní žebříček nejlepších filmů – 6. část

Sedm samurajů (Akira Kurosawa, 1954) hrstka samurajů se postaví na stranu vesničanů proti přesile. Film je velmi stylizovaný a je to naprostá klasika všech klasik daném žánru.

Sedm statečných (John Sturges, 1960) myšlenkově o něco plošší klon Sedmi Samurajů. Dané reálie jsou ale našim srdcím bližší a film je i výrazně kratší. Přiznávám se, že Samuraje bez přestávky nezvládnu.

Kagemuša (Akira Kurosawa, 1980), co k tomu říct? Podívejte se na ten film.

Já nebudu uvádět další filmy tohoto japonského filmařského velikána. To si dostudujte sami.

Zvětšenina (Michelangelo Antonioni, 1966) Vražda, fotografie a nemožnost uchopit pravdu. Zvláštní film.

Ve službách papeže (Carol Reed, 1965) Charlton Heston a Rex Harrison jako Michelangelo Buonarroti a bojovný papež Julius II. Jestli je něco herecký koncert tak tohle,

Kleopatra (Joseph L. Mankiewicz, Rouben Mamoulian, Darryl F. Zanuck, 1963) Liz Taylor jako Kleopatra. Režisérská verze má až 5 hodin. Dá se to brát jako naprosto vražedná nuda nebo jako velký biják, to už je na vás.

Doktor Živágo (David Lean, 1965) Omar Sharif a bolševická revoluce, další komentář to nepotřebuje.

Dvanáct rozhněvaných mužů (Sidney Lumet, 1957) Henry Fonda a Jiří Voskovec jako členové soudní poroty.

Lawrence z Arábie (David Lean, 1962) rozmáchlá filmová freska o životě britského důstojníka Lawerence

Modrý Anděl (Josef von Sternberg, 1930) film o moci žen nad muži s Marlene Dietrich

Kmotr (1 – III) (Francis Ford Coppola, 1974 – 1990) Mafiánský film dle nesmrtelné knihy Maria Puza

Kdo seje vítr (Stanley Kramer, 1960) filozofický film, ve kterém tak zářil Spencer Tracy.

Jako zabít ptáčka (Robert Mulligan, 1962) film o rasových předsudcích

Život a doba soudce Roye Beana (John Huston, 1972) Za právo a slečnu Lily Lantry!! Roy Bean byl v reálném životě zločinec a vrah, ale tohle je opravdu vtipná taškařice.

Sedmá pečeť (Ingmar Bergman, 1957) šachová partie se smrtí

Manželství po Italsku (Vittorio de Sica, 1964) legendární drama s komediálními prvky, Marcello Mastroianni a Sophia Loren

Poslední tango v Paříži (Bernardo Bertolucci, 1972) mám z toho rozporuplné pocity, nepochybuji, že to něco je, ale docela mě to nudilo

Tramvaj do stanice touha (Elia Kazan, 1951) klasické drama dle hry Tenesse Williamse