Škola. Pro někoho místo, kam už nikdy nechce ani vstoupit. Pro jiné prostor k rozvíjení vlastních dovedností. A pro další území, na němž mohou vládnout zdánlivě neomezenou mocí. Zkrátka škola může být jak chrámem vzdělání, tak i nelítostným bojištěm. Jak to máte vy?
V rámci festivalu HumbookFest byla dvanáctého října 2024 představena mimo jiných i kniha autorské dvojice Štěpánka Cimlová a Robert Čapek Aby škola neškodila, kterou dva dny před akcí vydalo nakladatelství Edika, člen skupiny Albatros Media.
Brožovaná publikace Aby škola neškodila se na titulní stránce prezentuje jako „Průvodce pro žáky, studenty, rodiče a dobré učitele“. Obzvláště ono předposlední slovo je tu důležité, protože jak už vyplývá ze zbytku věty, ostatně stejně jako z názvu, jedná se o obsáhlé zamyšlení nad stavem našeho současného školství. Otočíme-li na další stránku, objevíme ještě jeden podtitul, jenž je možná ještě zajímavější: „Vše, co potřebujete vědět o tom, jak má a nemá vypadat moderní škola“.
Musím se přiznat, že s oběma autory jsem se na HumbookFestu v O2 universu setkal poprvé. A tím nemyslím jen fyzické setkání, ale až do toho dne jsem o jejich existenci neměl nejmenší tušení. Přitom právě Robert Čapek má za sebou již celou řadu knih. První z nich nese letopočet 2008 a jmenuje se Odměny a tresty ve školní praxi. Po ní následovala další více než desítka titulů, namátkou třeba Uč jako umělec (2020), Učitel a syndrom vyhoření (2021), případně celá řada uvedená slovy „Líný učitel“, kam patří mimo jiných Líný učitel – Cesta pedagogického hrdiny (2018), Líný učitel – Kompas moderního učitele (2020), či Líný učitel – Vše o školním hodnocení (2022), abych uvedl alespoň některé. Z příkladů je nejspíš již patrné, že máme co do činění s praktikem, kterému není svět školních tříd cizí, ale hlavně – který není ke vzdělávání našich dětí lhostejný. Jak jsem toho sobotního dopoledne naslouchal zhruba hodinovému představení autorské dvojice, říkal jsem si: oni mi čtou myšlenky. Protože ve všem, co tam tehdy o přístupu ke vzdělávání zaznělo, jsem viděl sám sebe. Je příjemné potkat někoho, kdo smýšlí jako vy, ne?
Aby škola neškodila je tvořena několika základními bloky, přičemž většina z nich se člení na kratší části a kapitoly, jež daný blok rozebírají do větších či menších podrobností. Buďme konkrétnější. V úvodu se společně zamyslíme nad otázkou „Co chceme od vzdělávacího systému?“. Posléze odkryjeme tajemství pojmenované „Co je v ‚osnovách‘?“. Poměrně stěžejní se jeví obsáhlý blok „Role učitele“, logicky následovaný rozebráním tématu „Metody výuky“. Velice obsáhlá je část označená „Problematické chování žáků“, která stručně otevírá úseky „Tresty“, „Zákazy a podivná pravidla“, „Zabavování“ a nevyhnutelně i „Telefony ve škole“. Krátce se podíváme na problematiku pojemnovanou „Domácí úkoly“ a upřesníme, jaká je a měla by být realita v tématice „Absence a omluvenky“. Nesmíme ani zapomenout na to, že „Škola je zdarma“. A s blížícím se finále je potřeba dát prostor výkladu slova „Šikana“ s pestrou škálou jejích projevů. Jako zlatý hřeb se ještě podíváme na „Řešení problémů se školou“, tedy jakousi příručku, co si nenechat líbit a jak případně reagovat. „Závěr“ už je pak jen taková ta třešnička na dortu, v níž se autoři vyznávají ze své motivace.
Celá kniha má po grafické stránce podobu moderní učebnice – text je bohatě prokládán jak kresbami, tak fotografiemi, stejně jako výstřižky a lístečky demonstrujícími ukázky z konverzací na sociálních sítích. Nechybí ani autentické dopisy dětí, rodičů, ale i učitelů – těch souznějících, i těch oponujících. Sem tam do probíraného tématu zasáhnou autoři se svými „Slovy od srdce“, aby dokreslili atmosféru, na jejímž vybudování v dané kapitole pracovali. Kdybych měl knihu popsat jedním slovem, použil bych asi výraz „hravá“. Ano, a to dokonce, i když probírá vážná témata. Vlastně velice vážná, protože co si budeme povídat – škola je opravdu základ života. Škoda, že tato informace se nám s léty někam vytratila. Dokonce i pětatřicet let po revoluci se totiž ve školních učebnách setkáváme s učiteli-zaměstnanci, pro které je vyučování jen práce, nikoli ono poslání, kterým by mělo být. Jak chceme vybudovat silnou společnost, když nebudou učit ti nejlepší? A tím nemyslím jen nejlepší odborníci, ale hlavně nejlepší pedagogové. Protože, vážení přátelé, učit neznamená odříkat dvě stránky z učebnice, kterou navíc napsal někdo, kdo se s mimoškolní praxí často ani náznakem nesetkal. Učit znamená v první řadě pochopit. Pochopit, jak funguje lidská mysl. Ovládat postupy, jak budit zájem o vzdělání, místo šíření strachu z něj. Pár generací učitelů-zaměstnanců dokázalo pokřivit společenské mínění natolik, že normou se stalo rčení: „Kdo nic neumí, ten učí“. Kam se ztratila doba, kdy byla osobnost učitele vnímána jako šiřitelka moudra a rozumu?
Dobrá zpráva je, že časy se mění. Pomalu, ale mění. Školní budovy sice ještě stále navštěvují dospělí jedinci, kteří k reálnému životu nikdy ani nepřičichli a kteří si v nich léčí své psychické neduhy, ale zároveň se objevuje významná množina nadšenců, kteří chápou, že vzdělávání vysokoškolským diplomem nekončí. Ale hlavně, kteří svou práci vnímají jako zábavu. A jak lépe probudit zájem u žáků, než jim jít příkladem? To a mnohem víc se dočteme v knize Aby škola neškodila. Přestože v ní autoři poukazují na mnohé nešvary v současném vzdělávacím systému, stejně je v podstatě optimistická. Dává nám najevo, že provozovat učitelskou profesi stojí za každou námahu. Čím víc inspirujeme nové generace, tím snazší bude život nás všech. A dobrá zpráva na závěr: otázka kvality výuky není vázána na věk vyučujícího. Jasně, zkušenost dost pomůže, ale mnohem důležitější se ukazuje odvaha a ochota dělat věci správně, bez ohledu na to, zda je nám dvacet nebo šedesát. Co znamená „správně“? Tak schválně, co byste řekli?
Neměli bychom se nechat strhnout k ukvapeným závěrům. Aby škola neškodila není pranýřem pro vše, co se ve školách děje. Naopak. Tato kniha ukazuje hlavně to dobré. Na kontrastujících příkladech toho špatného. Nejde o mravokárnou publikaci, stejně jako se nejedná o propagaci rozvolnění pravidel. Přesně naopak. Pravidla jsou důležitou součástí svobody. Chceme-li se ve škole cítit příjemně, chceme-li do ní chodit rádi, musíme znát jasné meze toho, co můžeme a čím už někomu ubližujeme. A tím někomu můžeme stejně tak dobře myslet sami sebe.
A dost poučování. Co třeba vzít téměř dvě a půl stovky stránek titulu Aby škola neškodila do ruky a začíst se do nich? Pusťme se do toho.
Související knihy
Aby škola neškodilaPrůvodce pro žáky, studenty, rodiče a dobré učitele
Cimlová, Štěpánka - Čapek, Robert
Edika, 2024
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.