Londýn - Kdysi patrně nejhledanější terorista světa řečený Carlos Šakal v červnu 1986 pobýval v komunistickém Československu a místní tajná policie Státní bezpečnost (StB) ho nabádala k opuštění země z obav ohledně jeho pověsti a metod. Píše to na základě zjištění z archivů StB expertka na tajné služby Daniela Richterová z londýnské Královské koleje ve své nové knize Watching the Jackals (Pozorování šakalů), o níž informoval deník The Guardian. Podle něj tak kniha poopravuje všeobecně přijímanou představu o podpoře násilných radikálů východním blokem za studené války.
V červnu 1986 dva agenti StB kontaktovali pár, který se ubytoval v jednom pražském hotelu a měl syrské diplomatické pasy. Ve skutečnosti byl oním mužem venezuelský rodák Ilich Ramírez Sánchez, který je známější pod přezdívkou Carlos Šakal. V Praze byl se svojí ženou Magdalenou Koppovou, napsal The Guardian.
Ramírez Sánchez trávil mnoho času za železnou oponou a vědělo se, že ho podporuje sovětská tajná služba KGB i východoněmecká Stasi, připomněl britský list. Nová kniha ale podle něj ukazuje, že obrázek o podpoře Šakala a dalších radikálů ze strany komunistického bloku v pozdní fázi studené války není tak jednoznačný.
"Byla tu tato dramatická představa (tehdejšího amerického prezidenta Ronalda) Reagana, že Sověti a všechny další tajné služby je cvičí, dávají jim všechno, co potřebují, a pak je navádějí k provádění útoků na Západě," řekla autorka knihy Richterová. Podle ní byla skutečnost složitější.
V tomto případě českoslovenští agenti Ramírezovi Sánchezovi a jeho ženě řekli, že vědí, kdo ve skutečnosti jsou, a že mají informace o přítomnosti francouzských agentů v Praze s pověřením je zlikvidovat. Českoslovenští agenti manželům doporučili, aby zemi okamžitě opustili. Ramírez Sánchez odletěl během několika hodin.
Domnělý francouzský plán na likvidaci radikálního páru byl však smyšlený. StB pouze chtěla, aby Ramírez Sánchez, který byl spojován s vlnou teroristických útoků napříč Evropou, opustil Československo.
Mezi 60. a 80. lety minulého století komunistická Praha často posloužila jako útočiště pro operativce z revolučních a teroristických hnutí z celého světa, připomněl The Guardian. Podle něj se tito lidé v ČSSR scházeli, plánovali a někdy navazovali úzkou spolupráci s místními úřady.
Richterová ve své knize na základě bádání v pražském archivu bezpečnostních složek údajně popisuje také rozsáhlé vztahy mezi československými úřady a bezpečnostní službou Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Šéf této tajné služby abú Ijád, v OOP dvojka po Jásiru Arafatovi, byl v Praze v roce 1981 a jeho návštěva vyústila v dohodu zahrnující výměnu zpravodajských informací, společné operace, dodávky zbraní i výcvik bezpečnostních složek. Složky odhalují, že místní představitelé dokonce hovořili o operacích, v nichž by Palestinci útočili na disidenty žijící v zahraničí a buď je vraždili, nebo unášeli. Tyto diskuse ale vyzněly do ztracena.
Ačkoli byly doby, kdy si komunistické Československo hýčkalo organizace z Blízkého východu, mnohem častěji byla Praha zmatená nebo znepokojená z přítomnosti arabských agentů na svém území a snažila se je sledovat. Ačkoli tu byly těsné vztahy s OOP, StB byla ostražitá vůči radikálnějším palestinským skupinám i vůči lidem jako Ramírez Sánchez, napsal The Guardian.
Československé dokumenty ukázaly, že v tomto ohledu "neexistovala koordinovaná politika a řízení ze Sovětského svazu", vyvozuje Richterová.