Ale že by z letiště vyrazil domů, aby se konečně dospal?
Zapomeňte.
Naložili jej do auta a vyrazil rovnou do italského Collalba, kde jej od 7. února čeká boj o tituly na juniorském světovém šampionátu.
„Ještě předtím si tam teď o víkendu při juniorském Světovém poháru vyzkouším pětistovku a možná i hromadný závod. A zároveň se budu aklimatizovat zpátky na tuhle časovou zónu,“ říkal.
Svět zírá. Jílkova fantazie: juniorský světový rekord a druhé místo v poháru |
Váš výkon a umístění v Calgary byly předtím tak trochu šokem nejen pro soupeře, ale také pro vás?
Úplně šokem bych neřekl. Věděl jsem, že mohu zajet dobrý výsledek. Doufal jsem v pódium, i když jsem si jím nebyl jistý, protože ještě nikdy jsem desítku proti lidem ze špičky nejel. Ale musím přiznat, že konečné umístění mě zase tolik nepřekvapilo.
V listopadu jste přitom v poháru teprve debutoval. A najednou jste v něm na nejdelší trati druhý na světě.
Jo, potěšilo mě to. Ale všichni se připravují až na mistrovství světa (v březnu v Hamaru), nebo na olympiádu v příštím roce. Byl to pro mě v Calgary super výsledek, ale doopravdy budu druhý na světě, teprve pokud ho zopakuji na světovém šampionátu.
Jaký rozruch jste svým vzestupem ve světové rychlobruslařské komunitě vzbudil?
Cítím, že mě i soupeři podporují. Většina z nich je překvapených, ale je milé, že závist mezi nejlepšími není taková, jak by si někteří lidé mohli myslet. Určitě se necítím jako vetřelec.
Kolik dalších rychlobruslařů kromě vás má ve Světovém poháru kořeny na kolečkových bruslích?
Poslední dobou jich na dlouhých tratích přibývá. Ve dvacetičlenné A-divizi jsme tak čtyři, což je celkem dost. V závodech s hromadným startem je nás ještě víc. Ale spíš zatím jezdí kolečkáři v B-divizi, protože se ještě plně nepřeorientovali na led.
Zatímco vy ano – a jak. Martina Sáblíková v minulosti takřka vždy po závodech na 5000 metrů vykládala, že jí hoří a bolí celé tělo. Jaké je to po mužské desítce s vámi?
Náročné. Desítka je fyzicky i mentálně asi nejnáročnějším závodem. Bolí od prvních kol, ale musíte tu bolest překonat. Není to jen 40 vteřin naplno jak při pětistovce, ale 12 minut neustále skoro naplno. Po závodě chvíli trvá, než se vzpamatujete, vyčerpání je velké.
Metoděj Jílek (vlevo) se stříbrnou medailí. Zlato bral Ital Davide Ghiotto, bronz má Sander Eitrem (vpravo) z Norska.
Od absolutního světového rekordu Itala Ghiotta vás dělí 12 sekund, zatím hodně. V Calgary jste prohlásil, že do budoucna byste chtěl atakovat i jeho časy. Zdravá sebedůvěra vás žene vpřed?
Určitě myslím v budoucnu na podobné časy, jaké zajíždí Ghiotto – a věřím, že tahle ambice mě dokáže posouvat dál.
Tento týden pokračuje Světový pohár v americkém Milwaukee, na programu je závod na 5000 metrů. Neuvažoval jste, že byste raději zůstal v zámoří, než abyste se vracel kvůli juniorským kláním v Collalbu?
Ne, takhle jsem to měl v plánu od začátku sezony. Celkové umístění v dospělém svěťáku mě letos ještě moc nezajímá, to nastane až příští rok. V olympijské sezoně už chci jet každé kolo poháru.
Navíc i s absencí v Milwaukee byste měl mít zajištěn start na letošním mistrovství světa dospělých na tratích 5000 i 10 000 metrů.
Právě. I na pětce mám na kontě dobrý čas z druhého kola poháru v Pekingu, takže by mi to mělo vyjít i bez Milwaukee.
Jaké ambice nyní budete mít coby světový juniorský rekordman na těchto tratích na mládežnickém šampionátu v Collalbu?
Na mistrovství juniorů je nejdelší vypisovanou tratí pětka, kterou určitě chci vyhrát. Pak mám ambici vyhrát patnáctistovku, což však bude mnohem složitější, protože na ní potkám kvalitní konkurenty, kteří ve svěťáku jezdí na 1500 metrů v A-divizi, zatímco já ještě v béčku. A také bych chtěl vyhrát celkově čtyřboj.
Jak jste na tom s nejkratší pětistovkou?
To je trochu horší. Snažil jsem se na ní zapracovat přes vánoční prázdniny. Pokusím se každopádně kvůli čtyřboji ztratit na pětistovce co nejmíň času. A navrch bych měl na šampionátu ještě startovat v hromadném startu.
Co se při této disciplíně stalo v neděli v Calgary? Působil jste tam v průběhu hromadného závodu aktivně, ale v závěrečném kole jste nabral relativně velkou ztrátu a skončil dvacátý.
Bylo to ode mě takticky pokažené a nezvládnuté. Šel jsem na start s cílem: pódium, nebo nic. Došlo záhy po startu k úniku tří jezdců (kteří posléze dojeli přede všemi i do cíle), a ten mi pokazil strategii. Snažil jsem se usilovně ten únik sjíždět, ale nepovedlo se. Jel jsem čtyři nebo pět kol úplně na max, všichni ostatní (v hlavním poli) se za mnou vyvezli a potom už mi bylo jasné, že to bude špatné.
Přestoupil jste na led hlavně s vidinou startu na olympiádě. Usazuje se už ve vaší mysli i vidina možné olympijské medaile v Miláně? Nebo je na takové představy brzy?
Zatím bych raději nemluvil o cílech na olympijské hry. Uvidím, jak na tom budu na začátku příští sezony. Nebudu teď říkat: Jo, půjdu v Milánu na zlato, nebo na pódium. Ambice tam samozřejmě mám, ale ještě je nechci stanovovat.
Dá se říct, že s každým dalším kolem Světového poháru získáváte další a další znalosti, jak ty nejlepší porážet?
Rozhodně. Každý závod je zkušenost a ti lidé ve svěťáku jich mají mnohem víc než já. Mám pořád spoustu prostoru na zlepšení. Například při rozcvičení před startem. Je těžké naučit se ho ideálně načasovat. Navíc při každé distanci děláte věci poněkud odlišně. Například patnáctistovka je v tomto směru velmi specifická.
Metoděj Jílek na Světovém poháru v Calgary.
Jste na gymnáziu v maturitním ročníku. Měl jste s sebou za oceánem i nějaké učebnice? Díval jste se do nich?
Jooo, lehce. Musím už začít.
Lehce znamená co?
Že jsem poslouchal nějaké knížky a podíval se na didaktické testy.
Kam hodláte po střední škole zamířit?
Přemýšlím nad FTVS v Praze a nad Masarykovou univerzitou v Brně. Ale ještě jsem přihlášky nepodal.
Zahraniční novináři se vás v Calgary ptali, jak jste na tom v Česku s oválem. To téma doprovází celou kariéru Martiny Sáblíkové. Věříte, že vy se jednou rychlobruslařského oválu dočkáte?
Bylo by super, kdyby tu byla rychlobruslařská hala. Myslím, že by pozvedla celý tento sport v Česku, určitě by v ní začalo s rychlobruslením hodně malých dětí. Pak bychom mohli mít i reprezentaci tak velkou jako ostatní země, které získávají medaile.
