Uwe Vaník se vyučil truhlářem, ale už od šestnácti let pouštěl muziku na diskotékách. Dráhu dýdžeje si zkusil v různých evropských zemích. Pracoval i v nechvalně známém podniku Discoland Sylvie. Kromě toho na zakázku postavil dvacet diskoték doma i ve světě.
Někteří lidé si všímali jeho záškubů a jisté roztěkanosti. Po letech přiznal, že je dyslektik, dysgrafik, má ADHD a navíc Touretteův syndrom. Sám to ale dlouho netušil, protože v době komunismu se tyto diagnózy nestanovovaly a byl prostě za zlobivého hlupáka.
Touretteův syndrom: nemoc, kterou zřejmě trpěl Mozart![]() |
Pohybové a řečové tiky se u něj objevily v rukách a v noze, když byl ve třetí třídě základní školy. Stávaly se mu především ve stresových situacích. Učitelé na to reagovali poznámkami i snižováním známek z chování.
„Když jsme šli do divadla, učitelka mě donutila jít vpředu a já se začal za chůze ohýbat k botě. Ten tik byl, jako že jdeš a najednou se ohneš k botě. A bylo mi to strašně nepříjemné, omezující. Jsi vepředu, všichni tě vidí, naráží do tebe a hrozně mě to štvalo, ale nedalo se s tím nic udělat. V hlavě mi jelo: ‚Co to je? Co se to děje? Proč to je? Snad to zmizí.‘ Ale ono to nezmizelo,“ říká Uwa.
Všichni včetně rodičů mysleli, že jen šaškuje. Snažil se to ovládnout sám, v čemž mu nejvíc pomáhal sport.
Když se musel ženit kvůli těhotenství přítelkyně, tiky se zhoršily. Tehdy poprvé navštívil lékaře. Diagnóza zněla epilepsie a dostal na uklidnění rohypnol, který ovšem tiky nezměnil.
Největší zátěž i příznaky pak zažíval v době těžkého rozvodu, kdy jeho exmanželka jejich dva syny odvedla do dětského domova.
„Nejdřív že mi nechce dát děti, pak že mi je dá, pak že si je nemůžu půjčit, pak že si je můžu půjčit, pak je přivezla, ať se starám já. Takové naschvály. A začalo se řešit, jak to bude. Nechápal jsem, proč mi je úřad nechce svěřit. A když mi je ta soudkyně nechtěla dát, tak se mi ty tiky rozjely do extrému,“ vzpomíná.
Důvod, proč mu úřady odmítly děti svěřit do péče byl, že jako DJ není v noci doma. Nakonec si je vzala do péče jeho matka a mohl je tak mít u sebe.
Až v roce 2004 jeho tehdejší přítelkyně našla správného lékaře, který mu pomohl jednak pochopit, s čím se od dětství potýká, a taky nasadil správnou medikaci na Tourettův syndrom. Díky ní se projevy nemoci stabilizovaly a v současnosti se syndrom projevuje už jen občasným skřípáním zubů ve vypjatých situacích.