Útulné nezávislé tituly mi stále více přichází na chuť. Objevování nových krajin, vytváření předmětů, sázení plodin či zútulňování si domova je minimem z toho, co vše by správný simulátor života měl obsahovat. Tímto směrem se rozhodla jít hra The Last Alchemist, aby ve vědecko-fantastickém světě ozkoušela vaše znalosti chemie. Pokud jste ve škole na těchto hodinách nedávali pozor, stejně jako já, možná se vám také povede vyvinout nestabilní formuli, která zničí polovinu dílny. Je na čase to zjistit.
Alchymie bez návodu
Všeobecně nemám moc ráda tituly, v nichž vás kupředu popohání neustálá připomínka smrti. Poté, co vesnici postihla epidemie a váš mentor před časem zemřel, musíte jako poslední žijící alchymista najít lék na tuto jinak nevyléčitelnou nemoc, kterou jen tak mimochodem sami trpíte. Na jednu stranu se snažíte vyzkoumat spásnou vakcínu, než bude příliš pozdě, na stranu druhou vám titul už od začátku jasně dává najevo, že není třeba spěchat. Času máte tolik, kolik jen budete chtít, přičemž se za jediné zpomalení dá považovat vaše protetická noha.
Za zdmi zchátralé observatoře se rozprostírá nádherný, i když nepříliš velký svět plný různých zdrojů. Do cesty se vám postaví hned několik překážek v odemykání nových oblastí, ale brzy přijdete na to, že vaše problémy jsou spíše intelektuálního rázu. V The Last Alchemist prakticky neexistuje žádný zádrhel, který by se nedal vyřešit pomocí alchymie. Od sběru rostlin až po těžbu nerostů či odstraňování zátarasů z cest jste na pouhém začátku celého procesu. Zatímco observatoř poskytne zázemí pro pokusy, je třeba vycházet ven pro materiály a další přísady do alchymistických elixírů. Bez nich se totiž nepohnete dál.
Hokus pokus… a zase pokus
Esence extrahované z různých přísad jsou základním stavebním kamenem v craftingu. Nebude to však tak lehké, jak se může zdát. The Last Alchemist je útulná oddechová hra, příliš však spoléhá na chemické formule, čímž se stává možná až zbytečně složitou. Abyste vytvořili esenci těch vlastností, které právě potřebujete, budete muset přijít na správnou kombinaci nejen látek, ale také tvaru. Každá látka je vizualizována jako mřížka o určité barvě. Hádanka tkví ve vytvoření takové esence odpovídající požadovaným parametrům. K tomu je třeba se pořádně zamyslet, abyste se vyhnuli přílišnému plýtvání zdrojů. Některé jsou značně omezené, ale ať už se budete snažit sebevíc, systém pokusu a omylu si vás stejně dříve či později najde. Pocit z úspěchu je však k nezaplacení.
Veškeré objevy si alchymista zapisuje do deníku. Recepty k výrobě nábytku, informace o surovinách, úkolech i vyzkoumaných formulích najdete na jednom místě v lehce chaotickém uspořádání. Jakýkoliv nově vytvořený chemický vzorec, i kdyby chybný a nepotřebný, se do knihy zaznamená, přičemž se rázem budete brodit v hromadě kombinací a jako jehlu v kupce sena hledat tu správnou. Princip vytváření, ať už se jedná o alchymii, nebo užitkové předměty, je hravý a zábavný. Můžete do jednotlivých craftovacích stanic vložit vzorec, plánek, návod, recept… říkejte tomu, jak chcete, k urychlení a zpřesnění procesu výroby. Je pravdou, že uživatelsky se najde hned několik chybek znepříjemňujících ovládání, ale o tom až později.
Zásoby na podlaze
Nepotřebné materiály můžete prodat houbovému lidu zvanému Agari. Tito malí pidižvíci observatoř obývají společně s vámi, přičemž někteří se stanou cennými pomocníky. Předměty, které pravděpodobně v budoucnu ještě využijete, můžete ukládat do polic a mít tak slušnou zásobu hned po ruce. Jenže právě zde přichází jedno z těch velkých ale. Úložný nábytek nabízí příliš málo slotů, stejně tak váš inventář. Identické položky se navíc nestackují. Výpravy pro materiál tak často končí příliš brzy. Možná se zasmějete, ale ke skladování mi nejlépe posloužila podlaha. Na konci hry to v dílně sice vypadalo jako po výbuchu, ale účel to splnilo. Určitě vás napadne, zda titul obsahuje něco jako zemědělství. Nerosty si asi nevypěstujete, ale s rostlinkami, to už je jiná písnička… jen kdybyste se k funkci získávání semen nedostali tak pozdě, že už ji nevyužijete.
Podobně nedomyšlenou mechanikou mi přijde princip výdrže. Jakékoliv aktivity spojené s výzkumem vám ukrajují z celkového koláče energie, již lze doplnit odpočinkem. Přes den – ano, je zde střídání denní doby – jste nuceni vykonávat spoustu činností, proto mi tento druh jakéhosi omezení přijde zvláštní. Nemluvě o poněkud zastaralém systému ukládání ulehnutím do postele. Asi moc dobře chápete, co se stane, když hru vypnete během dne. Proměnlivý denní cyklus je zde asi proto, aby vás nabádal vyhnout se přepracování. Alchymista už přece jen není nejmladší. Když mu nedopřejete pracovní přestávky a do půlnoci nezaplujete pod peřinu, zhroutíte se na místě a následující den začnete s nízkou energetickou zásobou. The Last Alchemist vás zkrátka nutí plánovat a přemýšlet dopředu i nad takovými maličkostmi.
Esence frustrace, extrakt radosti
The Last Alchemist je krásná hra s krásnou myšlenkou. Má působit dojmem odpočinkového titulu, ale vlastně vám tak trochu hází klacky pod nohy nejen složitými esencemi a malým inventářem. Potřeba kritického myšlení je jedna věc, ale už dlouho jsem u her nezažila tak neintuitivní ovládání. Jako první pocítíte omezující hranice kamery zabírající statickou pozici nehledě na směr chůze. Až držení myši vám dovolí s ní pohybovat, a to pouze horizontálně. Nepohodlné je rovněž sebrání a položení předmětu na několik kliknutí, stejně tak k aktivaci stroje se tlačítko umoudří, až když se od něj vzdálíte a opětovně přiblížíte. Nerosty k těžbě vyžadují často složité speciální esence, které vložíte do rozstřikovače. Jakmile tak učiníte, musíte je buďto spotřebovat, nebo bezduše vyplýtvat, protože už nejdou vyjmout.
Takových detailů jde zde více. Možná vám teď přijdou jako prkotiny, ale ve finálním součtu působí uživatelsky nepříjemně. Přitom by The Last Alchemist mohl být skvělou oddechovkou, kdyby jen nepůsobil dojmem nedostatečného testování. Vždyť tu není jediný náznak boje či agrese. Vizuál nabídne malebnou stylizaci, krásné výhledy i roztomilé postavy podobně jako například ve Spells & Secrets. Celkový dojem ovšem lehce kazí nevýrazné audio a němí protagonisté. Pokud se navíc zaseknete ve smyčce: získej materiály, postav stroj, zpracuj materiály a vyřeš hádanku, není nic, co by vás z repetitivnosti vytrhlo.
The Last Alchemist je jako slibný elixír ve vývinu – obsahuje vzácné ingredience malebného světa i esenci odpočinkového zážitku. Jenže, recept byl namíchán neobratnou rukou, a tak se v baňce objevují sedimenty v podobě nepohodlného ovládání a nedotažených mechanik. Přesto v sobě hra skrývá jiskru filozofie pravého alchymisty: pokus a omyl nakonec vede k úspěchu. Pokud jste ochotni přimhouřit očko nad pár kapkami hořkosti, může vás tenhle alchymistický lektvar potěšit.