Rusko-čínské vztahy: Stává se Rusko surovinovou kolonií Číny?

Ačkoliv je Kreml prezentuje jako strategické partnerství, přibývá názorů, že Rusko sklouzává do role surovinového přívěsku Číny. Tento vývoj má zásadní dopad nejen na ekonomiku, ale i na geopolitické postavení a budoucnost země.

Ruská ekonomická strategie se zásadně změnila: do konce roku 2024 Moskva sázela na to, že západní země neunesou dlouhodobé ekonomické náklady konfliktu a budou nuceny přistoupit na dohodu. Tato kalkulace však selhala.

Situaci využila Čína, která posílila svou ekonomickou dominanci v bilaterálních vztazích s Ruskem. Podle dostupných dat dodává Rusko své klíčové suroviny, jako je ropa a zemní plyn, do Číny často za ceny blízké výrobním nákladům, nebo dokonce pod nimi. Oproti tomu čínské výrobky přicházejí na ruský trh s několikanásobnými přirážkami, což přináší Pekingu obrovské zisky. Tato nerovnováha přispívá k tomu, že ruská ekonomika je stále více podřízena čínským zájmům.

Uvnitř ruských politických a ekonomických kruhů narůstá nespokojenost s touto situací. Klíčové posty ve vládě a ekonomice ovládá „pročínská“ frakce, která považuje spolupráci s Čínou za strategickou nutnost. Tato skupina však čelí stále hlasitější kritice ze strany jiných frakcí, jež označují současný model za koloniální a dlouhodobě neudržitelný.

Rozpory mezi elitami se prohloubily po lednu 2025, kdy USA zavedly další sankce na ruský ropný sektor. Tyto sankce ještě více zkomplikovaly ruskou ekonomickou situaci a vedly k intenzivnějšímu hledání alternativních finančních útočišť, například v Singapuru. Tento trend by ovšem mohl urychlit odliv kapitálu, zhoršit bankovní krizi a vyvolat další pokles hodnoty rublu.

Závislost na Číně, kterou posiluje vše výše uvedené, má nejen ekonomické, ale i geopolitické dopady. Peking využívá této situace k posílení své pozice v globálním soupeření se Spojenými státy, aniž by se sám musel přímo zapojit do konfliktů. Rusko se tak ocitá v roli „nástroje“ čínské zahraniční politiky, který pomáhá Pekingu tlačit na Západ a zároveň nese ekonomické náklady této strategie.

Pro ruské obyvatele to znamená další prohloubení ekonomické nejistoty. Rostoucí ceny, pokles reálných příjmů a zhoršující se životní podmínky jsou přímým důsledkem současné politiky. Vládnoucí režim přitom nejeví ochotu ustoupit od své linie, neboť prioritou je zachování moci.

Zůstává otázkou, zda je Rusko schopno vymanit se z této asymetrické závislosti na Číně. Alternativy jsou omezené, protože západní sankce nadále blokují návrat k původnímu modelu spolupráce se Západem. Čína mezitím upevňuje svou kontrolu nad klíčovými aspekty ruské ekonomiky a geopolitiky.

Tento vývoj představuje důležitý precedent pro mezinárodní politiku. Ukazuje, jak geopolitická izolace a ekonomická zranitelnost mohou vést k jednostranné závislosti na dominantním partnerovi, což má závažné dopady na suverenitu a nezávislost země.

Rusko se tak ocitá na křižovatce: přijme roli surovinové kolonie Číny, nebo najde cestu, jak obnovit svou ekonomickou a geopolitickou nezávislost? Zatím se zdá, že volba padla na první možnost.

Zdroje:

Odkaz

Odkaz

Odkaz

Odkaz

Odkaz

Odkaz