Vzkříšení zapomenutého kostela ve Starém Rokytníku. Štěpánka Tryznová je jeho opravdovým andělem
Vezmeme vás do Starého Rokytníku na Trutnovsku, kde se už pět let stará o vzkříšení a záchranu tamního kostela Štěpánka Tryznová. Kostel byl rozkradený, zničený, poslední bohoslužba se tam konala snad v roce 1974 a žádné větší opravy se tam vlastně od války nedělaly. Stavba už nepatří církvi, od roku 2020 je ve vlastnictví místního spolku Přátelé Starého Rokytníku.
Štěpánko, vy jste také paní učitelkou. Učíte v Trutnově na Střední škole hotelnictví, řemesel a gastronomie češtinu a literaturu. Jak jste se tedy dostala ke kostelu ve Starém Rokytníku?
Před pěti lety jsme se z Trutnova přestěhovali do Starého Rokytníku, koupili jsme tam dům z jehož oken byla vidět špička kostelní věže. Opravdu jen ta špička, protože celá budova byla schovaná za stromy. A má první procházka po Starém Rokytníku vedla právě k tomu kostelu. Shodou okolností zrovna v té době vznikal spolek Přátelé Starého Rokytníku a ta první má návštěva v kostele byla natolik intenzivním zážitkem, že už jsem nedokázala odejít.
Zažívala jste tenkrát něco mezi nebem a zemí?
Pocit, když přijdete někam, kde máte být. Jako kdyby ten kostel vás vzal do náruče a řekl: to je dost, že jdeš. Takže jsem se rozhodla zůstat a pomoci mu ožít.
Jak to v kostele vypadalo, když jste tam před těmi pěti lety přišla poprvé?
Kostel stál, ovšem vnitřek byl prázdný, zašlý, okna rozbitá, střechou zatékalo. A okolí bylo plné křovin, kopřiv, nepořádku, takže práce jako na kostele.
Pocit, když přijdete někam, kde máte být. Jako kdyby mne kostel vzal do náruče a řekl: to je dost, že jdeš. Tak mu chci pomoci ožít.
Štěpánka Tryznová, místopředsedkyně spolku Přátelé Starého Rokytníku
Zajímala jste se také o historii tohoto místa a kostela?
Ano, to je také jedno z obohacení, které mi kostel dal. Protože samozřejmě člověk se chce o tom místě dozvědět něco víc. V souvislosti s tím jsem se naučila luštit staré německé písmo a pátrat ve starých knihách po tom, jací lidé v Rokytníku žili, jak vypadaly domy a jaká byla historie kostela a jeho osudy v průběhu staletí.
Čtěte také
Co zajímavého jste se dozvěděla?
Dozvěděli jsme se, že počátky kostela na tom místě byly už v polovině 14. století, potom ho trošku pobořili asi Husité nebo Slezané. Na místě vyrostl další kostel a největší událostí byla jeho přestavba v 17. století, kdy přišli do Starého Rokytníku jezuité a rozhodli se kostel rozšířit, přestavět do barokní podoby a dokonce si vedle něj, asi se jim to místo líbilo a to jim rozumím, postavili letní sídlo, zámeček, ze kterého se tedy mnoho nedochovalo, ale romantickým místem to tam zůstává.
Zámeček jste si už také vzali trošku do parády?
Ty dva objekty patří k sobě a byla by škoda neukázat je lidem.
Měli jste nějaký plán, jak kostel zase přivést k životu, aby tam lidé chodili? Nejdříve se asi musela opravit střecha.
Střecha přišla na řadu až v minulém roce, protože přeci jen je to položka finančně ohromně vysoká. Tedy kupodivu jsme paradoxně začali tím, že jsme nechali restaurovat dvě vitrážová okna, která byla rozbitá. Dovnitř létali ptáci, sníh, listí, takže zase nějakým štěstím a shodou okolností jsme narazili na úžasného člověka ze společnosti Vitraj Glass, který nám nabídl, že ta okna vylepší a opraví. To byla první akce, co se týče vylepšení vzhledu kostela.
Samozřejmě opravit kostel, jeho kabát, to je skvělé a dělá nám to radost. Ale kdyby nebylo pro koho, pro čí radost, bylo by to málo.
Štěpánka Tryznová, místopředsedkyně spolku Přátelé Starého Rokytníku
Je také pěkné, že se člověk na cestě za záchranou kostela potkává se spoustou zajímavých a milých lidí, viďte?
Ano, protože nebýt kostela, předpokládám, že by do mého života tito lidé vůbec nevstoupili. Ať to jsou hudebníci, fotografové, různí řemeslníci, odborníci, zaměstnanci památkové péče, různých úřadů. Navzdory tomu, že někteří lidé na ně hudrují, tak já mohu říci, že jsou to skvělí lidé, a máme ohromné štěstí i na tohle.
Čtěte také
Kostel je od roku 2020 ve vlastnictví místního spolku Přátelé Starého Rokytníku. Kdysi v něm snad byly i varhany, je to tak?
Varhany byly odvezeny v roce 1980, protože církev moudře usoudila, že by už asi následující období nepřežily. Byl tedy převezeny do Úpice, rozebrány a nyní slouží v kostele ve Rtyni v Podkrkonoší.
Pustili jste se také už do opravy střechy, kolik už je hotovo?
Řekla bych tak jedna třetina. Je to ta nejhorší část nad severní stranou kostela, která byla opravdu děravá a pro kolemjdoucí, dá se říci, i nebezpečná. Proto jsme začali z této strany. Ovšem náklady na krytinu a výměnu části bednění už dosáhly 1 400 000 Kč.
Kde vůbec sháníte peníze na opravy, když je to taková obrovská částka?
Na tu střechu přispěl Českoněmecký fond budoucnosti, přispěl Královéhradecký kraj, město Trutnov a Ministerstvo kultury České republiky. A pak desítky, snad i stovky drobných dárců a samozřejmě my samotní členové spolku. Ale musím zmínit, že jsme měli zase štěstí, protože jinak by ta cena byla ještě vyšší. Pan Martin Bejr věnoval lešení včetně jeho stavby, montáže a následné demontáže. Firma Transport Trutnov zařídila odvoz a likvidaci eternitu za cenu velice příznivou a laskavou. Všem lidem děkujeme.
Čtěte také
Kdy myslíte, že bude oprava střechy hotová?
V letošním roce bychom rádi pokračovali na straně jižní, která je sice v lepším stavu, ale zase je obtížnější tam postavit lešení, neboť na té straně při kostelní zdi je řada krásných pískovcových náhrobků. Ale věřím, že si s tím řemeslníci dobře poradí. A v následujícím roce bude ještě zbývat jedna třetiny střechy, a to nad presbytářem kostela.
Vaší vizí a hlavní nosnou myšlenkou ovšem zůstává vrátit do kostela zpátky život, aby se tam zase scházeli lidé.
Samozřejmě opravit kostel, jeho kabát, to je skvělé a dělá nám to radost. Ale kdyby nebylo pro koho, pro čí radost, bylo by to málo. Takže hlavní je opravdu přivést do kostela život, dostat tam lidi, děti, smích a radost. Pořádáme tedy koncerty, výstavy, akce pro děti, různé přednášky, aby kostel měl nějaký účel. Protože nebudeme si nic nalhávat, bohoslužby, byť mohou být krásnou součástí kostelního života a tradičně tam patří, moc fanoušků v tomto kraji tedy nemají.
Čtěte také
Vy jste mi říkala, že jste dostala zakázáno odstrojit vánoční výzdobu kostela. Stromeček máte tedy v kostele pořád. Proč?
Máme dokonce dva vánoční stromečky a kostel je stále vánočně vyzdoben, byť už je po Vánocích. Ale objevily se známky toho, že by v kostele mohla Česká televize natáčet vánoční koncert folklorního souboru Barunka, tak ještě necháváme výzdobu v pohotovosti. Aby vánoční atmosféra zůstala zachována.
Jste tedy spokojená, že se tohle vše daří?
Jsem šťastná, jsem spokojená. Ta radost je samozřejmě ten hlavní přínos naší péče o kostel. Protože žádné hmotné odměny a zisky rozhodně nečekáme.
Říká Štěpánka Tryznová, dobrá duše kostela svatého Šimona a Judy ve Starém Rokytníku na Trutnovsku. Já moc děkuji za rozhovor a přeji vám co nejvíce té radosti.
Související
-
Do kostela ve Starém Rokytníku na Trutnovsku se po několika desítkách let vrátila dvě vitrážová okna
Dvě původní vitrážová okna se vrátila do kostela svatého Šimona a Judy ve Starém Rokytníku na Trutnovsku. Zobrazují sv. Terezii a sv. Josefa, obě okna rozbili vandalové.
-
Na půdě kostela ve Starém Rokytníku na Trutnovsku se desítky let ukrývala tajemná dřevěná stavba
Na půdě kostela ve Starém Rokytníku se skrýval pro památkáře i milovníky historie doslova poklad. Za starým trámem ležela několik desítek let dřevěná stavba.
-
Místo na zastávce Starý Rokytník, hospoda vystoupíte v Rubínovicích. A přitom na stejném místě
Trutnovské zastupitelstvo rozhodlo o tom, že se bezmála tři desítky zastávek městské hromadné dopravy budou jmenovat jinak. Město chce změnit názvy, které jsou zastaralé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
