Máma mě mlátila každý den. Sama zažila, jak děda zkopal babičku
Čtyřiatřicetiletá psychoterapeutka Kamila je na rodičovské dovolené. V dětství každý den zažívala bití od matky. Vztahy s ní se zlepšily, až když se Kamile před pěti lety narodilo první dítě.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Podcasty a audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Text je součástí série výpovědí dnešních dospělých, kteří v dětství zažívali od svých rodičů jako jednu z výchovných metod fyzické tresty. Redakce identitu všech respondentů zná, kvůli zachování soukromí jsou v textech změněna jejich křestní jména, příjmení neuvádíme. Povolání, počet dětí či rodinný stav odpovídají skutečnosti.
Text obsahuje explicitní popisy násilí.
Moje dětství bylo jako normalizace bití. Máma mě bila každý den.
Pamatuju si moment, když mi bylo deset jedenáct let. To mě mlátila před mladším bráchou, tahala mě i za tričko po zemi. Pak odešla a brácha, kterému byl tak rok, mi nabídl svoji kojeneckou flašku. Bylo to jeho gesto, jak mi chtěl pomoct.
Jednou po mně máma hodila manikúrní nůžky. Házela tehdy věci na hromadu, že je nemám uklizené, a jak hodila i těmi nůžkami, letěly a zabodly se mi do stehna.
Vzpomínám si na jednu trapnou situaci, to mi bylo asi patnáct. Měli jsme doma na návštěvě mamčina šéfa. Mamka se natáhla, chtěla mi dát vlasy za ucho nebo něco podobného, ale já jsem před ní ucukla.
Což byl důsledek toho, že na mě vztahovala ruku často. Bála jsem se jí tak, že
