Když už na něj narazíte, tak ho nepřehlédnete. Koniklec je skutečně jarní elegán a u nás roste hned několik druhů. Ideálně mu vyhovuje středně suchá teplá a světlá stanoviště, travnaté svahy nebo i světlé lesní paseky s dobře provzdušněnou půdou. To je základní informace, která se může hodit, pokud se za ním vydáte.

Sopky Českého středohoří

Suché svahy – to zní jako definice mnohých kopců zbytků třetihorních sopek, které dělají České středohoří tak úchvatnou krajinou. Zjara na nich roste celá plejáda krásných jarních rostlin. Ty první, jako je například hlaváček jarní, už vyrazily. Ale zaměřme se na koniklece.

Obec Hlinná nedaleko Litoměřic má dva od sebe odvrácené koniklece dokonce v obecním znaku a na vlajce. To, co by mohlo pod rostlinkami vypadat jako jejich cibulky jsou jablka, což může působit poněkud matoucím dojmem. Mít rostlinu ve znaku je mnohem méně časté než mít tam zvíře Nicméně v případě Hlinné to má logiku, protože hned za obcí je lokalita, kde roste hned několik druhů konikleců. Kopec zvaný Lysá hora není nijak vysoký, pouhých 577 metrů. A název odkazuje na chybějící stromový porost. O to, aby se tu stromky neuchytily, se stará pravidelná pastva. Ostatně když se dobře podíváte, tak na ovčí bobky narazíte.

Podívejte se na tu krásu.

Zdroj: Youtube

„Tato lokalita je místem výskytu vzácných a ohrožených druhů rostlin, např. kriticky ohrožený koniklec otevřený (Pulsatilla patens), silně ohrožený koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a jejich kříženec koniklec Hackelův (Pulsatilla ×hackelii). Jedná se o jedno z mála míst v Českém středohoří, kde se tyto druhy vyskytují společně,“ vysvětluje na svých stránkách destinační agentura České středohoří.

Brněnský fenomén

Nejmladší panelové sídliště Kamenný vrch v Brně má tu výhodu, že na samotný Kamenný vrch je to opravdu kousek. Takže není divu, že na populaci koniklece velkokvětého se tady chodí dívat nejen Brňáci. Není divu, je jich tam opravdu hodně, podle Czechtourismu zdrojů jich vykvetlo až 60 000 a má jít o jednu z nejbohatších lokalit na světě.

Koniklece najdete na Podyjí nebo na Pálavě. V případě Podyjí se vyskytuje na Havranickém vřesovišti, na Pálavě je najdete třeba pod hradem Děvín. Ani severní Morava není „konikleců prostá“. Najdete ho třeba u Strejčkova lomu mezi Grygovem a Krčmaní na Olomoucku.

Koniklec nebo poniklec?

„Původně se tato krásná, výrazně fialová bylinka se žlutým středem nazývala poniklec, od staročeského „poniknúti“, což znamenalo „hlavu skloniti“ nebo „zaniknouti“. Ať už to mysleli naši předci jakkoliv, oba významy se k rostlince, která ohýbá hlavičku k zemi a na podzim beze stopy zmizí, hodí,“ píše Agentura ochrany přírody a krajiny v materiálu věnovanému konikleci otevřenému.

Tento druh nesnáší stařinu. Hromadění loňské uschlé trávy má za následek jeho ustoupení. Totéž platí v případě, že se do „jeho“ ekosystému dostanou stromy. Koniklec otevřený potřebuje prostor a slunce. To v minulosti zajišťovala pastva, ale ta je dnes čím dál vzácnější.

Související články