Amoniti jsou draví hlavonožci, o kterých se nedá napsal, že žili v pravěku. Žili totiž mnohem dřív a na jejich zániku se podepsal, podobně jako v případě dinosaurů, pád asteroidu Chicxulub do oblasti dnešního Mexického zálivu před zhruba 60 miliony lety. I když je to po tak velké době neuvěřitelné, vědcům se povedlo fragment asteroidu najít v oblasti souvrství Hell Creek v Severní Dakotě.
Vymřeli jako dinosauři
Amonité, podobně jako dinosauři, patří mezi skupinu živočichů, která se zachovala jen v podobě fosilií. Ovšem hlavonožci měli pro fosilizaci mnohem lepší podmínky. Nepředstavujeme si je jako chobotnice, spíš připomínali obří mořské šneky se zatočenými ulitami. Úplně nejblíže mají k dosud žijící loděnce (lat. Nautilus). Pokud je uvidíte, ať už v obchodě s fosiliemi, v muzeu, nebo při troše štěstí někde ve skalách, poznáte je snadno. Prostě je to kamenná, velká ulita. Ta největší měřila přes 170 cm!
Amoniti z panelákové poličky
Jejich na dno padající schránky se už nacházely v prostředí bez vzdušného kyslíku, takže byl splněný první předpoklad k úspěšné fosilizaci. Proto se jich po celém světě nachází tolik. Sám mám doma dva. Jeden pochází z Himálaje, druhý z jordánské Petry. Ten indický je důkazem srážky indického subkontinentu do euroasijské desky, díky kterému se zvrásnily Himálaje a zkameněliny podmořských živočichů se tam dostaly do tisícimetrových výšek.
Ten jordánský se naopak válel coby kámen v podobě disku na frekventované turistické trase v turisticky nejnavštěvovanější lokalitě Jordánského království. Ten první byl z vápenců, ten druhý vypadl z pískovcové skály.
Rohy Ammonovy a ďáblovy prsty
Pokud vám jméno amonit přijde zvláštní, tak máte pravdu. Plinius starší je totiž pojmenoval „rohy Ammonovy“ (ammonis cornu), neboť jejich zatočená podoba mu připomínala rohy staroegyptského boha.
Ve viktoriánské Anglii se jim říkalo „hadí kámen“ a dokonce se jim na stočené schránky, které byly považovány za „tělo“ dokreslovala hadí hlava. Kromě jiného sloužily při věštění. Podle mýtů měly vyléčit neplodnost a sloužit jako ochrana před hady.
Tento kvíz je jen pro vzdělanější čtenáře. Zařaďte zvíře do geologické epochy
Archeopteryx, trilobiti, mosasauři... Pusťme se do toho
Amonit z Indie
Jejich příbuzní, nezatočení belemniti, se naopak považovaly za zkamenělé blesky, které bůh vrhal po nehodných. Nebo se jim říkalo „ďáblovy prsty“ či prsty svatého Petra. Dokonce i v tomto případě se jim přisuzovaly léčivé účinky. „Podle prastaré tradice belemniti rozdrcení na prášek dokázali vyléčit infekce v očích koní, a voda, do níž byli ponořeni je dokonce měla odčervit,“ dodává historické souvislosti novinářka Deborah Cadburyová v knize Lovci dinosaurů.
V Bucklandově bytě u moře se stůl prostřený k snídani prohýbal pod tíhou bifteků a belemnitů, topinek a trilobitů, marmelády a mandreporových schránek ostnokožců; každý stůl a židli, právě tak jako podlahu, pokrývaly zkaměněliny.
Deborah Cadburyová Lovci dinosaurů
Fosilie zajistila rodinu
Roku 1811 se na pláži anglického hrabství Dorset vyšla lebka podivuhodného zvířete. Nadšená amatérská sběratelka fosilií (věděla, že se dají prodat) uvolnila ze skály obratle široké více než sedm a půl centimetrů. Další část kostry vězela ve skále, takže si musela zavolat na pomoc několik mužů. Celkem bylo obratlů přes šedesát, mnohé spojené s páteří. Mary nakonec skutečně tvora, dnes víme, že šlo o ichtyosaura, prodala za cenu 23 liber. Podle Cadburyové jí to zajistilo jídlo pro celou rodinu a dobu delší než půl roku. Tvor se stal jedním z obdivovaných exponátů v Londýně a zároveň vědeckou záhadou. V té době totiž neexistoval kontext, do kterého by se dal tvor zařadit.
Takhle vypadali amoniti.
Dnes víme, že každá zkamenělá kost, prastarý žraločí zub, nebo fosilizovaná ulita, je osamoceným písmenkem píšícím knihu evoluce. Je jedním z milionů důkazů postupného vývoje, který stále není ukončený. Ostatně i fosilie našeho rodu Homo jsou důkazem toho, že jsme nebyli stvořeni, ale po jednotlivých krocích se vyvíjeli.
