Kteří mlynáři na říčce Smutná hospodařili špatně a kdo nešel ke zpovědi, prozrazují staré záznamy
Říčka Smutná pramení u Chyšek na Písecku, pak kolem Milevska a Opařan teče směrem k Lužnici, do níž se vlévá u Bechyně. Podél toku tradičně žily mlynářské rody. Některé staré mlýny tu stojí dodnes.
Jak připomíná Alois Sassmann, který se zabývá genealogií, mlýny původně zřizovali a vlastnili hlavně vladaři a bohaté kláštery, později šlechta. Mlynáři byli pouze nájemci. Mlýny na říčce Smutná patřily převážně premonstrátům z Milevska.
Dodnes stojí Šibalovský mlýn v Hanově u Opařan, který pochází z druhé poloviny 16. století. „Víme, že do roku 1750 tam provozovali mlynářské řemeslo členové další známé mlynářské rodiny, a to byli Krajícové. Když slyšíte příjmení Krajíc, tak to většinou byli mlynáři. Ale podle mlynářské kroniky na hanovském mlýně hospodařili špatně, navíc prý málo platili vrchnosti a co mohli, z lesů ukradli. Nakonec se z mlýna jednou v noci tajně vystěhovali a stavení nechali prázdné,“ vypráví Alois Sassmann.
Opařanská vrchnost proto hledala na panství vyučeného mlynáře, kterého by do Hanova dosadila. „Narazili na bratry Šibalovi z Opařan, kteří se tehdy vrátili z vandru po světě. A v roce 1771 byla svatba, mlynář hanovský Václav Šibal se ženil s dcerou panského myslivce Pouzara,“ zmiňuje genealog.
Čtěte také
Další mlýn na říčce Smutná se nazývá Cmunt či Cmuntov, leží u Vratišova. „Úplně první záznam o mlýně nalezneme v takovém nezvyklém prameni, a sice ve smolné knize města Milevska. Smolné knihy byly vlastně knihy výslechů. Je zaznamenán výslech Františka Kocoura a Martina Tvrzníka, kteří roku 1641 přiznali, že ukradli mimo jiné mlynáři Cmuntovi čtyři husy,“ líčí Alois Sassmann.
O mlynářské rodině se podle něj zmiňují i zpovědní seznamy. „Tam se museli zapisovat lidé, kteří nešli o Velikonocích ke zpovědi. Mezi nimi byla roku 1673 Běta, žena mlynáře Cmunta,“ uvádí.
Rodina Cmuntů se rozvětvila do okolí. Její členové byli většinou mlynáři a sekerníci. „Sekerníci byli řemeslníci, kteří opravovali hlavně mlýnská kola, mlýnská zařízení a jako svůj hlavní pracovní nástroj používali sekyru. Putovali od mlýna ke mlýnu a byli velice oblíbení, protože přinášeli různé novoty, historky, bylo s nimi mnoho zábavy,“ doplňuje Alois Sassmann.
Související
-
Nepoddaní lidé obývali vesnice na Táborsku. Jejich potomci nosí příjmení Svoboda, Hořejší či Holub
Na venkově na Táborsku v minulosti žila zvláštní skupina obyvatel, které se obecně říkalo královští svobodníci. Byli to lidé svobodně usedlí, nepoddaní.
-
Rodina Pouzarových z Hůr se velmi rozrostla hlavně díky rychtářovi Tomášovi, který měl asi 25 dětí
Obec Hůry na Českobudějovicku získala svůj název podle pojmenování pro místo, kde se těžila ruda. O rodinách, které zde žily, se dozvídáme matrik, ale i starších zdrojů.
-
Nosíte příjmení Zeman, Rytíř nebo Skorunka? Je možné, že ho máte díky šlechtickým předkům
Také v genealogii platí zákony schválnosti. Publicista Alois Sassmann se s tím setkal mnohokrát. Kdo velmi toužil objevit ve svém rodokmenu šlechtické předky, neuspěl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
