Spirituál kvintet mi splnil sen stát před dychtivým a nadšeným obecenstvem, vzpomíná zpěvačka Součková

Čtěte také

Spirituál kvintet nahradí Spirituál kvartet. Z původních členů pokračuje duo, hlásí Polední sirény

„Do té doby jsem Spirituál kvintet poslouchala, znala všechny jejich písničky a ani jsem si nedokázala představit, že bych s nimi někdy mohla taky zpívat,“ doplňuje v pořadu Hovory. 

„Od začátku jsem tam měla pocit, že místo vytvořili přímo pro mne. Všechno, co jsme společně tvořili, i moje nové písničky, které jsem pak přinesla, bylo vybíráno s přihlédnutím k tomu, jaký je můj hlas, co s ním přináším, a to i s jakou náladou.“ 

Neměla být Irenou

Veronika Součková vlastně nastupovala na místo po Ireně Budweiserové. „Ale nikdo po mě nechtěl, abych ,byla Irenou‘. Přišlo mi to úplně přirozené a necítila jsem ani lidsky, ani profesionálně, že by to nějak drhlo.“ 

Čtěte také

„Nedokážu zatím domyslet, jestli vůbec vydržím nezpívat,“ přiznává Irena Budweiserová

Ve Spirituálu nakonec zpívala 12 let, některé její písničky zlidověly, lidé si je zpívají. Když se ohlíží, říká: „Jedna vrstva je profesionální, druhá lidská – a obě my daly hodně.“ 

„Bylo to neuvěřitelné období, kdy se mi najednou splnil sen stát jako zpěvačka na pódiu před obecenstvem, které je na vás opravdu zvědavé. Do té doby jsem byla v amatérských kapelách, kde jsme stále někde lapali lidi, aby na nás přišli.“ 

„Se Spirituálem jsem ale stála na jevišti, kde v obecenstvu sedělo 500 lidí, a všichni byli dychtiví a nadšení. A pak to proudění energie z pódia k obecenstvu a opačně...“ 

„Některé publikum je chladnější, některé vřelejší. Když totiž vnímáte, že se lidé ,nechytají‘, začnete dělat všechno možné. Ta chladnost ale neznamená, že se to lidem nelíbí. A z druhé stránky, takoví Moraváci, ti jsou otevřenější a hned dávají své pocity najevo.“ 

Mezilidské vztahy? 

Druhou rovinou bylo zapadnout mezi lidi, kteří se znali už léta.

„Musela jsem se také naučit, jak vycházet s lidmi různého ražení, osobností, zvláštností. V kolektivu sedmi lidí, kteří spolu tráví mnoho času – jezdili jsme klidně i 120 koncertů ročně a hodně času trávili v autě a pak v šatnách – jsem to brala jako výuku, jak vycházet se všemi, ale zároveň si stát za svým. Nemůžu říct, že vždycky to šlo hladce, ale vždycky to nějak šlo,“ dodává. 

Celé Hovory najdete v audiu, ptá se Tatiana Čabáková.