Od biologického kroužku v Chrudimi až po Fulbrightovo stipendium na univerzitě v Kalifornii v USA

Co vy jako vědkyně děláte? Kdybyste to měla laicky vysvětlit, abych to i já pochopil.
Učím na hradecké univerzitě molekulární biologii a bioinformatiku, což vím, že jsou zvláštní slova. Ale například když se testovaly covidové infekce, tak to je jedna z těch metod, které my vyučujeme, jak je prakticky v laboratoři udělat. Takže to jsou pokročilé metody analýzy. A bioinformatika je zpracování dat v počítačích, kterou dnes velmi používáme. Tedy to se snažíme studenty také naučit.

Učím na hradecké univerzitě molekulární biologii a bioinformatiku. Pokročilé metody analýzy a zpracování získaných dat v počítačích.
Marie Drábková, Přírodovědecká fakulta UHK

Jak jste se ke zkoumání přírody dostala?
Z Chrudimi jsem se vydala na studia do Českých Budějovic. Tam jsem studovala biologii a následně parazitologii. Ale všechno začalo, když jsem byla malá holka, kroužkem biologie. Tedy vztah k přírodě mám odmalička. I když přiznávám, že dnes spíše pracuji s počítačem. Ovšem ono terénní dobrodružství je vždy zábavné.

Čtěte také

Studentka toxikologie Veronika Skoupilová se těší do USA. Získala prestižní Fulbrightovo stipendium

Co všechno jste už v terénu dělala? K čemu všemu jste se dostala?
Během mého doktorátu jsme pracovali na chobotnicích a jejich parazitech, což je takové u nás trošku nezvyklé. A díky tomu jsme se podívali do Itálie, Chorvatska, Portugalska, takže to byly docela pěkné terény. Ale zároveň jsme brali vzorky a dělali nějakou tu vědu. Nebyla to žádná opalovačka někde na pláži, museli jsme i pracovat. Ráda vzpomínám na svá studentská léta.

Své studenty berete také na výlety do terénu?
Letos plánujeme terénní cestu do Krkonoš. Chceme se podívat na maličká zvířátka, která žijí v horských tůňkách.

A jak jste se dostala do Ameriky?
Požádala jsem si o Fulbrightovo stipendium a měla jsem to štěstí, že jsem jej získala. Stipendium umožňuje vyjet do Ameriky na nějakou vědeckou instituci a tam získat zkušenosti. Je to otevřené pro všechny, není to jen pro vědce, je to pro kohokoliv. Jen je potřeba podat projekt, který může být úspěšný.

Jaký projekt jste tedy podala vy?
Žádala jsem o stáž na Univerzitě v Santa Barbaře v Kalifornii s týmem, který pracuje na malých korýších. Jedním z korýšů jsou také pentastomidi, což předpokládám, není příliš známá skupina, ale zajímavé na nich je, že jsou to paraziti, kteří mohou nakazit i lidi.

Zkoumám pentastomidity, parazitické korýše, když se začnou věnovat parazitismu. Co se mění v genomu, jak fungují, jaké mají životní cykly.
Marie Drábková, Přírodovědecká fakulta UHK

Popište nám své zážitky z USA.
Santa Barbara leží na jihu, je kousek od Los Angeles přímo u moře. Takové menší město na pobřeží, na americké poměry. Univerzita v Santa Barbaře je ale větší, než naše hradecká univerzita a její biologická část je velmi silná. Bylo příjemné, být ve větším kolektivu se spoustou specialistů. Hodně se tam zabývají výzkumem moře a také globálním oteplováním.

Čtěte také

Hradečtí učitelé i studenti čerpají zkušenosti na univerzitách v USA. Chtějí se podívat i do Turecka

Vy jste tam tedy zkoumala na základě vaše projektu ony korýše.
Korýše, pentastomida. Vypadají jako malí červi, i když jsou příbuzní rakům nebo krabům. Dívala jsem se na to, jakým přesně korýškům budou příbuzný. Laboratoř, kterou jsem navštívila, má velkou zásobu dat všech různých korýšů, proto jsem byla tam.

Na co zajímavého jste při svém výzkumu přišla?
Je tam jedna menší skupina malých korýšků, který jsou i u nás v tůňkách nebo pramenech. Jmenují se ostracoda, česky lasturnatky. Jsou opravdu maličké. A my jsme zjistili, že nejspíše, i když vypadají stejně, jde o dvě skupiny. K tomu nám právě pomohlo doplnit do toho ony pentastomidity, parazitické korýše. A můžeme se podívat, co se s nimi děje, když se začnou věnovat parazitismu. Co se tam mění, co se mění v genomu, jak fungují, jaké jsou životní cykly a tak dále. Trošku nám to může říci něco o tom, jak se to vše vyvíjelo.

Z rodinného archivu Marie Drábkové|foto:archiv Marie Drábkové

Jaký byl život v Americe? Vy jste tam strávila půl roku i s celou rodinou. Protože vy jste nejen úspěšná vědkyně, ale také maminka, máte dvojčátka. Jaké to bylo, když jste manželovi oznámila, že pojedete na půl roku do Ameriky?
Byl nadšený. Docela se těšil. Nejdříve se rozhodoval, jestli zvládne být půl roku bez své práce, ale nakonec se rozhodl, že to zkusí a že se bude věnovat toho půl roku dětem. Nakonec jsme si to užili všichni suprově. Kluci chodili dva dny v týdnu do školky a zbytek byli s manželem. Podnikali výlety po okolí, na kole jezdili na pláž, autobusem do města, do přírodovědného muzea. Takže většinu času trávili venku a jezdili hodně na kole.

Čtěte také

Jak se liší vzdělávání v USA a v Česku? Pedagogická fakulta UHK spolupracuje s univerzitou v Ohiu

Co ještě vás zaujalo na americkém způsobu života?
Zrovna Santa Barbara je docela bohaté město, takže je to tam pěkné. Určitě jsou jiná místa v Americe, která vypadají jinak. Ale i lidé z Los Angeles třeba bydlí v Santa Barbaře. Je to příjemné místo na život, to se nám líbilo. A moc se nám líbilo tamní přírodovědné muzeum. Já jsem biolog, takže to asi není až tak překvapivé, ale i děti z toho muzea byly nadšené. A počasí je tam příjemné. Na druhou stranu, má to také samozřejmě i své nevýhody, jako jsou například požáry, o kterých jste asi slyšeli i tady u nás doma.

Co vás čeká teď, v nejbližší budoucnosti? Budete pokračovat v Hradci Králové na univerzitě ve svém výzkumu?
Určitě bych chtěla zůstat v Hradci Králové, čeká mne učení studentů, plánování práce, psaní vědeckých článků, což je také naše velká povinnost.

Marie Drábková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naším hostem byla Marie Drábková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové, úspěšná vědkyně. Moc děkuji za rozhovor.