
Karel byl rád, že jeho manželka se nelíčí a nepoužívá drahé vůně. Miloval její přirozenou krásu. Jenže v poslední době se něco změnilo. Jeho manželka si začala pořizovat kosmetiku, kterou předtím nepoužívala, a často se vytrácela na setkání s kamarádkami.
Když jsem před lety uviděl tu krásnou blondýnku sedět samotnou v baru, hned mě uchvátila. Truchlila nad neúspěchem u zkoušky. Vždycky byla ambiciózní. Nikdy by mě ale nenapadlo, že časem se její ambice změní tak moc...
Vsadila na přirozenou krásu
Bez váhání jsem se tehdy posadil vedle Evy, která upíjela svůj drink. Usmála se na mě a okamžitě jsme se dali do řeči.
„Opravdu si myslíš, že si v baru najdeš přítelkyni?“ prohodila po chvíli.
„Proč ne?“
„Protože všechny ženy tady jsou nalíčené, jako by šly na předávání Oscarů. A voní jako prodejna parfémů...“ pokrčila nos.
„Ale ty tak nevypadáš...“
„Protože miluji svou přirozenou krásu.“
V dalších letech zůstala stejná. Vždy byla lhostejná k líčení, drahému oblečení i parfémům. A já nikdy neměl pocit, že by jí něco z toho chybělo.
„Petra pořád chodí ke kosmetičce a utrácí tam tisíce. Já si radši odložím peníze na dovolenou,“ říkávala Eva o svých kamarádkách.
Byl jsem hrdý na to, že mám tak praktickou a rozumnou ženu. „Ty nepotřebuješ nic víc. Jsi ta nejkrásnější žena na světě,“ řekl jsem a opravdu jsem si to myslel.
„Všechny to dělají kvůli chlapům. Kdyby to aspoň dělaly pro sebe...“ pronesla jednou.
Paradoxně to byla právě tato slova, která mě přiměla k přemýšlení, když se Eviny preference náhle změnily...
Manželka se zamilovala do drahých parfémů
Nikdy jsme neměli finanční problémy, ale ani jeden z nás zbytečně nerozhazoval. Eva pečlivě zvažovala každý nákup do domácnosti, sepisovala si plusy a mínusy. O to víc mě překvapilo, když se na její skromné poličce v koupelně, kde dřív měla jen pár krémů, objevily elegantní skleněné lahvičky. Vypadaly draze.
„Co to je?“ podivil jsem se a přičichl k jedné z nich. Okamžitě mě omámila vůně jablečného koláče.
„Rozhodla jsem se, že si udělám radost.“
„Jednou přijdu domů a budu si myslet, že pečeš!“ zavtipkoval jsem.
Usmála se, ale ne tak jako dřív. Poslední dobou se smála bez těch rozkošných dolíčků kolem očí. „Líbí se ti? Nikdy bych neřekla, že svět parfémů skrývá tolik tajemství.“
„Mají v sobě ty... no... srdcové tóny, nebo jak se tomu říká?“ snažil jsem se mluvit jako znalec, ale znělo to hloupě.
„Ano, mimo jiné...“
„A srdcem mého života jsi ty.“
Odfrkla si, zavřela lahvičku s parfémem a odešla z koupelny. Chtěl jsem nad tím mávnout rukou, ale to nebyla její jediná změna. Najednou se začala líčit. Viděl jsem ji s rtěnkou jen párkrát, teď používala jemné odstíny, kterých jsem si nevšiml, dokud jsem je neucítil na rtech.
„‚Makeup no makeup...“ vysvětlila záhadně.
„S líčením i bez něj jsi stejně krásná. Ale ty parfémy... jsou tak svůdné. Hned bych tě...“ nedořekl jsem, protože se ode mě odtáhla. Trochu mě to zarazilo.
Krášlila se, ale ne pro mě
Čím dál častěji jsem Evu nacházel před zrcadlem. Místo toho, aby si jednoduše vzala první věc, kterou vytáhla ze skříně, pečlivě si vybírala oblečení. Dokonce si oblíbila podpatky. Vypadala legračně, když se v nich snažila chodit. I na naší svatbě měla obyčejné boty.
„Pro koho se tak parádíš?“ zeptal jsem se jednoho dne, když jsem jí odhrnul vlasy a lehce ji políbil na krk. Okamžitě mě omámila sladká vůně.
„Přece pro tebe,“ odpověděla lhostejně.
Jenže tomu nic nenasvědčovalo. Naopak, cítil jsem, že se od sebe vzdalujeme, a to i v ložnici. Vyhýbala se mi čím dál častěji, chodívala na schůzky s kamarádkami a já trávil večery u televize.
Až když jsem ji jednoho večera sledoval, zjistil jsem pravdu. Nescházela se s kamarádkami. V kavárně na ni čekal pohledný muž...
Lhala mně i svému milenci
„Ahoj, kde máš Anetu a Lenku? Dneska nepřijdou na setkání obdivovatelek vůní?“ vyhrkl jsem, když jsem vešel do kavárny.
Eva se na mě vyděšeně podívala. Muž vedle ní měl prázdný výraz, jako by nevěděl, co říct.
„Tohle je Michal... obchodník s parfémy. Shání unikátní kousky a prodává je dál. On...“ snažila se o vysvětlení.
„Obchodník? Evo, co to má být?“ přerušil ji ten muž dřív, než jsem vůbec stihl její slova zpracovat.
„Takže ne obchodník. A kdo tedy jste?“ otočil jsem se k němu.
„Domníval jsem se, že se Eva s vámi rozvádí...“
Dál to nebylo moc hezké. Vyšli jsme s Evou před kavárnu, kde se začala hystericky obhajovat. „Poprvé v životě jsem se cítila jako opravdová žena! Ano, líčila jsem se a voněla pro něj, protože jsem viděla, že na něj to působí! O tebe jsem nikdy nemusela bojovat, možná to byl ten problém!“
Od té hádky uplynul týden. Přestěhoval jsem se k rodičům a neberu jí telefony. Přemýšlím, kdy se to všechno začalo kazit. A musím také zjistit, jestli bude rozvod mojí spásou – nebo největší životní chybou...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.