Do kroniky jeho osudu přibyl první zápis 6. března 1951, kdy se Jiří Schelinger narodil. Svůj hudební talent zdědil nejspíš po tatínkovi, který byl učitelem hry na kytaru a koncertním umělcem. Byl považován za elegána vždy upraveného zevnějšku. Možná by mohl být předobrazem textu k písni Švihák lázeňský. To syn Jiří byl trochu jiný.

Od školních let muzikant a bouřlivák

Dějištěm prvních hudebních kreací Jiřího Schelingera byly pražské Nusle, kde s rodiči a bratrem bydleli. Se spolužáky založil hudební skupinu a pustil se s vervou do muziky. Původně byl hlavně kytaristou, ale jeho chraplavý hlas mu předurčil jasnou roli sólového zpěváka mimořádného kalibru.

Historky z jeho mládí naznačují, že o dobrodružství nebyla nouze. Ještě na „učňáku“ se pokusil o demonstrativní sebevraždu, aby se dostal z vazby. Mělo to následky, o něž mu šlo – přesunuli ho do psychiatrické léčebny. Následně díky tomu získal tzv. modrou knížku, která držitelům zaručovala, že nemusí na vojnu. Cestu k muzice už mu nic nemohlo zkřížit.  

VIDEO: Podívejte se, Sim-sala-bim – v klipu Jiří Schelinger s Františkem Ringo Čechem!

Zdroj: Youtube

Prošel několika kapelami, až přišla v roce 1972 nabídka Karla Šípa, aby s jeho s hudební skupinou Faraon nazpíval píseň Holubí dům. A bylo rozhodnuto. O rok později jej oslovil František Ringo Čech. Ten se podle svých vlastních slov právě snažil svoji hudební skupinu přetvořit v pořádný hard rock. Přesněji něco ve stylu Deep Purple a Black Sabbath.

Dlouhé vlasy a džíny

Svou vizáží Jiří Schelinger jistě komunistickému režimu radost nedělal. S dlouhými vlasy, které by mu nejedna dívka záviděla. V oblečení z džínoviny, kterou režim nenáviděl jako symbol kapitalistického Západu. Ne, Jiří Schelinger nebyl ideálním vzorem pro mládež podle představ tehdejšího politického systému.

Rok 1977 znamenal vydání albaHrrr na ně, jež bylo natolik hardrockové, že byl zázrak, když je cenzura nezakázala. Vznikla ještě jedna deska s názvem … nám se líbí…, a to v roce 1979. Jiří Schelinger už měl na svém kontě hity jako Sim-sala-bim, Dělám hú, Jahody mražený, Lupič Willy, Evženie, René, já a Rudolf, Jsem prý blázen jen, samozřejmě i Švihák lázeňský nebo nesmrtelná Což takhle dát si špenát.

Věci se seběhly hodně rychle

Kariéra zpěváka, který vzhledem ke svému hlasovému fondu neměl na tuzemské scéně konkurenci, skončila v Bratislavě brzy po jeho třicátých narozeninách. Jiří Schelinger měl natáčet klip v televizním studiu v Mlynské dolině. Večer po natáčení se prý vydal do města a tady se líčení dalšího průběhu věcí začínají rozcházet.

Podle jedné verze měl být skok ze Starého mostu do Dunaje pouhou kratochvílí několika lidí posilněných alkoholem. Jiná mluví o skupince mladíků, kteří zpěváka ke skoku vyprovokovali.

Vzpomínky jeho přátel a blízkých směřovaly i k možnosti, že Jiří Schelinger o sebevraždě skokem z mostu uvažoval nebo že mohl být pod vlivem návykových látek. Fanoušci se zase upínali ke konspirační teorii, že skok do vody měl být jen zastíracím manévrem. Aby jejich idol mohl začít úplně nový život někde v zahraničí.

Rodina, známí, nikdo nechtěl věřit, že se jednalo o nešťastnou událost nebo jen shodu náhod. Nakonec čas všechno zklidnil, nové teorie se ale čas od času znovu objevují. Holubí dům už ale Jiřímu Schelingerovi navždy zůstane.

Zdroj: vlasta.cz, denik.cz, krajskelisty.cz, cs.wikipedia.org, dotyk.cz