Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. FOTO: ČTK / Krumphanzl Michal
FOTO: ČTK / Krumphanzl Michal
ROZHOVOR / Česko se rozhodlo pořídit si americké stíhačky páté generace F-35, po nástupu Donalda Trumpa do prezidentského úřadu se ale v médiích rozběhla diskuze o tom, jestli pořízení stíhaček nebyl špatný nápad. Obavy se objevily zejména ohledně vypínání rušiček u amerických F-16, které nyní Ukrajina využívá v boji proti ruské agresi. V rozhovoru pro FORUM 24 odpovídá na klíčové domácí i zahraniční otázky generál Jiří Šedivý.
Prezident Trump nedávno vypnul rušičky u amerických stíhaček F-16, se kterými nyní operuje Ukrajina. Měli bychom si jako Česko rozmyslet nákup amerických F-35?
V některých věcech, jako například v aktualizacích softwaru stíhaček, mají Američané určitá práva a možnosti, bude to muset být vyřešeno v rámci vzájemných dohod, kterých se můžeme zúčastnit. Je potřeba, abychom měli případné brzdy pro operování stíhaček F-35 nezávisle na Spojených státech. Náčelník Generálního štábu Armády ČR Karel Řehka i ministryně obrany Jana Černochová ale obavy mírnili a možnost Američanů stíhačky vypnout na dálku vyloučili.
Jak moc jsou tyto stíhačky pro českou armádu důležité? Bylo by možné investovat lépe? Například Andrej Babiš v minulosti tvrdil, že jsou zbytečné a předražené.
Stíhačky F-35 jsou v současné době jediná volba. Nerozhodli jsme se pouze my jako Češi, ale většina států Severoatlantické aliance, na trhu zkrátka není jiný srovnatelný letoun, jiný srovnatelný systém, který by byl tak kvalitní a výkonný. Ty stíhačky ve skutečnosti tak drahé nejsou, spíše jde o systémy kolem nich. Kdybychom, jak navrhoval bývalý premiér, pořídili například gripeny, softwarový systém pro jejich operování by byl stejně drahý. Je to politická debata, která dle mého názoru není podložena přesnou znalostí moderních technologií.
Před nedávnem vláda Petra Fialy schválila postupné navyšování výdajů na obranu. Počítá se, že by se mělo dosáhnout 3 % HDP do roku 2030. Vzhledem k současné situaci, kdy kousek od našich hranic zuří válečný konflikt, je toto rozhodnutí dostačující?
Myslím, že není možné rozkolísat společnost a její jednotlivé segmenty. Pokud budeme výrazně posilovat armádu, což je jeden z pilířů moci státu, tak se může stát, že tím například oslabíme ekonomiku, případně společenskou soudržnost. Musíme zkrátka zvažovat, abychom posílením jednoho segmentu společnosti příliš neoslabili jiný. Proto tato vláda navrhuje navyšovat každý rok po dvou desetinách procenta HDP. Myslím, že to je dostatečně ambiciózní. Začít velmi rapidně zvyšovat výdaje na obranu by znamenalo třeba zásahy do sociální oblasti, což by nakonec mohlo vyústit v protesty proti vládě a ve výsledku by pak na obranu nemuselo být vůbec.
Někteří čeští politici, například Tomio Okamura nebo Kateřina Konečná, si myslí, že Rusko není hrozba. Argumentují i tím, že Rusové nedokážou porazit ani Ukrajinu, tedy by se určitě nevrhli do války se zeměmi NATO. Co si o tom myslíte?
Pro ně je to politika. Zvyšovat výdaje na obranu v této situace prostě musíme. Je ale pravda, že se ty kroky musí dělat uvážlivě, nezmatkovat, i když na nás teď třeba Trumpova administrativa tlačí. Nikdo jsme nečekali, že rétorika americké administrativy bude tak agresivní. Je ale dobře, že se teď obrana posiluje, a jak jsem říkal, je nutné ji posilovat postupně a vyváženě.
Měli bychom být sebevědomější, naše armáda není tak špatná, v rámci Severoatlantické aliance je hodnocena velmi vysoko
Polský prezident Andrzej Duda vyzval Spojené státy, aby na jeho území převedly jaderné zbraně jako odstrašující prostředek proti budoucí ruské agresi. Pomohl by takový radikální krok bezpečnosti České republiky?
Jaderné odstrašení je samozřejmě velmi významné, nemyslím si ale, že by s něčím takovým prezident Donald Trump souhlasil. Přemisťování jaderného potenciálu do bývalých států Varšavské smlouvy by bylo pro Rusy skutečně citlivé. Není to ale něco, co by se muselo učinit, Evropa je jaderným deštníkem už chráněna, zejména jadernými možnostmi USA, Velké Británie a Francie. Nevidím v tom tedy žádný zásadní smysl. Docílilo by se možná toho, že by se Polsko stalo významnějším partnerem Ameriky. Význam z hlediska obrany to ale opravdu nemá. Kdyby došlo k válečnému konfliktu a mluvilo se opravdu o tom, že budou použity jaderné zbraně, tak budou rozmístěny podle potřeby. Mohly by tak například skončit ve východním Německu.
Vypadá to, že v Evropě postupně vzniká tzv. koalice ochotných, tedy koalice evropských zemí, které chtějí pomáhat napadené Ukrajině. Může Česko, které je její součástí, sehrát nějakou zásadnější roli?
Můžeme určitě hrát významnější roli, nemůžeme se ale samozřejmě srovnávat s Velkou Británií, Francií nebo Německem. Česká republika je nicméně politicky poměrně silná. Myslím si, že současná reprezentace v čele s prezidentem Petrem Pavlem je velmi respektovaná. Měli bychom být sebevědomější, naše armáda není tak špatná, v rámci Severoatlantické aliance je hodnocena velmi vysoko. Když se dokončí plánované projekty, náš přínos by významný být mohl, neměli bychom se podceňovat. Podívejte se, v jakém stavu je například německý Bundeswehr, díváme se na to s určitým respektem, vůči velkému státu, velké ekonomice. Když si ale přečtete některé závěry jejich parlamentních komisí, tak na tom moc dobře nejsou. Takže i tak velké státy jako Německo mají problémy s armádou.
Je v Evropě vůbec země, která by na tom s armádou nebyla špatně?
V celkem dobré kondici má armádu například Polsko. Ani to ale nemá vše dokonalé, když se na to podívám jako voják. Jestliže má země několik typů zbraní, několik typů tanků, houfnic, letadel, její armádu to činí závislou na poměrně složité logistice, což významně snižuje její efektivní použití. Také tu jsou státy jako například Španělsko, které nedávají ani ta 2 % na obranu. Ve srovnání s ostatními evropskými státy je kvalita české armády úměrná schopnostem naší země.
