Jako spisovatel je znám pod jménem Arnošt Herman. Byl místopředsedou Severočeského klubu spisovatelů. Zemřel ve věku 88 let.

Po jeho úmrtí ve vzpomínce uveřejněné v Ústeckém deníku bylo uvedeno: „…Byl to muž nadšený, který byl vždy ochotný pomoci. Bylo-li třeba upozornil na novinku někoho zajímavého či důležitého ve sci-fi či skautské literatuře. Nezřídka Ústeckému deníku nabídl své osvědčené služby ze světa literatury. Rodák z Mladé Boleslavi po maturitě na lounském gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, byl soudce i advokát…“

Dlouhá léta se setkávali čtenáři v novinách a časopisech s jeho povídkami a soudničkami. V 21. století psal dále glosy a kritiky knih též pro Ústecký i Boleslavský deník. Napsal desítku knih. 

Každá kniha má svůj význam. Ale vycítil jsem u Hermana, že největší břímě jeho vzpomínek je vloženo do knihy „Nad městem zářily hvězdy“ (2003).  Vypráví o jeho klukovských letech 1939 - 1945 v Mladé Boleslavi. Tehdy se seznámil se smrtí. Na to člověk nikdy nezapomene.

V jednom rozhovoru v roce 2011 na toto téma uvedl:
„Na konci války, 9.května, bylo město bombardováno. Já jsem se naštěstí zachránil, protože jsem doma ležel v posteli s angínou, ačkoliv byl slunečný den. Bomba nám spadla před barák a poničila ho, ale mě střepiny minuly. Kdybych byl tenkrát dopoledne venku tak jako moji kamarádi, neměl bych moc šancí. Viděl jsem na chodbě baráku, jak střepina zasáhla sousedku, jež nakonec zemřela, nebo dva mé kamarády bomba úplně roztrhala. Byl to pro mne traumatický zážitek.“

Byl to tragický zážitek, ale Herman sám se dožil 88 let. Jak spisovatel vnímal své stárnutí? V Deníku vyšel v roce 2017 článek „Arnošt Herman má 85 let!“. V článku na téma stáří uvedl: „…Stáří má dost předností, ale marně si na ně vzpomenu,“ řekl W. S. Maugham ironicky na oslavě svých devadesátin. Já říkám, že stáří je smutné, ale je to jediný způsob, jak se dožít vysokého věku...“