Faktický vznik BRIC zahrnující Brazílii, Rusko, Indii a Čínu byl v podstatě sebenaplňujícím se proroctvím, protože platforma vznikla v reakci na tvrzení skupiny Goldman Sachs, že tyto čtyři země mají schopnost ve 21. století měnit povahu mezinárodního uspořádání. Země skutečně začaly spolupracovat a vyvíjet aktivity směřující k oslabení amerického dolaru, což se v první dekádě nového tisíciletí jevilo jako nevyhnutelný fakt. Všechny země sdílely značný ekonomický potenciál a zájem spolupracovat např. prostřednictvím nově vznikajících finančních institucí, které měly konkurovat Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance. Aby váha skupiny vzrostla, byla v roce 2010 přizvána Jihoafrická republika, čímž se stala jednoznačně nejvýznamnější africkou zemí. Ačkoliv ve srovnání s původním BRIC se JAR vyznačovala výrazně menší populací, územní rozlohou i vojenskými kapacitami (a ambicemi), nezpochybnitelně představovala nejstabilnější a nejrozvinutější africkou ekonomiku. Pokud mělo smysl s nějakou africkou zemí rozvíjet mezinárodní aktivity, byla to právě JAR, která se i díky popularitě a odkazu Nelsona Mandely těšila mezinárodní prestiži. Od roku 2011 se zdálo, že spolupráce nové mezinárodní koalice zemí je nezastavitelná a že i díky ustanovení Nové rozvojové banky, zaměřené na financování projektů „globálního Jihu“, bude mít dolar silnou konkurenci.
BRICS však na rozdíl od očekávání trochu usnulo na vavřínech, byť kritici západního uspořádání tvrdili a tvrdí opak. Fakticky však „hype“ kolem spolupráce pětice států, jež ve skutečnosti spolu nesdílí prakticky nic, postupně upadal, zejména s tím, jak se začaly vyjevovat vzájemné rozdílnosti. Současně se ukázalo, jak obrovské náklady se s budováním alternativní infrastruktury pojí, a tak např. země upustily od původně ambiciózního záměru vzájemně se propojit optickými kabely a tím si umožnit např. sdílení špionážních informací.
Nový impuls do vzájemných vztahů přinesl rok 2023, kdy po summitu v jihoafrickém Johannesburgu bylo oznámeno nejen ustanovení řady pracovních skupin, ale především dostalo pozvánku šest nových zemí, z nichž dvě jsou v Africe. Od 1.1.2024 se tak členy vedle Íránu, Spojených arabských emirátů a Saudské Arábie staly také Egypt a Etiopie, zatímco Argentina po zvolen pravicového prezidenta Javiera Mileie na členství rezignovala. SAE ovšem i po oznámení členství oficiálně tvrdily, že stále váhají. Není bez zajímavosti, že summitu se osobně nezúčastnil prezident Putin. V té době byl na něj již vydán mezinárodní zatykač, a ačkoliv JAR prostřednictvím svého prezidenta oznámila, že by Putina po příjezdu do země nezatkla, Putin zůstal v Moskvě a připojil se prostřednictvím videohovoru. Egypt i Etiopie bezesporu představují důležité africké země, nicméně jejich schopnost být rovnocenným partnerem např. Číně či Indii jsou omezené. Ačkoliv každá ze zemí má více jak 100 milionů obyvatel, jedné se o státy s významnými strukturálními problémy, v důsledku kterých je např. Etiopie řazena mezi nejchudší země světa, do které proudí obrovské množství rozvojové pomoci a které se čas od času nevyhne ani hladomor. Tvrdit, že země, která je čas od času závislá na dodávkách potravin od těch zemí, se kterými ideologicky bojuje, je minimálně úsměvné. Bezesporu však zapojení do platformy funguje jako skvělý způsob demonstrace vlivu a síly, ze které se země snaží pragmaticky získat co možná nejvíce.
Na konci roku 2024 byly ke spolupráci vyzvány další země, mezi nimi např. Nigérie, Alžírsko, Bolívie či Bělorusko, z čehož je jasné, jakým směrem se BRICS ubírá. Nigérie s téměř 200 miliony nejlidnatější zemí Afriky představuje největšího ekonomického konkurenta JAR a myslet si, že skrze BRICS se historický antagonismus oslabí, je naivní. Na začátku března tohoto roku pak oficiálně přihlášku poslalo Zimbabwe, jehož zástupce při návštěvě Moskvy zdůraznil, že jeho země je připravena vstoupit kamkoliv, kde to pro ni bude výhodné. Jeho vyjádření lze porozumět, protože ekonomika Zimbabwe je už mnoho let v troskách, zemi drtí hyperinflace, za kterou si může sama a jedinou funkční měnou je americký dolar, jenž se používá místo národní měny. Není bez zajímavosti, že snaha nahradit dolar čínským jüanem skončila fiaskem a ekonomika zdecimovaná zpackanou pozemkovou reformou se s úlevou vrátila k jediné funkční měně.
Linda Piknerová, Ph. D. linda.piknerova@gmail.com, analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
