Jako malý kluk jsem zíral do vitrín muzeí a představoval si, jak ty pravěké předměty mohly fungovat, jak vypadali lidé, kteří ty předměty používali. Knížky Eduarda Štorcha s obrázky malíře Zdeňka Buriana byly pro mne k tomu velmi dobrou průpravou. Ale cítil jsem, že tomu ještě drobnost chybí. Sám to zažít!
Nebojte se zeptat
Když jsem začal učit studenty na vysoké škole, měli jsme to štěstí, že nás kolega vzal na archeologické dny do Francie, konkrétně do archeologického parku v městečku Beynac. Místo vždy v období Velikonoc pokryla stanoviště lidí z nejrůznějších zemí. Předváděli nejrůznější aktivity. Jedno ale bylo nejdůležitější – viděli jsme návštěvníky, kteří se nebáli zeptat.
A tento model jsme přenesli i do naší země, když vznikala středověká vesnice v Uhřínově pod Deštnou a budoucí archeopark ve Všestarech. Když vedoucí parku v Beynacu odcházel do důchodu, seznámil nás s lidmi z parku v Aubechies v Belgii. A od té doby se s nimi vidíme dvakrát do roka na akci u nás a v Belgii.
Archeologický experiment
Tohle byl možná příliš dlouhý úvod k tomu, že prezentace archeologie pomocí archeologického experimentu má obrovské výhody. Návštěvník archeoparku vidí předměty v jejich původní funkci. Sekera seká, v peci se peče nebo tam probíhá výpal keramiky. Má to však i řadu úskalí.
Některé aktivity jsou tak časově náročné, že se návštěvník nedočká jejich konce. Keramické nádoby z pece jde vyjmout až druhý den po vychladnutí, výroba kamenné sekery broušením trvá déle než jeden den a tak podobně.
Říkal někdo umělá inteligence?
Další úskalí je vážnější. Dnes hodně pracujeme s počítačem, na displeji telefonu a s umělou inteligencí a přestali jsme štípat dřevo sekerou, sázet stromy pomocí rýče, sekat seno pro domácí zvířata. Z pohledu prezentace archeologickým experimentem je těžké připravit repliky nástrojů k opakovanému používání návštěvníky, když s nástroji zacházet neumí. Repliky se také díky tomu zničí.
A řešení? Přestat? Nebo nahradit přírodní materiály pevnými dnešními? Vždyť by to už přestal být pravěký nástroj! A tak v Archeoparku pravěku dělíme aktivity na ty pro děti a ty pro dospělé. A znovu a znovu vyrábíme poškozené nástroje. Je jasné proč. Protože to přeci alespoň někteří z nás chceme zažít!
