Lidé, kteří volí populistické a extremistické strany, touží někam patřit, říká psycholog Gerd Gigerenzer. Vysvětluje, proč Elon Musk ohrožuje demokracii. A proč se během volební kampaně styděl za Německo.
Spiegel: Pane Gigerenzere, tématem rizika a otázkou, jak se lidé rozhodují, když je budoucnost nejistá, se zabýváte již desítky let. Jak souvisí volební úspěch AfD s voličskou nejistotou?
Gerd Gigerenzer: Stojí za tím touha být příslušníky skupiny. Skutečnost, že 21 % lidí ve věku 18 až 24 let volilo AfD, mě hluboce znepokojuje. Nemyslím si, že všichni tito mladí lidé jsou pravicoví extremisté, ale že hledají orientaci. Touží po vzorech, hledají sami sebe. Ale dnes hledají někde jinde než před několika generacemi. Hledají na sociálních sítích. A tam najdou Alici Weidelovou, tam najdou politiky AfD. Ti včas rozpoznali, kde a jak mohou navázat kontakt s mladou generací. Mladí lidé tak někdy mají dojem, že ostatní strany se o ně nezajímají, protože nejsou tam, kde jsou oni.
„Sdílená psychóza“ Donalda Trumpa a jeho následovníků
Ještě populárnější mezi voliči ve věku 18 až 24 let byla politická strana Levice.
Die Linke (Levice) je po AfD druhou stranou, jejíž videa jsou na TikToku nejsledovanější. A v Heidi Reichinnekové má velmi působivou influencerku. Existují studie, které ukazují, že více než polovina teenagerů a mladých dospělých do 25 let získává skoro všechny informace o politice na sociálních sítích.
Je přítomnost na sociálních sítích důležitější než obsah, který tam strany prezentují?
Příslušnost k určité skupině nás lidi posiluje. Mezi savci nejsme ani zvlášť silní, ani zvlášť rychlí. Ale dokážeme držet pohromadě, to je tajemství našeho evolučního úspěchu. Otázka dnes zní: na čí stranu se postavit? Koho mám napodobovat? Lidé jsou snadno ovlivnitelní. Základním zákonem psychologie je, že čím méně toho vím a něčemu rozumím, tím snáze se nechám svést. Proto je skupinová identita zároveň také slabinou. Zatlačuje do pozadí obsah a svádí nás k tomu, abychom se ztotožňovali s nesprávnými vzory.
Sociologové tvrdí, že úspěch AfD a nenávist k cizincům souvisí s tím, že lidé mají dojem, že už neudrží krok s vývojem světa. Jsou vyčerpaní tlakem neustálou optimalizací a cítí se zrazeni a ponecháni napospas sami sobě. Dává vám taková teorie smysl?
Málo.
Proč?
Ztratit kontakt s technickým vývojem – tato část teze se může týkat osob starších sedmdesáti let, ale ne takzvané generace Z. Pokud jde o nutkání optimalizovat: žijeme ve světě, v němž se slovo optimalizace používá až příliš často. Optimalizace znamená najít to nejlepší a nic méně než to nejlepší. To v určitém světě nejde. Optimalizace je iluzí. Nutkání optimalizovat pozoruji na sociálních sítích, na Instagramu. Mnoho uživatelů se tam cítí pod tlakem, aby jejich život vypadal lepší, než ve skutečnosti je, aby byli akceptováni. Přijetí se dosahuje prostřednictvím lajků. Ale to podle mého názoru nemá s politikou nic společného.
Pokud nemáte žádné politické, sociální nebo historické znalosti, pokud nejste schopni srovnávat, pak jste náchylní na tupé slogany.
Ve Weidě, malém městě v Duryňsku, volilo AfD 49 % oprávněných voličů. Ačkoli je tam dobrá hospodářská situace a míra nezaměstnanosti činí pouze 5 %, nestranický starosta mluví o „frustraci“ a „chronické nespokojenosti“ tamních obyvatel. Občané mimo jiné říkají, že volili AfD kvůli „mnoha cizincům“, na které se utrácejí peníze, zatímco oni „zůstávají na trati“. Jak je to možné?
To souvisí s nedostatkem vzdělání. Mezi příznivci AfD je nadprůměrně nízké vzdělání. A jak jsem již řekl: když věcem moc nerozumíte, máte tendenci přijmout cokoli, co se řekne, aniž byste to zpochybňovali. Pokud nemáte politické, společenské nebo historické znalosti, pokud nejste schopni srovnávat, pak jste náchylní na tupé slogany. Vidíme to v USA. Migrace je teď také hlavním tématem AfD. Kdyby strana tvrdila, jako kdysi, že euro musí bezpodmínečně pryč, pak by to někteří lidé také papouškovali. Navíc jsou názory lidí ovlivňovány záměrně nepravdivými zprávami, například na sociální síti X (dříve Twitter). Elon Musk, hlavní poradce amerického prezidenta a sympatizant AfD, zhruba před dvěma měsíci na X uvedl, že téměř 80 % všech žadatelů o azyl pojede na dovolenou do své domovské země. To je nesmysl a systematicky zavádějící informace, která ohrožuje demokracii. Studie, na kterou se Musk odvolával, byla provedena v roce 2022 a ukázala, že 79 % ze 183 migrantů, kteří se do Švédska přistěhovali v posledních 80 letech, většinou v 70. až 90. letech, již někdy strávilo dovolenou ve své domovské zemi.
Žijeme v době šílenství, nebo je vše ještě v normě?
Co lze udělat pro to, aby se lidé na tyto cítěné pravdy dívali kritičtěji?
Měli bychom začít učit děti ve škole udržitelnému myšlení a empirickému myšlení. Potřebujeme zásadně kritický přístup k informacím. Proč někdo šíří nějakou zprávu? Co se za ní skrývá? Na konkrétních příkladech bychom měli mladým lidem vysvětlit, jak jsou záměrně klamáni.
Co to přinese? Je známo, že po zveřejnění falešných zpráv je téměř nemožné je v povědomí veřejnosti korigovat. Lidé zapomínají opravenou verzi původní falešné zprávy rychleji než skutečnou falešnou zprávu.
To je pravda, nemá smysl psát: „Elon Musk se mýlí, když tvrdí, že 80 % žadatelů o azyl jezdí na dovolenou do své domovské země.“ Místo toho musíte čtenáře chytit u jejich cti: „Vysvětlíme vám, jak vás Elon Musk zcela záměrně uvedl v omyl.“ Pokud na lidi zapůsobíte emocionálně, bude to mít efekt. Myslím si, že je úkolem tradičních médií, poskytovat tento druh osvěty a vzdělávání.
Mnoho politiků trénuje neodpovídání na otázky.
Co by měly udělat zavedené strany?
Měly by toho udělat hodně. Nejdříve by si však musely plně uvědomit problém a zvážit, jaké jiné způsoby identifikace s mladými lidmi by mohly nabídnout.
Jaké by to mohly být?
Dlouho jsem žil a učil v USA. Mladí lidé se tam dokáží ztotožnit se svou univerzitou. Nosí mikiny s nápisy „Stanford University“ nebo „Boston University“. To u nás stále ještě téměř nevidíte. Pro mnoho lidí už ani církev není příležitostí k identifikaci. Zbývají sportovní kluby.
Jak můžeme zabránit digitálnímu fašismu à la Musk a Zuckerberg?
Věříte, že úřadující politikové přinesou nějakou změnu?
Potřebujeme více politiků s rovnou páteří. Politik s páteří vyjádří svůj názor, vysvětlí, proč je to jeho názor, a drží se ho, i když mu fouká vítr do tváře. Když si vzpomenu na poslední volební kampaň, stydím se za svou zemi: mnoho politiků praktikuje neodpovídání na otázky. Pronášejí jen prázdné fráze. Lidé si to uvědomují a pak se cítí zklamaní. Cítím se také opuštěn politiky, kteří neustále mluví, ale vždy pronášejí jen obecné prázdné fráze. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč je důvěra v německé politiky tak nízká.
Během volební kampaně byla Alice Weidelová obzvláště nápadná svou politikou nejrůznějších tvrzení. Když byla dotázána na konkrétní řešení, nevypadlo z ní téměř nic. Lidem to zřejmě úplně nedošlo, jinak by AfD nedostala 20 %.
Předpokládám, že její fanoušci si neuvědomují, že tvrzení je třeba zdůvodnit. Paní Weidelová je beztak naprosto neobvyklá politička, která se k AfD vůbec nehodí.
Proč ne?
Žije ve Švýcarsku. Tolik k nacionalismu. Pak žije se ženou, tolik k tradičnímu obrazu rodiny. Její partnerka pochází ze Srí Lanky, tolik k migraci. Zajímalo by mě, jestli paní Weidelová vede dva životy: jeden podle svých vlastních hodnot a druhý podle úplně jiných hodnot, které reprezentuje na jevišti, aby byla úspěšná.
Považujete to za možné?
Vyloučit to nemohu.
Minulý víkend došlo v Bílém domě ve Washingtonu ke skandálu mezi Donaldem Trumpem a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Někteří uživatelé z Německa se přihlásili na síti X o slovo s názorem, že Zelenskému konečně někdo vynadal. Co si o tom jako psycholog myslíte?
Zastávat se silnějšího a obviňovat oběť je známý vzorec. Tuto záměnu pachatele za oběť předvedl Trump a zde je pak napodobován. Těmto uživatelům však obvykle ve skutečnosti nejde o Ukrajinu, ale o sebe, aby na sebe upoutali pozornost, stejně jako Trump. Místo zesilování utrpení oběti bychom se měli spíše podívat do svých srdcí: považuji za deprimující a děsivé nestát na straně napadeného národa. Evropa se musí konečně probudit, zejména Německo. Byl to hezký sen, že my Němci už nikdy nebudeme muset vzít do ruky zbraň, ale tento sen skončil. A já doufám, že my Němci se také konečně probudíme, pokud jde o AfD.
Thiel, Musk, Yarvin a jejich zvrácený sen o CEO diktatuře
V jakém smyslu?
Dovedu si představit, že američtí republikáni budou AfD nadále silně podporovat. Možná i finančně. My Němci musíme pochopit, že to nejsou jen Rusové, kdo manipuluje naše volby, ale že se do našich záležitostí vměšují i síly z USA a snaží se nás ovlivnit. Původně AfD nebyla proamerická, ale obviňovala USA ze všech neduhů světa. Nyní si myslím, že je možné, že se přizpůsobí a stane se věrnou odnoží republikánů v Evropě.
Gerd Gigerenzer, ročník 1947, je německý psycholog a emeritní ředitel oddělení Adaptivního chování a kognice na Institutu Maxe Plancka pro výzkum vzdělání v Berlíně. Psychologii vystudoval na Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově, jako profesor následně přednášel na univerzitách v Kostnici, Salzburgu a v Chicagu. Působil také jako ředitel Institutu Maxe Plancka pro výzkum chování v Mnichově. Od r. 2009 je ředitelem Hardingova centra pro kompetenci rizik. V centru Gigerenzerova vědeckého zájmu leží otázka, jak se lépe a racionálně rozhodovat v situacích, kdy máme pouze omezený čas a informace a budoucnost je nejistá. Široké veřejnosti je znám svou knihou Bauchentscheidungen (Pocitová rozhodnutí), která byla přeložena do 17 jazyků. Patří mezi podporovatele Charty digitálních základních práv EU, která byla zveřejněna koncem listopadu 2016.
