Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
ANALÝZA / Pražský magistrát na svých stránkách uvádí, že dostupné bydlení pro všechny obyvatele města je „jednou z nejdůležitějších priorit“. Získat obecní byt s regulovaným nájemným je ovšem pro běžného Pražana v současné době téměř nemožné. To ve Vídni dostane byt každý, kritizují levicoví politici. Celá pravda je trochu složitější.
Byty jsou v Praze nabízeny zejména podporovaným profesím, což jsou učitelé, hasiči, zdravotní pracovníci, policisté či sociální pracovníci, případně seniorům, zdravotně hendikepovaným a lidem v nouzi. Pokud do těchto kategorií nepatříte, vaše šance jsou mizivé.
Ve Vídni jsou pravidla skutečně už na první pohled výrazně volnější. Žadateli o byt musí být 17 let, při uzavření smlouvy musí být plnoletý a musí mít dva roky trvalé bydliště v rakouském hlavním městě, což platí i pro případné spolubydlící. Žadatel překvapivě nemusí být rakouským občanem. Stačí být občanem Evropské unie nebo Švýcarska či oficiálně uznaným uprchlíkem.
Příjem žadatele nesmí překročit určitou příjmovou hranici. U jedné osoby jde aktuálně o 4 237 eur měsíčně (105 925 korun), u dvou osob 6 314 eur (157 850 korun), u tří osob 7 145 eur (178 625 korun) a u čtyř 7 975 eur (199 375 korun).
Vídeňan dále musí uvést, z jakého důvodu právě on obecní byt potřebuje. Ani to není žádné drama, relevantních důvodů je totiž mnoho. Stačí napsat, že je vám méně než 30, jste 10 let nahlášeni u rodičů a nevlastníte žádnou nemovitost nebo že je váš byt pro rodinu příliš malý. Případně můžete napsat, že váš životní partner chce žít s vámi společně a váš byt je moc malý.
Přednost mají samoživitelé, tedy osoby, které žijí s dítětem více než šest měsíců v roce, nevlastní žádný byt a dostávají přídavky na děti. Dále zdravotně postižení a také senioři, pokud je jim přes 65 let a žijí v domě bez výtahu, v bytě bez koupelny nebo dostávají příspěvek na péči.
Nájem nikoho nezruinuje
Nájem je příjemný. U normálního bytu kategorie A to dělá 6,67 eura za metr čtvereční, přibližně 166 korun, bez energií a služeb. Běžný Pražan se nestačí divit, jak je to možné.
Vysvětlení je prosté. V Praze, která má zhruba 1,34 milionu obyvatel, se nachází jen 31 180 regulovaných, tedy obecních bytů, z toho 23 423 bytů spravují městské části a čtvrtina, tedy 7 757 bytů, je ve správě magistrátu. Je známo, že v minulosti se u nás hojně privatizovalo.
Vídeň má oproti tomu dva miliony obyvatel a ohromujících 420 tisíc bytů s regulovaným nájmem. Na 220 tisíc z nich má status obecních bytů, a navíc Vídeň podporuje nezisková bytová družstva (dalších 200 tisíc bytů). Tím se z Vídně stává ráj nájemníků a majitelé soukromých bytových domů mají tak trochu smůlu. Každý si samozřejmě rád zažádá o obecní byt s regulovaným nájmem.
Kde vzali 420 tisíc bytů?
Nabízí se otázka, kde město vzalo tolik bytů. Vídeň totiž systematicky staví obecní byty 100 let a nikdy se nerozhodla privatizovat. První dům, Metzleinstaler Hof, vznikl už v roce 1925. Za první dekádu zvládli postavit přes šedesát tisíc bytů a pilně pokračovali i po druhé světové válce. Výsledkem je unikátní situace, kdy je město Vídeň největším veřejným vlastníkem bytů v Evropě. Vlastní téměř polovinu bytového fondu ve městě, což skutečně nikde jinde neexistuje. Ani v Německu.
Pražský magistrát na svých stránkách tvrdí, že rozvíjí několik aktivit, které mají Pražanům zajistit dostupné bydlení ve městě i do budoucna: „Především se jedná o novou výstavbu bytů, na níž se Praha podílí prostřednictvím Pražské developerské společnosti, a projekt Dostupné družstevní bydlení, jenž má umožnit obyvatelům města stavět byty na městských pozemcích v rámci družstev.“
Kdo to platí?
V Praze se v současnosti staví poměrně málo městských bytů. Podle strategie hlavního města z roku 2021 by se měl do roku 2030 počet městských bytů rozšířit minimálně na 35 tisíc a hlavní město by mělo také disponovat minimálně pěti tisíci sociálními byty. Pokud by výstavba pokračovala tímto tempem, není žádná šance, že by se Praha dočkala luxusní situace, jakou si užívá Vídeň.
Problém jsou samozřejmě peníze. Jak si to rakouská metropole může dovolit? Jednoduše, zavedla totiž zvláštní daň na bydlení. Každý zaměstnanec a zaměstnavatel odvádí společně jedno procento z příjmu na bydlení, i když zaměstnanec obecní byt nepotřebuje. Město si tak přijde každý rok na 250 milionů eur, asi 6,25 miliardy korun, a může neustále stavět.
Vídeňané proti dani nijak neprotestují. Jde o zásadní rozdíl v mentalitě, kdy byty nepovažují za věc trhu, ale za službu lidem, na kterou se mají skládat. Většina světa se touto cestou nevydala. Pokud by Češi chtěli žít „vlídně jako v centru Vídně“, jak slibuje na předvolebních plakátech Jana Maláčová, měli by vědět, že si tam také platí zvláštní daň.
