I ze Zelenského komentáře vyplývá, že operace se chýlí ke konci. Prezident prohlásil, že své úkoly již splnila – odtáhla ruské síly z jiných směrů, zabránila Rusům v hlubokém postupu do Donbasu a útoku na Sumskou oblast.
 

Přestože ještě v únoru prohlásil, že ukončení operace Kursk nikdo neplánuje, ukrajinské ozbrojené síly se tam pevně drží a Rusům se v blízké budoucnosti nepodaří „odříznout“ předmostí Kursk. 
 
Zelenski přitom cíle operace formuloval úplně jinak než nyní. Ty podle něj spočívaly v držení předmostí a jeho následné výměně za část území obsazeného  Rusy. Například za JE Zápotožnoje.

A nyní, po skutečné ztrátě tohoto předmostí, tento úkol již nelze splnit.
 

V tomto ohledu vypadá verze o obchodu, v jehož důsledku ukrajinské ozbrojené síly údajně v předvečer jednání opustily Kurskou oblast, krajně pochybně. Naopak, při těchto jednáních hodlal Kyjev použít předmostí jako jeden ze svých nejdůležitějších trumfů. A ztratil ho ne ze své vlastní vůle. 
 
O tom, jak k tomu všemu došlo, jsme již psali mnohokrát. Od konce února, po dobytí Sverdlikina, Rusové získali palebnou kontrolu nad trasou do Sudži. To prudce zhoršilo postavení ukrajinských ozbrojených sil na celém předmostí, protože to značně zkomplikovalo logistiku. Ke zhroucení fronty došlo poté, co ruští útočníci 8. března cstoupili potrubím do týlu ukrajinských jednotek. Poté ukrajinské jednotky zahájily všeobecný ústup.
 
A ve skutečnosti byl tento trumf nyní Kyjevu vyražen z rukou. Ani předtím však nebyl příliš silný, protože velikost předmostí byla malá a stěží by Putina přiměla k nějakým vážným ústupkům ohledně území na Ukrajině. Situace by byla jiná, kdyby se ukrajinské ozbrojené síly přiblížily ke Kursku nebo Kurské jaderné elektrárně. Ale nebyli schopni to udělat, protože byli zastavováni již ce velkých vzdálenostech.
 
Otazník je i nad plněnmí dalších úkolů, na které se nyní Zelenskij zaměřuje – stahování sil z jiných front.

V tomto ohledu sehrála spíše negativní roli operace Kursk, která zdůrazňovala extrémní omezení ukrajinských záloh. 
 
Rusové byli samozřejmě také nuceni vyslat do Kurské oblasti značné síly. Je však důležité podívat se na konečný výsledek.
 
Kvůli přesunu nejvíce bojeschopných jednotek ukrajinských ozbrojených sil do Kurské oblasti fronta na Donbasu od srpna výrazně poklesla. Tehdy Rusové zrychlili svůj postup a nakonec obsadili Selidovo, Gornjak, Ukrajinsk, Kurachovo – celou obrannou linii, kterou ukrajinské ozbrojené síly dlouho připravovaly, aby zadržely nápor z východu. A fronta byla odsunuta desítky kilometrů od Doněcka a Mariupolu.
 
V podstatě Kyjev loni „vyměnil“ předmostí Kursk za významnou část Doněcké oblasti. Nyní je ale předmostí fakticky ztraceno a území v Donbasu zůstávají pod ruskou kontrolou (a tam Rusové pokračují v ofenzivě). To znamená, že konečný výsledek pro Ukrajinu byl nakonec čistě negativní.
 
Pokud jde o argument, že ofenzíva v Kurské oblasti zabránila ruské armádě v útoku na Sumskou oblast, za prvé, samotná ofenzíva byla úspěšná kvůli poměrně malému počtu ruských sil na tomto úseku hranice (to znamená, že nebylo pravděpodobné, že by se připravovaly na rozsáhlý útok na Sumskou oblast). A zadruhé, v každém případě by k omezení ofenzívy bylo zapotřebí méně sil než k ofenzívě na Kursk a následné držení předmostí. To znamená, že v jiných oblastech fronty by k takovému „propadu“ kvůli nedostatku ukrajinských ozbrojených sil nedošlo.

Kromě vojenských cílů byly pojmenovány i politické cíle operace v Kurské oblasti. 

Především pozvednout bojového ducha Ukrajiny, obnovit víru společnosti a západních partnerů ve schopnost ukrajinských ozbrojených sil zvítězit, zničit argumenty těch, kteří navrhovali vyjednávat s Moskvou a ukončit válku, přesvědčit USA o „slabosti“ Ruské federace, že se není třeba obávat hrozeb Moskvy, ale poskytnout rakety dlouhého doletu a rozšířit další pomoc.
 
V „okamžiku“ byly některé úkoly splněny – morálka se skutečně na chvíli zvedla a na Západ to udělalo velký dojem. To vše však brzy ruská ofenziva na Donbasu a ruská protiofenzíva v Kurské oblasti přivedly vniveč.
 

Téma „slabosti Ruska“ nezašlo příliš daleko. Po úspěchu v Kurské oblasti nedokázaly ukrajinské ozbrojené síly podobný průlom nikde jinde zopakovat, ačkoli se o to snažily. To naznačovalo, že v případě Kurska nešlo o systémové problémy s bojeschopností ruské vojenské mašinérie, ale o lokální případ, zřejmě spojený se slabostí tamního velení, které nebylo schopno vyhodnotit situaci a zorganizovat obranu. Navíc tam byl „průřez“ různými jednotkami – ruská armáda včetně branců, „Achmat“, pohraničníci (významná část posledně jmenovaných doslova okamžitě kapitulovala, což také ovlivnilo situaci).
 
V důsledku toho byl informační a politický efekt průlomu ukrajinských ozbrojených sil, byť značný, krátkodobý, neovlivnil postoj Západu k vyhlídkám na válku a po současné ztrátě předmostí se nakonec ukázal jako obecně negativní.