A zatímco Bohačík mluvil s novináři, sledoval, jak holčička dovádí s dalšími vrstevníky na palubovce. „Tatínek ji většinu času nezajímá a spíše si hraje s dětmi Matese Svobody nebo Martina Kříže,“ pokračoval uvolněně.
Zdroje dobrého rozpoložení měl ostravský rodák hned dva. Jednak se konečně naplno vrátil do hry po zranění achillovky a taky s Nymburkem oslavil skoro jasný postup do čtvrtfinále Ligy mistrů.
Nymburk už má čtvrtfinále Ligy mistrů téměř jisté, maďarské šampiony přejel |
„Ale myslím, že trenér nějakou velkou radost ukončil hned po zápase v šatně, kde říkal, že ještě není konec. Takhle to bereme i my hráči, že příští týden jedeme ještě do Murcie,“ upozornil na další program osmifinálové skupiny L.
Takže proběhne útok na první místo?
Přesně tak, není konec, chceme uspět i ve Španělsku. Je to pak obrovská výhoda. Vzhledem k tomu, v jaké situaci aktuálně jsme, cítíme, že je to ve hře. Proto jedeme do Murcie s tím, že nás zajímá jen jediné.
Proti Szombathely se vám opět vydařil úvod. Jak se vám hrálo po 33 bodech v první čtvrtině?
Vždycky vás takový začátek nakopne, nicméně občas se nám stává, že ztrácíme kontrolu zápasu, když jdeme rychle do vedení. Párkrát se nám to stalo i teď, ale náskok jsme pořád udržovali dvojciferný, takže jsme nepřipustili žádné velké drama.
Jaromír Bohačík (v bílém) z Nymburka bojuje o míč v zápase se Szombathely.
Vaše trojky Nymburku pomáhaly v momentech, kdy se soupeř přibližoval. Vnímal jste jejich důležitost?
Na to se budu muset ještě podívat. Hlavně mě těší, že jsem hrál bez bolesti, z toho mám opravdu velkou radost. Vlastně jsem se tři týdny jen flákal, uzdravoval achillovku. Proto je super, že jsem to dneska zvládl.
Snášel jste pauzu hůře v sezoně, v níž jste v podstatě od začátku byl v nepřetržitém zápřahu?
Určitě to pro mě nebylo jednoduché, takové věci nemá rád snad žádný hráč. Osobně se potím víc, když jsem v teplákách, než když hraju. Není to nic příjemného se na kluky jen dívat, ještě k tomu nepřevlečený. Jsem rád, že je to za mnou, a doufám, že už mě ani nikoho dalšího vážnější zranění nepotká.
V Nanterre jste ještě hrál minulý týden s bolestmi?
Moc jsem toho nenatrénoval, bylo to spíše moje seznámení s basketbalem po nějaké době. Hlavní je, že teď už jsou bolesti pryč.
Jaromír Bohačík a J. T. Shumate si plácají v nymburské šatně po zápase s Szombathely v Lize mistrů.
Jak vnímáte sílu letošní nymburské sestavy? Hrajete opravdu soudržně, na vnějšek tým šlape parádně.
Myslím, že pořád platí, co často opakujeme. V kabině si kluci sedli. Je to klišé, ale opravdu pomáhá, když si rozumíte mimo hřiště, strašně si potom chcete vyhověti i na něm. S tím jde ruku v ruce to, že si zápasy všichni užíváme. Každé utkání je pro nás super a jsme rádi, že si spolu můžeme pinknout, protože nic netrvá věčně. Ani toto seskupení.
Troufnete si tedy říct, co můžete jako tým dokázat?
Nevím, je na jiných, aby predikovali. Zevnitř moc hodnotit nemůžeme a hlavně si myslím, že by to bylo pěkně nebezpečné.
