Píše se rok 1911, právě skončilo jedno z nedělních fotbalových utkání Viktorie Žižkov a fanoušci se rozcházejí do místních hospod a putyk dát si jedno nebo více piv na radost či žal, podle toho, jak mač dopadl. Kousek od výčepu, uprostřed shluku nastávajících opilců, si stoupá na dřevěnou bedýnku baculatý chlapík s pronikavým pohledem a širokým úsměvem.
Zvučným hlasem proráží ruch nálevny a háže do placu první vtípky, fóry a narážky na právě skončený zápas. Zatímco fotbalisti hráli jeden na jednoho, on je v těžkém oslabení – sám proti davu. Ale vítězí. Za chvíli už je hospoda jeho a osazenstvo se plácá rukama do stehen po každém povedeném vtipu. Nejvyšší čas se rozloučit, sklidit rychlý potlesk a vyrazit o dům dál. Další hospoda, další zápas, za večer jich zvládne možná i deset. Tím kočovným komediantem byl Saša Rašilov a právě v žižkovských putykách začala jeho herecká kariéra.
Zloděje usadil ke stolu, nabídl mu buřty s cibulí a probral s ním záměr jeho lupu. Vysvětloval, že hodiny, které si chtěl poberta odnést, nejsou nic moc.
