Katka (38): Nedivím se, že manžel mé kamarádky má milenku. Stala se z ní divoženka, ale moje upřímné rady neskousla

S Lenkou se známe už od prváku na střední. Seděly jsme spolu čtyři roky v lavici a moc jsme si tyhle roky užily. Pak se na čas naše cesty rozešly, ale dodnes udržujeme kontakt. Vše důležité o svých životech víme a rády spolu párkrát do roka někam vyrázíme...

Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o kamarádce

Už jsem nemohla lhát

Lenka se za tu dobu dost změnila. Hlavně poté, co se stala matkou a ženou v domácnosti. Chápu, že kolotoč kolem tří dětí je náročný, ale tím, jak se nevrátila zpět do pracovního procesu, si pořádně uškodila. Je z ní prostě domácí puťka a atraktivní kočku, která měla na střední spoustu nápadníků, byste v ní hledali jen těžko. Kolikrát jsem si říkala, že jí zkusím něco říct, ale neměla jsem odvahu. Bála jsem se také její reakce. Teď už vím, že oprávněně...

Když mi jednoho večera zavolala Lenka, tušila jsem, že se něco děje. Přeci jen, v tak pozdní hodinu nikdy nevolá. Konečně prý uspala děti a šla se projít za barák. Lekla jsem se, že se stalo něco tragického. Ale to, co mi následně řekla, mě upřímně nešokovalo, tak jako ji. Byla zoufalá, že prý má podezření, že ji manžel podvádí.

„Já už nevím, co mám dělat, Katko… Mám pocit, že se mu hnusím. Skoro se mě ani nedotkne,“ vzlykala mi do telefonu. „Pak jsem zahlídla nějaké útržky zpráv, co mu naskočily na displeji. Určitě někoho má...“

Snažila jsem se ji uklidnit, že nic není jisté a že zbytečně hysterčí. Ale zároveň jsem věděla, že mlčet a jen přikyvovat by nebylo fér.

„Leni, víš, že tě mám ráda, ale musím být upřímná. Poslední roky ses hodně změnila. Hodně jsi přibrala, pořád jsi naštvaná, zanedbáváš se. Možná… možná by stálo za to začít u sebe,“ řekla jsem narovinu.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (37): Požádala jsem kamarádku, aby nám pohlídala dceru. To, co mi ukázala dětská chůvička mě šokovalo

Chtěla jsem jí otevřít oči

Neřekla jsem to zle a myslela to dobře. Jenže na druhém konci bylo ticho. Dlouhé ticho. A pak spustila.

„Takže ty si myslíš, že za to můžu já? Že on je svatej?!“ vyjela na mě vztekle.

„To neříkám… Jen… Chápeš, že chlap se dívá kolem, když doma nevidí ženskou, kterou si bral?“ snažila jsem jí otevřít oči.

Ale Lenka to vůbec nepobrala. Ani náznak toho, že mám možná trochu pravdu.

„Díky za upřímnost, Katko. A víš co? Radši se mi už neozývej.“ A prostě to položila.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (51): Nechápu svou kamarádku. Zatímco já vážím dvacet let stejně, ona má rekordní výkyvy

Třeba mi dá jednou za pravdu

Od té doby se neozvala. Ani jednou. Zkoušela jsem jí také psát, že mě to mrzí, ale že jsem to vážně myslela dobře. A že jí to musel popravdě už někdo říct. Neodepsala. Když jsme se náhodou potkaly ve městě, přešla mě, jako bych neexistovala.

Nejspíš to bere jako největší urážku, co kdy slyšela. Ale já ji nechtěla shodit a ublížit jí. Chtěla jsem jí pomoct. Vždyť i mně už vadil pohled na strhanou a zanedbanou kamarádku, která skáče jen kolem dětí. Nezajde pořádně ke kadeřníkovi a ani si nekoupí nic nového na sebe. A manžela pořád jen peskuje. Takže se mu vážně nedivím, že se zakoukal jinde.

Kdo jiný, než dobrá kamarádka, by jí to měl říct? Takže nelituji toho, že jsem byla upřímná. Nechtěla jsem prostě lhát a říkat, že její manžel je největší bídák a ona strašná chudinka. Protože to tak není. Myslela jsem, že jí to otevře oči a zkusí něco změnit. Ale bohužel o to nestojí. Třeba mi dá ale jednou za pravdu. Snad časem pochopí, že pravda někdy bolí, ale může pomoct.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dáša (18): Moje kamarádka je tak upřímná, že mě to často bolí. Sama pravdu ale slyšet nechce