Skvělých vědců a lékařů máme hodně – od Gregora Mendela přes Jana Purkyně a Jana Jánského až po šedé eminence typu Antonína Holého, objevitele antivirotik proti HIV. Karla Rašky, který se zasloužil o vymýcení pravých neštovic. Nebo Ervína Adama, objevitele očkování proti dětské obrně.
Někteří ale na svoje místo v učebnici dějepisu stále čekají. Z textu od australské vědkyně Michelle Chadwickové vyplývá, že další osobností, kterou bychom si měli přidat do svého českého panteonu, je lékař 2. poloviny 20. století – Bedřich Roth.
Podle Chadwickové byl významným neurologem a především průkopníkem spánkové medicíny. Jeho práce v mnohém předběhla i působení Američanů Williama C. Dementa a Thomase Rotha (nejedná se o příbuzného českého vědce), kteří jsou považováni za zakladatele spánkové medicíny ve Spojených státech.
Bedřich Roth se mezi odborníky proslavil tím, že provedl nejrozsáhlejší spánkovou studii na světě, jako první popsal jeden z podtypů nadměrné spavosti a založil jednu z prvních spánkových laboratoří v Evropě.
Válečné „odklady“
Od badatelské dráhy Bedřicha Rotha v mládí jako by zdržovala válka, podobně jako mnoho dalších vědců v Evropě. Medicínu začal studovat v Praze, ale v roce 1937 musel studium přerušit kvůli německé okupaci a coby syn židovského právníka a hospodyně nastoupit v rodném Slovensku do pracovního tábora. Odtud však zázračně uprchl a po dvanácti dnech strastiplné cesty vlakem, ve stíněných podmínkách vagonu s dřívím, doputoval až do Švýcarska.
V Bernu studoval až do osvobození Paříže v srpnu 1944, kdy se pod vlivem dobových okolností rozhodl odcestovat do Francie, a pak dále do Británie, aby tam narukoval do československých jednotek. Nebyl však odveden, a proto se vrátil do Paříže, aby pokračoval ve studiu. Ve Francii zůstal až do roku 1946. Na konci téhož roku se rozhodl k návratu do Prahy, kde konečně získal lékařský diplom. Po krátkém angažmá v Hradci Králové nastoupil v roce 1949 na neurologické oddělení v Praze, kde zůstal po zbytek kariéry. Válku kromě něj přežili ze 41 členů širší rodiny jenom dva další příbuzní.
Složitá diagnostika vzácných spánkových poruch
Rothova první monografie z roku 1957.
Svoji první odbornou publikaci uveřejnil Roth už v roce 1957 a nazval ji Narkolepsie a hypersomnie z hlediska fyziologie spánku.
Pojednává o dvou velmi vzácných spánkových poruchách, které však mají zásadní dopad na každodenní život pacientů. Narkolepsie, jíž trpí zhruba dvě promile populace, se projevuje usínáním uprostřed cílených denních činností. Pacienti mohou zažívat pocit uvěznění ve vlastním těle – po probuzení už jsou vzhůru, ale nemohou chodit ani mluvit, dokud stav nepoleví. Dalším zvláštním příznakem je takzvané „automatické chování“. Při něm upadnou do mikrospánku a dále pokračují v započaté činnosti (v řeči, v pořizování zápisu). Jejich činnost je již ale nesouvislá a pro ostatní nesmyslná.
Lékaři Rothovu knihu uznávají z více důvodů – kromě jiného proto, že v ní podrobně rozlišuje různé typy „vypínání svalů“ (kataplexie), při němž se narkoleptik nečekaně sveze na podlahu nebo do křesla – nejčastěji v reakci na silnější emoční podnět (radost, šok), ale i zcela bez něj, jak zjistil Roth. V knize taktéž popisuje vypínání větších svalových skupin, ale i jen několika svalů.
Série fotografií, která znázorňuje průběh kataplektického záchvatu v případě, kdy vypíná větší svalová skupina a pacient padá k zemi. Fotografie byla pořízena v laboratoři se změkčenou podlahou.
Vůbec poprvé na světě Roth v této publikaci také rozlišuje narkolepsii jako podkategorii nadměrné spavosti – odborně „hypersomnie“ a jako první popisuje typ takzvané idiopatické hypersomnie.
Překvapivé televizní vystoupení
Na začátku šedesátých let přijal Bedřich Roth pozvání amerického výzkumníka Allana Rechtschaffena z chicagské spánkové laboratoře, aby v USA společné provedli šetření pacientů se „spánkovou opilostí“ – projevem, popsaným dříve Rothem, o nichž však Američané pobaveně tvrdili, že „možná existuje pouze v Praze“.
Uznávaný americký badatel Allan Rechtschaffen (1927–2021) v chicagské spánkové laboratoři.
Roth proto neváhal a domluvil si rozhovor v chicagské televizi, v němž divákům popsal, jak takový stav vypadá – že se ráno probudí, jsou vzhůru, ale jejich mozek ještě nikoliv. Prožívají mozkovou mlhu a během dne si musejí vícekrát zdřímnout. V témže pořadu také poprosil diváky o spolupráci.
K překvapení všech vzbudilo vysílání velkou odezvu a brzy se za dveřmi vytvořila fronta zájemců o vyšetření. Z nich si Roth vybral několik případů k dalšímu zkoumání. Výsledkem této práce byla společná studie Rotha a Rechtschaffena, v níž popsali 58 případů hypersomnie se spánkovou opilostí a podali zpřesňující vymezení „idiopatické hypersomnie“ (tedy hypersomnie „bez známé příčiny“).
O tři roky později napsal Roth spolu s českou vědkyní a svou bývalou žačkou Soňou Nevšímalovou další práci. V ní poukázali na zajímavou věc, že část nadměrných spavců trpí depresemi, a tento výskyt následně přiřadili k příslušnému podtypu.
V roce 1962 Roth také založil první polysomnografickou (spánkovou) laboratoř ve střední Evropě.
Nejrozsáhlejší studie na světě – „bible spánkové medicíny“
Nejznámější Rothova publikace „Narcolepsy and Hypersomnia“ (1980 S. Karger; NY, NY)
V sedmdesátých a v osmdesátých letech 20. století prováděl Roth studii, v níž spánkové poruchy dále zkoumal. Dlouholeté sledování zahrnovalo přes 1 000 pacientů pozorovaných po dobu 28 let. V této práci Roth dále rozvedl podtypy spánkových poruch. Vymezil, které poruchy se projevují jedním příznakem a které několika. Spánkové poruchy dává do souvislosti s bulimií a s dalšími psychickými problémy. Nově vymezuje například takzvanou menstruační hypersomnii.
V jednom z pozdějších výzkumů spolupracuje se zahraničními odborníky a do výzkumu zahrnují i jiná etnika: Zkoumá „hyperspavce“ z Asie a ze Spojených států. Zde se s kolegy zaměřuje také na otázky kvality života pacientů. Soustředí se na to, jak vnímají kvalitu svého života obecně, ale například i to, jak těžko či lehko získávají vzdělávání či řidičský průkaz. Jak odpočívají.
Skvělý člověk a otec
V roce 1986 Bedřich Roth převzal ve Spojených státech ocenění za celoživotní přínos spánkové medicíně, v letech 1978 a 1990 se zúčastnil přípravy mezinárodní klasifikace poruch spánku.
Syn Bedřicha Rotha uznává kvality svého otce nejen v oblasti výzkumu, ale vidí v něm i „skvělého rodiče, kterého miloval a dodnes mu chybí”, jak říká v jednom rozhovoru při příležitosti Světového dne spánku. V soukromí to podle něj byl vlídný a demokraticky smýšlející člověk se smyslem pro rodinu. Bedřich Roth zemřel jenom pár dní před Sametovou revolucí v roce 1989.
Odkaz ve vědecké obci
Rothův odborný odkaz je pečlivě střežen jeho kolegy a následovníky. V roce 2009 v Praze uspořádali úspěšné mezinárodní sympozium u příležitosti vědcových nedožitých 90. narozenin.
Výše zmíněný článek Chadwickové je zatím poslední snahou pečovat o mimořádný odkaz českého lékaře v mezinárodním prostředí. Na ještě důstojnější místo v povědomí domácího, nelékařského publika se však zatím čeká.
Sledujte nás v Google Zprávách