KDO SE JAKO PRVNÍ DOZVĚDĚL O NAŠEM VZTAHU A JAKÁ BYLA REAKCE
Martin: Myslím, že to byli naši rodiče a reakce byla na obou stranách velmi kladná, pokud se nepletu...
Sára: Naši rodiče a reakce byla kladná.
CO SE MI VYBAVÍ, KDYŽ SE ŘEKNE TIMES SQUARE
Martin: New York, to nejkrásnější náměstí v něm, deštivý večer 30. listopadu 2022 a malý, zrovna si klekající človíček, který je právě strašně nervózní, ale za chvilku bude neuvěřitelně šťastný!
Sára: Times Square pro mě znamená nejen shon, chaos, světla a hluk, ale především ten jeden jediný okamžik – když mě tam můj muž požádal o ruku. V tom všem ruchu byl pro mě na světě v tu chvíli jenom on. Pamatuji si, jak poklekl, pršelo, byl nervózní. Dokonce tak moc, že mu začala téct krev z nosu. Nezapomenutelný zážitek! (úsměv)
Sára a Martin Donutilovi
KDY NEJVÍC VNÍMÁM, ŽE K SOBĚ PATŘÍME A V ČEM SI NOTUJEME
Martin: Kdykoliv se spolu smějeme věcem, který dokážou rozesmát jen nás.
Sára: Oba jsme Blíženci, narodili jsme se jen pět dní a tři roky od sebe. Povahově jsme si velmi podobní – sdílíme stejný (ne)smysl pro humor, nadchneme se pro věci se stejnou intenzitou, i když nám to nadšení často dlouho nevydrží. Jsme citliví, empatičtí a někdy možná až příliš intenzivní. A tak nějak prostě vím, že my dva k sobě zkrátka patříme.
MOJE NEJVĚTŠÍ SLABOST, KTEROU SE MI PŘED TEBOU NEPODAŘILO UTAJIT
Martin: Jsem líný bordelář, ale pracuju na sobě!
Sára: Že jsem často náladová? A tak trochu generál.
KDY V NAŠEM SYNOVI NEPOCHYBNĚ VIDÍM TEBE
Martin: Kdykoliv vidím, jak se na mě kouká skrz ty neuvěřitelně dlouhé a krásně vytvarované tvoje řasy.
Sára: Pokaždé, když se na mě podívá. Má tvoje oči – ty, do kterých jsem se kdysi zamilovala.
CO SI MYSLÍM O BLÍŽENCÍCH
Martin: Všechno a nic! Lidé znající Blížence mě pochopí.
Sára: Jsme střelení, někdy je nás až příliš, ale rozhodně s námi není nikdy nuda.
KDYŽ SE POHÁDÁME, JE TO PŘEDEVŠÍM KVŮLI...
Martin: ...tomu, že se nechceš hádat.
Sára: ...maličkostem. Zpravidla. Nejvíc se vztekáš, když ti kecám do řízení.
JAKÝ ZVYK TVÉ RODINY MĚ NEJVÍC PŘEKVAPIL
Martin: Že si na Velikonoce dáváte kus oblečení, aby vás beránek nepodělal. To jsem neznal.
Sára: Že jedí ptáčky se zelím a knedlíkem!
TVÁ ROLE, ZE KTERÉ MI SPADLA BRADA
Martin: Jsi úžasná herečka, ale tohle si neodpustím. Padá mi brada neustále z tvé poslední role, z toho jaká dokážeš být skvělá máma!
Sára: Ve všech, ve kterých jsem tě viděla, jsi byl skvělý a vždycky jsem na tebe pyšná. Úžasný jsi byl v Amadeovi, ale naposled mě dojalo, když jsme spolu stáli na jevišti a já tě pozorovala jako Řehoře Samsu v Proměně. O roli otce ani nemluvím, v ničem krásnějším už tě asi nikdy neuvidím.
Sára a Martin Donutilovi
SEN, KTERÝ BYCH S TEBOU JEDNOU CHTĚL/A PROŽÍT
Martin: Být spolužáci v Bradavicích, projít se po Středozemi, žít chvilku v Azerothu... Těch je!
Sára: Aby nás oba vzali do Bradavic! Abychom byli na chvíli kouzelníci, nebo se uměli dostat do jiného světa, uměli cestovat časem a tak. A taky bych s tebou chtěla procestovat kus světa. A až jednou budeme mít cestování dost, chci mít dům někde u lesa, zahradničit, chovat kozu a slepice a prostě si užívat klid a přírodu.
MOMENT, KDY JSEM O TEBE MĚL/A NEJVĚTŠÍ OBAVY
Martin: Bylo to pár dní před svatbou, ale víc vám neřeknu.
Sára: To si nechám pro sebe.
PŘI NATÁČENÍ SERIÁLU ZÁHADNÉ PŘÍPADY JSI MĚ NEJVÍC POBAVIL/A KDYŽ...
Martin: ...jsem se s tebou poprvé postavil před kameru a všechen můj strach se rozpustil v tvém pohledu do mých očí. Sorry, ale bez toho cukru na tuhle otázku odpovědět neumím. (smích)
Sára: Bavil jsi mě pořád, byl jsi úžasný parťák od prvního momentu, ale nejvíc se mě dotkla scéna, kdy nás oživovali – to, jak jsi to zahrál, byla fakt síla.
ČÍM TEĎ NEJVÍC ŽIJEME
Martin: To je snad všem úplně jasné!
Sára: Teď nejvíc žijeme naším synem.
JAK BY VYPADAL RAPERSKÝ VERŠ NEBO ÓDA NA MŮJ PROTĚJŠEK
Martin: Top class a ne jen zevnějšek!
Sára: Můj muž píše texty, skvěle. Já jsem na tohle střevo, ale ne básnické! Takže se do toho nebudu pouštět.
PRÁVĚ UPLYNULO DVACET LET A MY...
Martin: Já doufám, že budeme úplně stejný lidi jako dneska.
Sára: Jsme spolu, máme zdravou a šťastnou rodinu. Sedíme na verandě našeho domu u lesa, dopíjíme kafe, koza se pase opodál, slepice zobou zrní, v zahradě dozrává zelenina. Díváme se na sebe a víme, že jsme si ten život přesně takhle vysnili.
18. ledna 2024 |
