EU: Soudy už likvidují „nesprávné“ kandidáty

Za několik posledních měsíců se toho v EU odehrálo docela dost. Pokud bychom začali ve Francii, tam prezident Emmanuel Macron „překvapivě“ vyhlásil volby do poslanecké sněmovny. Ty vyhrála spojená levice (podle zavedených pravidel dělení stran na „demokratické“ a „ostatní“, tj. „antisystémové“, „nacionalistické“, „xenofobní“, „krajně pravicové“ až „fašistické“ a „krajně levicové“ až „bolševické“) o které hovoří zpravodaj ČT z Paříže nejčastěji právě jako o „krajně levicové“, a na třetím místě se umístila „krajně pravicová“ nebo „nacionalistická“ strana Národní sdružení.

Po volbách sice došlo k sestavení vlády, ale bez obou „krajních“ stran a rozsudek nad Marine Le Penovou, který ji zakazuje účast ve francouzských prezidentských volbách, by mohl právě podle zpravodaje ČT z Paříže předvolební matematikou výrazně zamíchat. A možná pro někoho s podivem, tentokrát jsem s komentářem zpravodaje naprosto souhlasil. Prohlásil totiž, že se rýsuje situace, kdy se může stát Národní sdružení skutečně nejsilnější politickou stranou v zemi, protože se k ní mohou přidat všichni nespokojenci se stavem Francie, kteří budou tímto postojem protestovat proti soudnímu verdiktu. Navíc je možné očekávat, že Národní sdružení spolu s „krajní levicí“ potopí i druhou vládu od francouzských voleb v létě loňského roku. Pokud by se letos musely ve Francii uskutečnit další volby poslanců Národního shromáždění, mohla by je právě strana Le Penové tentokrát vyhrát.

Soudní výrok ve Francii není ovšem jediným svého druhu v dnešní EU. Volby v Rumunsku byly dokonce zneplatněny pro údajné vměšování Ruska do předvolební kampaně a vítěz prvního kola voleb pak sice podal přihlášku do opakovaných voleb, ale byla mu rozhodnutím Ústavního soudu kandidatura zamítnuta. Rumunský krajně pravicový a proruský politik Calin Georgescu, který vyhrál první kolo loňských prezidentských voleb, nebude moci v květnu znovu kandidovat do funkce hlavy státu, rozhodla rumunská volební komise. Proti jejímu rozhodnutí se politik odvolal k ústavnímu soudu. A netrvalo to dlouho a za čtyři dny bylo „vymalováno“. Rumunský ústavní soud zamítl stížnost krajně pravicového a proruského politika Calina Georgesca, který se k němu v pondělí odvolal proti rozhodnutí volební komise, jež mu v neděli zabránila kandidovat v květnových opakovaných prezidentských volbách. Georgescu je tak definitivně vyloučen z prezidentského klání, píše agentura AFP s odvoláním na rumunská média. Rozhodnutí ústavního soudu odsoudili někteří tamní krajně pravicoví politici.

Evidentně se tak v EU stále více mění politika na souboj o to, že stávající strany, které sami sebe považují za demokratické a podílely se vládách ve svých zemích celá desetiletí, hledají u nových politických stran či hnutí nelegitimitu, která by je naprosto vyloučila z možné účasti na jakékoliv formě spoluvládnutí či dokonce samo vládnutí v dané zemi. Nejvyhroceněji se kromě Francie projevuje tato situace v hospodářsky nejsilnější zemi EU – Německu. Tamní „krajně pravicová“ AfD získala v nedávných volbách dvojnásobek hlasů oproti minulým volbám. To mimo jiné donutilo dosavadní vládní establishment (CDU/CSU, SPD a Zelené) k mimořádné akci. Ještě ve starém složením Bundestagu schválily tyto strany „odbrždění“ německé dluhové brzdy a nová vláda, o které jednají CDU/CSU s SPD tak bude moci v novém Bundestagu navrhovat výdaje aniž by byla omezována jakýmkoliv zákonným opatřením. A voliči zdá se reagují docela „zajímavě“. Po více jak měsíci od voleb do Bundestagu , preference CDU/CSU i SPD klesly, AfD, Zeleným a Levici stouply. Zdá se tedy, že voliči nejsou se stavem jednání o vládě příliš nadšeni.

A na samý závěr jsem si ponechal Česko. Prakticky všechny strany a hnutí již zatroubily k předvolebnímu boji. A pokud někdo překvapil, pak to je zřejmě koalice SPOLU. Představila svou prezentaci pro blížící se volby a vsadila na zelenou, oranžovou. Politici koalice SPOLU lidem rozdávali výrazně zelené čtvrtky s novým sloganem „Teď je čas stát na správné straně. Chráníme naši budoucnost.“

Prakticky veškeré komentáře, které jsem o této kampani zatím četl, si všímají právě onoho spojení „stát na správné straně“. A za všechny zmíním komentář Mirka Topolánka, předsedy ODS, který ve vyhrocené volební kampani roku 2006 dosáhl s ODS na 35,3 % a přesto ho ČSSD s Jiřím Paroubkem a s komunisty v záloze shodila z pozice předsedy vlády během prvního českého předsednictví EU. Strana ODS v koalici Spolu postupně a pomalu umírá. Myslí si to její někdejší předseda Mirek Topolánek, který souzní s kritikem vedení strany a jihočeským hejtmanem Martinem Kubou. Podle Topolánka se doba od jeho působení v politice významně posunula, a i když s Kubou v minulosti nesouhlasil, mají dnes oba společný pohled na budoucnost ODS.

A právě heslo o „správné straně“ považuji v tomto kontextu za zásadní sdělení koalice SPOLU. Pojmy jako „pravice“ či „levice“ dnes dle této politické kampaně vlastně nic podstatného nepřinášejí. Důležitější je, zda stojíme na straně jasně protiruské, jakékoliv pochybnosti o správnosti naší politiky nejsou na místě a my zvýšíme náklady na armádu a zajistíme tak naši bezpečnost. Za tímto kalkulem stojí samozřejmě výrok Donalda Trumpa – 5 % na obranu! – a tak ti, co s Trumpem souhlasí přeci nemohou vytýkat SPOLU to, že zvýší náklady na armádu. Že je za výdaji na armádu ukryto ale mnohem více „ale“, se zamlčuje.

Celá tato předvolební politika je založena na několika předpokladech. A tím hlavním je zdá se to, zda se Trumpovi podaří dotlačit Rusko a Ukrajinu k příměří či dokonce k míru. A může se stát, že „stát na správné straně“ dostane úplně jiný význam, než autoři předvolebního sloganu SPOLU zamýšleli.