Zatočí s byrokracií jednotný formulář? Snad to zas neskončí jako špatný vtip

Vláda se chystá spustit digitální projekt označovaný za průlomovou změnu pro podnikatele. Pilotní provoz systému, který má výrazně omezit byrokracii spojenou s podnikáním, bude zahájen letos v červenci. Ostrý start má následovat počátkem příštího roku.

Neskončí ale chystané jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele jako špatný vtip – přesněji jako digitalizace stavebního řízení?

Konečně změna k lepšímu?

„Poslušně hlásím.“ Tak začínal své reporty nadřízeným voják Josef Švejk. Podával je každou chvíli a kdejaké šarži.

Také firmy často podávají hlášení – kdejakému státnímu úřadu a leckdy opakovaně. Měsíc co měsíc posílají až 25 různých formulářů na rozličné adresy a navíc k různému datu. Čert aby se v téhle komplikované administrativě vyznal.

Neuniká vám něco? Nová regulace s obrovským dopadem se blíží, hrozí milionové sankce

Brzy se ale reportovací povinnosti firem mají zásadně změnit. A světe div se – k lepšímu. Pro povinná hlášení bude zaveden princip „jednou (za měsíc) a dost“.

Namísto desítek různých lejster odesílaných různým úřadům – finanční správě, úřadu práce, ministerstvu práce, sociálce a statistickému úřadu – pošlou firmy jeden digitální formulář jednotného hlášení jednou měsíčně. Státní instituce si pak z něj vytáhnou data, která potřebují.

Bude to win-win. Každý na novém systému vydělá. Zaměstnavatelé ušetří čas i nervy. Budou zbaveni povinnosti, která jim pije krev a odsává energii – opakovaně vykazovat stejné nebo obdobné údaje několika úřadům. Nový systém jim dovolí víc se soustředit na podstatu jejich činnosti, kterou je podnikání. Kromě toho uspoří náklady na podnikovou administrativu.

Jednotné měsíční hlášení má benefit i pro zaměstnance, poskytnutá data jim nabídnou předvyplněné daňové přiznání. A údaje na jednom místě budou pro stát levnější, vládě umožní lépe zacílit hospodářskou i sociální politiku.

Nasnadě je otázka, proč tak užitečná organizace věcí v digitálním věku už dávno nefunguje? Že je komplikovaná? Není to ale i tím, že ohrožuje zajetý (a pohodlný) způsob práce státní administrativy a existenci některých teplých míst v úřednickém aparátu?

Dokud neuvidím, neuvěřím

Hospodářská komora označila jednotné měsíční hlášení za průlomovou změnu. Našinec si však může říct „dokud to neuvidím, neuvěřím“.  

Po nedávných špatných zkušenostech s digitalizací stavebního řízení, kdy ministerstvo spustilo nedodělaný systém a chtělo doplňovat jeho základní funkce až za ostrého provozu, jsou takové pochybnosti namístě.

Databáze informačních povinností spuštěna. Máme mapu byrokratického pekla

Připravme se proto na horší variantu, ale doufejme v tu lepší. Věřme, že chyby systému se tentokrát vychytají během pilotního provozu. A uchovejme si naději, že jednou se podaří databáze státních institucí propojit s databázemi zdravotních pojišťoven a dostat daně i sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavateli, zaměstnanci, podnikateli i poplatníky pod jednu střechu.

Kdy takové jedno inkasního místo spatříme? V nejbližších letech, anebo na svatého Dyndy? Tipněte si.

Už jsme ho měli mít. Ambiciózní projekt se v roce 2008 se stal vlajkovou lodí daňové reformy chystané ministrem financí Miroslavem Kalouskem.

Jenže se ukázalo, že stát si ukousl příliš velké sousto. Andrej Babiš jako správce státních financí projekt v roce 2014 odpískal. Zdůvodnil to především chybějící IT infrastrukturou.

Chybělo toho ale víc. Zejména vůle projekt dokončit a také peníze – řádově miliardy, které se zakutálely tam, kam neměly.

Jak nechat zmizet miliardy

Projekt jednoho inkasního místa spolykal téměř 3,5 miliardy korun. Nejvyšší kontrolní úřad prověřil, jak stát využil 2,6 miliardy korun. Zjistil přitom, že tyto peníze vesměs putovaly na výdaje, které s inkasním místem nesouvisely. A vedení projektu tyto výdaje ani neschválilo. 

Ze zprávy kontrolorů z roku 2016 by dodnes měly daňovým poplatníkům vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Podává šokující výpověď o tom, jakým otřesným způsobem nakládá stát s penězi, které mu odevzdávají.

Mimo jiné se v ní píše, že Generální finanční ředitelství hradilo z peněz na projekt běžné výdaje. Proplácelo z nich například prémie zaměstnancům a nakupovalo služební auta. Informační systém jednotného inkasního místa, který měl propojit správce daní a pojistného, přitom vůbec nezačal vznikat. Nikdo na něj nevypsal zakázku, nebyl vypracován ani návrh jeho architektury.

Líp by miliardy nenechal zmizet ani mág David Copperfield. A jak bývá v Česku špatným zvykem, nikdo za tenhle kouzelnický kousek nenesl odpovědnost.

Dopadne jednotné měsíční hlášení jinak – jako úspěšný projekt? Kdo ví, třeba se stane bodem obratu, od něhož začne administrativní zátěž podnikání v Česku klesat. Bylo by načase.

Zatím si o tom mohou podnikatelé nechat zdát. A doufat, že se jejich sen zhmotní.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Kontroly jsou bič na podnikatele. Bude mít Česko bič na kontroly? Experti odpovídají

• Úřad posílá podnikatele do digitálního bludiště. Nová databáze povinností selhává

• Koncesionářské poplatky pro firmy i přes odpor svazů prošly. Kdo kolik zaplatí?

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag