Co zbylo z předvolebních slibů současné koalice

Mezi nejkřiklavější příklady nesplněných slibů patří zvýšení daní, neschopnost ozdravit veřejné finance a zásahy do občanských svobod. Před volbami politici slibovali, že nebudou zvyšovat daňovou zátěž obyvatel, přičemž realita je zcela opačná. Došlo ke zvýšení spotřební daně, rozšíření DPH na více položek a zavedení dalších skrytých poplatků, což přímo dopadá na běžné občany. Obyvatelstvo nyní čelí rostoucím nákladům, přesto vláda tvrdí, že její kroky jsou nezbytné k ozdravění rozpočtu.

Další klíčový slib, tedy odpovědné hospodaření, skončil fiaskem. Deficity státního rozpočtu dosahují rekordních výšin, navzdory tomu vláda nenašla žádný účinný mechanismus, jak zabránit dalšímu zadlužování. Místo odpovědného řízení vidíme jen přehazování viny a prázdné výmluvy.

A konečně, vláda selhává i v oblasti ochrany občanských svobod. Cenzurní praktiky, umlčování oponentů a přísné regulace názorů ukazují na nebezpečný trend, který nemá v demokratické společnosti místo.

Absence SPD ve vedení sněmovny

Jedním z nejzřetelnějších projevů politické manipulace současné vládní koalice bylo vyřazení hnutí SPD z vedení Poslanecké sněmovny. Přestože SPD získala silný mandát od voličů a měla dle tradice nárok na post ve vedení dolní komory parlamentu, koaliční většina se postarala o její vyloučení. Tento krok byl jasným porušením demokratických principů a ukázal neochotu vlády respektovat pluralitu politických názorů. O vyřazení SPD rozhodla koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) ve spolupráci s Piráty a STAN, ale především předsedkyně poslanecké sněmovny Markéta Pekarová. Tyto strany se společně dohodly, že neumožní části opozice získat klíčové posty, čímž fakticky oslabily parlamentní kontrolu vlády. Tento bezprecedentní krok znamenal, že voličské hlasy, které SPD získala, byly ignorovány a demokratická rovnováha narušena liberálně-demokratickou arogancí.

Nekončící rozvrat veřejných financí a ždímání peněženek občanů

Jedním z nejvážnějších selhání současné vlády je její hospodářská politika. Deficity státního rozpočtu dosahují historicky jedny z nejvyšších hodnot a nedochází k žádnému zásadnímu zlepšení. Podle oficiálních údajů ministerstva financí schodek státního rozpočtu v roce 2023 činil 288 miliard korun a v loňském roce to bylo 271 miliard, což ukazuje na naprostou neschopnost fiskálního řízení. Jen za první čtvrtletí tohoto roku se schodek pohybuje na úrovni 90 miliard korun. Dle názoru některých ekonomů by se tak finální účet za rok 2025 mohl pohybovat ve výši 400 miliard korun. Vláda přitom neustále slibuje rozpočtovou odpovědnost, ale její kroky vedou k pravému opaku. Kromě neustálého zadlužování se kabinet zaměřil na koncesionářské poplatky, které hodlá rozšířit na všechna elektronická zařízení. To znamená, že i občané, kteří veřejnoprávní média nesledují, budou nuceni platit poplatky za jejich provoz. Tento krok vyvolává oprávněnou kritiku, neboť jde o skrytou daň, která postihne všechny.

Další problematickou oblastí je bezhlavé utrácení za vojenské zakázky, v českém prostředí již tradičně předražené. Vláda v období svého mandátu schválila několik obřích vojenských akvizic, přičemž mnohé z nich vyvolávají otázky ohledně jejich efektivity a skutečné potřebnosti. Zatímco české zdravotnictví, školství, policie a vězeňská služba trpí podfinancováním, miliardy korun proudí na zbrojení, které nemá jasnou strategii – tedy vlastně má – utratit miliardy.

„Svině“ aneb nepohodlné obyvatelstvo na mušce

Vláda se stále více zaměřuje na umlčování nepohodlných názorů a omezování svobodné diskuze. Příkladem je postavení Otakara Foltýna, vysokého státního úředníka, který opakovaně označuje část občanů za „dezoláty a svině“ a otevřeně je dehonestuje. Takové jednání představitele státní správy je nepřípustné, avšak vláda proti tomu nijak nezasahuje, což svědčí o její podpoře a schvalování těchto praktik. Podobným příkladem je cenzura v podobě vypínání tzv. proruských webů. Po začátku války na Ukrajině byly bez soudního rozhodnutí blokovány internetové stránky, které šířily názory nepohodlné vládě. Tento zásah do svobody slova vyvolal značné kontroverze. Vláda se snažila hájit bojem proti dezinformacím. Problémem však zůstává absence jasných pravidel a právního rámce pro podobné kroky. Dalším skandálem byla kauza Šefčík, kdy akademik, jenž zastával kritické postoje k některým vládním politikám, čelil systematickému tlaku a snahám o jeho odstranění z funkce v akademickém prostředí. Podobně byl perzekvován i diplomat Petr Drulák, jehož názory na mezinárodní politiku se lišily od vládní linie, načež byl ze své pozice restrukturizován. Tyto případy ukazují, že vláda se snaží omezovat svobodnou diskuzi a marginalizovat nepohodlné osobnosti.

Vládní kauza za kauzou

Jedním z největších skandálů poslední doby byla reakce policie na střelbu na Filozofické fakultě v Praze. Zmatečné informace, pomalá reakce a nejasnosti ohledně zásahu ukázaly hluboké problémy v bezpečnostním systému státu. Policie nebyla schopná adekvátně reagovat na krizovou situaci, což vyvolává otázky ohledně její připravenosti a tedy i práce Ministerstva vnitra. Další velkou kauzou byl korupční skandál Dozimetr, který odhalil propojení politických struktur s organizovaným zločinem. Kauza odhalila rozsáhlé machinace s veřejnými zakázkami a ukázala, že i současná vláda není imunní vůči korupci. Nejvážnější na této věci ovšem je, že v jejím centru se nachází strana současného ministra vnitra. Neméně kontroverzní je případ tzv. Fialovy Kampeličky, kde se objevily podezřelé finanční transakce a neprůhledné hospodaření. Tyto skandály společně s přijetím migračního paktu EU, který fakticky znamená platbu výpalného za každého nepřijatého relokovaného migranta, ukazují na nekompetentnost současné vlády a její odtržení od názorů vlastních občanů.

Sázka na slabou zahraničněpolitickou kartu

Místo řešení domácích problémů se vláda zaměřuje na zahraniční politiku, často na úkor vlastních občanů, kteří jsou na vedlejší koleji vládního zájmu. Příkladem je její jednostranná podpora Ukrajiny, v rámci které se miliardy korun posílají na vojenskou pomoc, zatímco senioři a rodiny bojují s rostoucími cenami. Další komplikací je situace po nástupu Donalda Trumpa, kdy se vláda nedokázala přizpůsobit změněným mezinárodním podmínkám. Česká diplomacie postrádá jasnou strategii a často pouze přejímá stanoviska USA a EU, aniž by prosazovala vlastní zájmy. Předsednictví EU bylo další ukázkou podřízenosti vládních představitelů evropským progresivním trendům. Namísto prosazování českých zájmů se politici ochotně podřídili agendě Bruselu. Konečným důkazem vládní zahraničněpolitické zaslepenosti je sarkastický „trend“, že Česko Ukrajině dodá všechny zbraně kromě těch jaderných, což dokládá bezhlavý aktivismus bez ohledu na vlastní obranné schopnosti.

Havlovský populismus

Vláda se ráda prezentuje jako ochránce demokracie a morálních hodnot, avšak její chování je značně pokrytecké. Kritici jsou systematicky ostrakizováni a souhrnně označováni za „Putinovy kolaboranty“, čímž se dehonestuje legitimní opozice. Podobně jsou ponižováni protivládní demonstranti, kteří jsou často zesměšňováni nebo označováni za dezinformátory. Tento přístup ukazuje na hlubokou neúctu k demokratickému diskurzu a snahu umlčet jakoukoli kritiku.

Čtěte také:
S demokracií to jde z kopce
Kde jenom udělali soudruzi z Bruselu chybu?
Sanitární kordóny jsou projevem zoufalství evropských politiků