Koho byste volili v 1. kole prezidentské volby? (anketa je čistě orientační, žádný kandidát ještě nepotvrdil účast ve volebním klání; hlasování probíhá od 9.12.2014)Anketa
Sociálně politické situaci Číny se věnoval na besedě v prostorách tzv. Staré arény v Ostravě Otakar Bureš: „Neautoritářský levicový pohled na Čínu v českém prostoru zcela chybí,“ poznamenal a popsal priority čínských vůdců. „Po smrti Mao Ce-tunga, přišel Teng Siao-pching s pragmatickým pojetím, které říká, že lze spojit pozitiva kapitalismu a socialismu, a proto připustil protržní reformy. Následující prezident prezentoval usilování o harmonickou společnost, o čínský sen harmonického světa, s čímž souvisí multipolární mezinárodní politika, přičemž v rámci Číny zůstává důraz na vládnoucí stranu a údajnou komunistickou ideologii. I na posledním sjezdu došlo k přihlášení ke komunismu, maoismu,“ popsal.
Číňané prý nechtějí západní nerovnost, ale západní blahobyt
Čínská komunistická strana tvrdí, že prosazuje socialismus s čínskými rysy. „Jako hlavní pilíře vidí důvěru národa k čínské cestě rozvoje, marxismus a převahu socialistických institucí. Zároveň říká, že západní ideologie neoliberalismu nejsou pro čínské podmínky vhodné,“ uvedl s tím, že komunistická strana ale není jednotná, má frakce, které vzájemně soupeří. Existuje tu i Nová levice. „Není tak nacionalistická a spíš se inspiruje západními postavami. Prosazuje demokratizaci a oponuje současné politice. Je ale třeba říct, že i v nejvyšším vedení strany se hovoří o postupné demokratizaci do roku 2050, o větší participaci občanů,“ uvedl Bureš a připojil i svůj postřeh: „Pokud jde o moji zkušenost, musím potvrdit, co se o Číňanech říká, ale zdůrazňuji, že nehovořím o lidech z kosmopolitních megapolí. Říkají, že nechtějí západní nerovnost, ale chtějí západní blahobyt. Přesvědčení o potřebě rovnosti je v celé čínské populaci velice silné.“
150 bilionů korun neefektivních investic
Čínská ekonomika se stala největší na světě a vystřídala Spojené státy americké, které prvenství držely 142 let. To oznámil před pár dny Mezinárodní měnový fond. Bureš připomněl i jinou stránku hospodaření: „Dochází k obrovskému plýtvání a nesmyslným investicím. Hovoří se o 150 bilionech korun neefektivních investic od roku 2009. Dochází k obrovskému ničení krajiny a přesidlování, zabírání půdy, vystěhovávání, a tady proklamovaný rozvoj naráží na vlastnictví lidí. Ti se často bouří a odhaduje se, že většina protestů je motivována právě vysidlováním. Reakcí je šikana a zatýkání,“ uvedl také Bureš s tím, že v Číně je veškerá půda je pouze státní.
Zdroj: Wikipedia
Jedna komuna měla i čtyři tisíce domácností
Když zemřel Mao Ce-tung, probíhal jistou dobu frakční boj v rámci komunistické strany. Pak nastoupil Teng Siaopching a s ním od roku 1978 začíná politika otevřených dveří, což s sebou přináší postupně tržní hospodářství, a končí výlučnost státního vlastnictví podniků. „Zavádění tržních prvků ale nezrušilo dominanci státních průmyslových podniků, které financují státní banky. Soukromé podnikání se objevovalo nejprve v zemědělství, později ve službách. Vzniká tzv. sociálně-tržní ekonomika. Objevují se zvláštní ekonomické zóny, hlavně v přímořských oblastech, dochází k legalizaci zahraničních investic v rámci Čínské lidové republiky, objevují se společné projekty se zahraničím. Pokračuje privatizace. Dnešní situace je taková, že existují státní podniky a také smíšené nebo soukromé,“ popsal Bureš.
„Samozřejmě tyto podniky úzce spojují elity byznysu a politiky a vytvářejí obrovské korupční prostředí,“ dodal. Připomněl také existenci komun, které měly představovat odbourání privátní sféry. „Všechen nábytek, vybavení šel do společných prostor, stravovali se společně a jedna komuna mohla mít i 4 tisíce domácností,“ upozornil. Zrušeny byly v roce 1984.
Obtížná možnost změny bydliště, znevolňování lidí a větší fízlování
Bureš se věnoval také regulaci počtu lidí v Číně, hovořil o politice jednoho dítěte. „Odhaduje se, že tato politika do roku 2009 způsobila o 200 až 400 milionů menší přírůstek. V posledních letech se situace uvolňuje a výjimku z jednoho dítěte má víc než polovina populace. Výjimky se udělují na základě národnosti, toho, zda člověk žije na venkově nebo ve městě, kolik má sourozenců nebo zda první potomek byla dívka. Tato politika s sebou nesla řadu negativ, jako jsou nucené potraty, postihy za více dětí, nemožnost působit ve státní sféře atd. Důsledkem je i demografická nerovnováha, protože mužů je o desítky milionů více než žen,“ uvedl Bureš s tím, že další problém je stárnutí populace i v souvislosti s donedávna chybějícím důchodovým systémem.
Připomněl také registraci domácností: „Z ní vyplývá velmi obtížná možnost změny bydliště, a to je důležité pro mobilitu mezi venkovem a městem. Odráží se to v sociální, zdravotní péči, poskytnutí vzdělání. Na druhou stranu zajišťuje tento systém určitou sociální stabilitu, protože znemožňuje tzv. proletarizaci, kterou známe z 19. století spojenou s masovou migrací do měst, a přispívá k možnostem jakéhosi plánování ekonomiky. Zároveň znevolňuje lidi a umožňuje větší fízlování.“
Nelze si představovat Čínu pod propagandistickými brýlemi
I přes masivní potlačování odporů, represe, zabíjení odpůrců a cenzuru, Bureš zřejmě nevnímá tzv. harmonický obraz Číny jen jako politický manévr a říká: „Evropa je v sociálním ekonomickém a kulturním úpadku. V Číně se mi zdá trend jiný. Dobře ví, že na rozvoji, jak říkají, se musejí podílet všichni. Ovšem zdá se, že ideologii o zajištění blahobytu popírá nespokojenost a odpor obyvatel. Ovšem ve srovnání s úpadkem kultury západu se Čína zdá v mnohém progresivní. Neměli bychom si myslet, že změny jsou v Číně zaváděny naráz a plošně. Nelze si představovat Čínu pod propagandistickými brýlemi jen jako autoritářskou a uniformní.“
Doplnil také: „Dnešní globální nerovnosti kapitalismu se mi zdají natolik nehumánní a neudržitelné, že je nelze ospravedlnit jako důsledek soutěže. 85 nejbohatších osob světa disponuje majetkem stejným jako 50 procent nejchudší světové populace. Každý z těch 85 lidí má tolik, co 42 milionů nejchudších. Je třeba říct, že ekonomická nerovnost souvisí s podobou politiky a jejím ovládnutím elitami. Demokracie i jiné formy vlády jsou dnes nástrojem velkokapitálu a korporací. Nejbohatší extrémně bohatnou a většina světa chudne.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
