Nezoufalky.cz

Už jste členkou Nezoufalek?

Přihlásit

- nejnovější článek

Už víme, že život dokáže pohladit i nafackovat. Jednou jsme dole, jednou nahoře, ale i přes jizvy na duších a překážky jdeme dál s úsměvem a zvednutou hlavou. Jsme přece nezoufalky!

Příběhy zajímavých žen, které se dokázaly porvat se životem

Z lékárnice vydavatelkou

Z lékárnice vydavatelkou

"Jako malá jsem nikdy nepřemýšlela o tom, co budu dělat. Protože jsem se dobře učila, tak jsem se dostala na gymnázium. V té době jsem cítila, že chci dělat práci, která má smysl a kde bych mohla pomáhat lidem," říká o sobě Monika Kopřivová, jejíž příběh může být inspirativní pro mnohé čtenářky. Posuďte samy...

Máme stejného doktora?

I vy chodíte poslední dobou k doktorovi víc, než před lety? Nejhorší je, že mě vždycky při vstupu do prostor před ordinací napadají stejné myšlenky. Už než otevřu dveře, je mi jasné, že čekárna bude zase plná.

Ze setrvačnosti si pokaždé zopakuji, co jsem kdesi nastudovala. Prý pacient (rovná se)  = patientia = trpělivost. Kdybyste mě rozkrájeli, nevzpomenu si, kde jsem to slyšela, ale slovo trpělivost respektuji. Nevím, co bude mít pan doktor dnes za náladu, protože potřebuji recept k odbornému lékaři a on se tváří vždycky jak pupek světa, když s podobným nápadem přijdu.

Jo, a musím se držet zpátky, protože posledně jsem dostala sprďáka, když jsem si vzala bez ptaní z krabičky, na stole volně ležící, papírový kapesník, neb se mi chtělo kýchnout. A taky musím se vším, co se mi řekne, souhlasit. Žádný vlastní názor, žádná reakce, žádná prezentace vědomostí, získaných na internetu, třeba položených jako nesmělý dotaz. Už nafurt si budu pamatovat jeho: „Dámo, vaše vědomosti, nastudované na internetu velice oceňuji, ale krom toho, že ten přístroj také vlastním a čtu si v něm v článcích o medicíně, mohu se pochlubit i studiem vysoké školy v oboru lékařství a pomalu čtyřiceti lety praxe.“ Potom mi, jako blbovi zopakoval, že bych se už mohla konečně naučit názvy léků, které mi vždycky předepisuje a neříkat pouze – ty růžové, či zelené tabletky už nemám.

Klasicky jsem vyšla z ordinace se skloněnou hlavou, ale ještě slyšela, jak sestře říká: „Pauza, sestro, nejsem Frankenštajn. Copak si ti tam v čekárně neuvědomují, že se taky musím najíst, napít a vyčůrat?“ A když jsem zavírala dveře od ordinace, vytrhl mi je, prodral se kolem, mrknul na plnou čekárnu, otráveně zavrtěl hlavou a vystřelil na chodbu. U výtahu, kde jsme se potkali, a já raději předstírala, že něco hledám v kabelce. Zbytečný manévr. Vstoupil nevšímavě do kabiny, zavřel dveře a odjel. Rozhodla jsem se pro schody.

Ale jinak jsem ráda právě za tohoto doktora. Neměnila bych! Nějak mu věřím.

 Miroslava Besserová

Zpět 0 příspěvků
Kniha týdne podle Nezoufalek
Nesmrtelný příběh v tanečních obrazech na jevišti Stavovského divadla

Nesmrtelný příběh v tanečních obrazech na jevišti Stavovského divadla

První premiérou Baletu Národního divadla v nové sezoně je Malá mořská víla – 10. listopadu ve Stavovském divadle.

Soutěž měsíce

Klub Nezoufalek - Přihlášení pro členky

Emailová adresa:
Heslo: