Óda na českou turistiku

Jak říká doktor Vlach v Saturninovi „Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz.“.

My jsme si už dlouhou dobu užívali idylu českých luhů a hájů, protkaných perfektní sítí turistických značení, která vás vždy spolehlivě zavedou na řadu zajímavých míst. Pak jsme ale byli vyhozeni na příslovečný mráz turistických trailů v Norsku.

V norských národních parcích (a navíc i v některých přírodních rezervacích) platí stejně jako v ČR pravidlo, že se turisté smějí pohybovat pouze po vyznačených trasách. To je samozřejmě logický požadavek, který chrání místní přírodu a umožňuje více lidem si tamní krásnou krajinu vychutnat. Jenže pokud na turisty takový požadavek kladete, neměli byste jim v tom vytvářet překážky. Ale občas mi přišlo, že zrovna o to se Norové snaží, nebo přinejmenším vůbec nechtějí turistům objevování tak nádherné země usnadnit. Zatímco u nás narazíte každou chvíli na rozcestník, který vás informuje, na jakém místě, v jaké nadmořské výšce a v jaké vzdálenosti od různých zajímavostí se nacházíte, v Norsku je rozcestník spíš vzácností. Obvykle je jen v podobě dřevěné šipky, ukazující směrem na nejbližší turistickou chatu, která ale může být víc jak den pochodu vzdálená a rozcestník vám vzdálenost k cíli neprozradí.

Se vzdálenostmi vám moc nepomůže ani mapa. V ČR se dají zakoupit pouze mapy norských národních parků s měřítkem 1:100 000 a přímo v Norsku na podrobnější mapy také moc nenarazíte. A podle těchto map se trasa plánuje velmi špatně, zejména pokud jste do Norska zavítali poprvé a nevíte, co od této země čekat. Velmi často se totiž stane, že vrstevnice na mapě neodpovídají terénu před vámi a že se vám tak před očima vynořuje jeden vrcholek za druhým, které na mapě nebyly zakresleny a mezi nimi jsou prolákliny plné vody nebo ledu. Jedna turistická značka je za vámi a druhá se nachází na vršku skály nad ledovcem před vámi. A poté co vyřešíte enviromentální hádanku, jak se dostat s plně naloženým turistickým batohem přes ledovec, zjistíte, že jste při tom neustálém prudkém stoupání a klesání za celý den urazili jen zhruba půlku toho, co jste si na ten den na mapě vytyčili. Anebo to nezjistíte vůbec, protože svou polohu s nedostatkem orientačních bodů určíte pouze jako „někde v údolí mezi horským masivem A a horským masivem B“. Když jde všechno ostatní podle plánu, za pár dní si na to zvyknete a ostatně nemáte „na práci“ nic jiného než se kochat nádhernou krajinou. Ale kdyby vás zastihlo na vrcholcích hor nějaké extrémnější počasí nebo se někdo zranil a chtěli jste se dostat do nejbližší chaty, či popsat svou polohu záchranářům, tak máte problém.

Nepřesnost map a absence ukazatelů se asi nejvíc projevila při našem návratu směrem k civilizaci. Po deseti dnech toulání po horských vrcholcích jsme si řekli, že se podíváme i na pár kulturních památek. Na mapě jich bylo podél naší trasy vyznačeno hned několik, včetně starověkých památek. A vzhledem k tomu, že turistickou trasu kopírovala i poutní stezka a všude kolem byly kempy pro karavany, předpokládali jsme, že v alespoň takto rušné oblasti budou turistická značení lepší. Jenže to byl omyl a místo podle turistického značení nebo rozcestníku jsme mohli starověkou památku hledat jen podle odpočívadla, které mělo dle mapy být v těsné blízkosti. A zde jsme narazili na finální zádrhel a tím je stáří map. Místní mapy byly šest a osm let staré a na některých místech už neodpovídaly realitě. Jednou se nám stalo, že nás mapa hnala na turistickou trasu utopenou už několik let v bažinách. Naštěstí jsme se doptali místních a zjistili, že o pár set metrů dál byla před pár lety vybudována zcela nová trasa, která nás dovede ke stejnému cíli. Výše zmiňovanou starověkou památku jsme ale bohužel nenašli, protože kromě nových turistických tras zde taky vznikla řada nových odpočívadel pro karavany a mapa nám tedy v dané oblasti byla zcela k ničemu. A bez jediného ukazatele, který by nám alespoň napověděl, co a kde hledat, jsme vzhledem k časové tísni museli pátrání vzdát.

Tím nechci nikoho odradit od cesty do Norska (i když nám absence davů turistů celkem vyhovovala ). Jen mě dost překvapilo, jak země, která investuje hromady peněz do uchování kulturního dědictví jiných států má takové mezery v prezentování svého kulturního a přírodního dědictví. A zároveň chci poukázat na to, že si často neuvědomujeme, jaký poklad máme v Čechách přímo pod nosem v podobě jedné z nejdokonalejších sítí turistických tras na světě. Pokud máme být na co v naší zemi hrdí, tak je to neuvěřitelně propracované zázemí pro všechny lidi s toulavýma nohama. Krátce po návratu z Norska jsme se byli projít poblíž Hrubé Skály. Kousek od jedné rozhledny ležel na zemi mohutný buk, na kterém původně byly turistické značky. Vývrat byl očividně dost čerstvý, ale i tak už byly ze stezky odklizeny větve a na stromě poblíž byla namalována nová značka. Při vzpomínce na značky v Norsku, které se občas nacházely na poloztrouchnivělých kmenech nebo byly tak ošlehané větrem, že byly sotva viditelné, smekám před všemi lidmi, kteří pečují o rozsáhlou síť značení v naší zemi.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Horská překvapení 13x nouzová signalizace Zamyšlení nad klíšťaty Eaten Alive – debakl v přímém přenosu! Simulátor utonutí Život v tajze – foto reportáž Pobyt trampů v lesích je nyní legální Bushcraft Betty´s top tips Porno pro milovníky přírody! KPZ – Krabička Plná Zbytečností Vytažení zapadlého auta – návod Pobyt na opuštěném ostrově – dobrovolně