17. týden v Asii: Ha Giang, Severní Vietnam
Na začátek dnešního článku se opět rozpovídám o tom, co mě nové dny na cestě naučily a jaké staronové pocity mám. Všechno se neustále mění. Doba malých krizí je pryč a tak nějak se dostávám opět do pohody. A to i přesto, že je každý den plný nekomfortních situací a není vše ideální. Člověk si na to tak nějak zvykne a stane se imunním. Toto je podle mne velmi cenná zkušenost, kterou cestování učí. Člověk se stane skromnějším, přestane tolik očekávat a je schopen v každé situaci lépe reagovat. Možná jsem mnoho svých myšlenek už opakoval, ale o to větší je jejich síla a důležitost. Těším se čím dál více domů, protože stabilita a kvalitní zázemí jsou bezesporu velmi důležité faktory šťastného života. Samozřejmě je to mnohdy subjektivní a záleží na povaze každého z nás. Rozhodně se ale nemohu profilovat jako člověk, který by dokázal cestovat třeba rok nebo více. Myslím si, že daleko lepší je být doma a vyjet vždy třeba jen na dva měsíce a užít si to se vším všudy. Na druhou stranu by mně krátkodobé cestování nikdy nenaučilo tolik, jako cestování dlouhodobé.
Cesta z Hánoje do Ha Giang
V pondělí jsme vyrazili po dvanácti dnech v oblasti Ninh Binh přes Hánoj na severozápad Vietnamu - do oblasti Ha Gaing. Na internetu byla tato oblast opěvována jako oblast, kde se zastavil čas. Nevěděli jsme ale jak se tam přesně dostat. Našli jsme nějaké autobusy na internetu, ale vše bylo takové nepřesné.
Nákup oblečení v Hánoji
Protože na severu v horách je chladněji, tak jsme V Hánoji nakoupili nějaké oblečení - botasky od The North Face za cca 600 Kč, rifle Levi's® Jeans za cca 400 Kč, kožený pásek Timberland za 100 Kč a mikiny Under Armour®. Bylo mi jasné, že to nejsou originály, ale některé kousky působily i materiálem jako drahé originály ze západu. Tak kdo ví…
Autobus do Ha Giang
Na internetu jsem našel články, kde všude psali, že autobusy jezdí z nádraží Mỹ Đình, tak jsme vzali Ubera a nechali se tam dovézt. Věděli jsme, že pravděpodobně pojedeme nočním busem, ale na místě nás překvapili. Prý měl autobus odjíždět zhruba za hodinu (14:30). Koupili jsme lístky za 200 Kč na osobu a šli hledat číslo nástupiště. Všiml si nás hned nějaký dohazovač a odvedl nás k autobusu, který odjížděl hned. Dali jsme mu lístky a on nás bez problému poslal do autobusu. Byl jsem poprvé v autobusu, kde byly jen lehátka na spaní ve třech řadách vždy po dvou nad sebou. Nebyl s námi ani jeden turista. Po nalezení vhodné polohy se mi dokonce leželo velmi příjemně a pozoroval jsem při poslechu hudby na Spotify krajinu Vietnamu. Obecně velmi rád cestuji autobusem. Tedy pokud je aspoň trochu pohodlný. Člověk si koukáním do krajiny docela dost myšlenkově odpočine a vyprázdní si hlavu. Když si pustí k tomu kvalitní hudbu, je to zážitek prolínavý dokonce mrazením v zádech. Tak nějak jsem si říkal v duchu, že toto je ideální způsob cestování až budu jednou starý a nebude se mi chtít chodit. Budu ležet v autobuse s lehátky a koukat na krajinu.
Do Ha Giang jsme přijeli někdy po sedmé hodině večer a cesta tedy trvala okolo šesti hodin. Jelikož jsme neměli rezervovaný hotel, chtěl jsem zkusit nějaký najít jen tak náhodně. Město bylo ale docela prázdné, tak jsme zapadli do krásné kavárny ChaGo Tea & Caf'e a našli skromné ubytování Hao Tea House za necelé dvě stovky. O ubytování se stará velmi milá paní, která umí dobře anglicky a všechno zařídí.
Ha Giang - Extrémní okruh severem na motorce
Původně jsme chtěli až do města Dong Van, ale cesta busem by byla problematická. Zjistili jsme ale, že zde do Ha Giang jezdí vlastně všichni proto, aby se vydali na okružní cestu horami a průsmyky na motorce. Tak nějak v duchu jsem toužil po něčem podobném a najednou to bylo zde. Stačilo si vybrat kolika denní okruh chceme. Okruh pod anglickým značením “Extreme North Motorbike Loop” je doporučeno udělat od cca 2-5 dnů. Podle počtů dnů na cestě projedete i méně známá zákoutí a zdržíte se ve více městečkách. My vybrali třídenní okruh.
Kde sehnat motorky a jak to vše funguje
Docela mě zaujalo jak to zde v Ha Giang funguje. Paní v ubytování nám ráno zavolala taxík a ten nás zdarma dovezl do půjčovny motorek QT Motorbikes and Tours, která je na tento okruh specializovaná. Půjčovna působila spíše jako velká přípravna na nějaký trek. Cestovatelé se zde balili, nasazovali si chrániče a vybavení na cestu. Ujal se nás jeden z pracovníků a nabídl nám pronájem motorek - od menších poloautomatických až po ty plně manuální velké motorky. Nikdy jsem neřídil nic jiného než automatický malý skútr, tak jsem měl obavy. Pracovník mi to ale během 5 minut vysvětlil a já si to na prázdné cestě před půjčovnou párkrát vyzkoušel. Až na to cukání při řazení, to docela šlo. Pronájem motorky stál cca 300 Kč na den, včetně pojištění. Vzali si můj pas, vysvětlili nám kompletně trasu, dali nám mapu a my po podepsání smlouvy vyjeli. Jako podnikatel velmi obdivují tyto pohotové podniky, které využijí rostoucí popularity místa a ihned poskytnou turistům služby přesně na míru. Dokonalé služby tady jsou na tak samozřejmé úrovni, že by se od nich mohli učit i podnikatelé od nás.
První den: Ha Giang - Tam Son - Du Gia
Bylo sychravo a my měli jenom dvě mikiny. Koupili jsme si tedy aspoň pláštěnky. Cesta do prvního průsmyku byla docela nepohodlná. Bylo nám chladno a já se jenom modlil, aby přestalo pršet. Hory byly zahalené v mlze, takže nás výhledy nijak neohromovaly. Co bylo ale pro nás nové, byly barevně oblečené ženy a děti na políčkách a ve vesničkách. Věděl jsem, že nás čekají tyto “blízká setkání” etnických skupin, kterých žije zde na severu kolem 18, a tak jsem neustále přemýšlel jak je vyfotit, jestli zastavit, anebo ne.
Fotografování etnických skupin aneb drzost nadevše
Jako fotograf toužím vždy po dokonalých fotografiích, ale tady se ve mně bily morální zásady. Přijet na motorce před paní, co nese obrovský pytel slámy na zádech, vyfotit jí a jet dál, bylo tak nějak sprosté. Jinak to ale mnohdy nešlo. Dokonce si myslím, že všichni ti fotografové, co mají dokonalé fotky těchto krásných lidí, to dělají stejně.
Napadlo mě, že by možná bylo lepší sestoupit z motorky a projít se vesničkou, ale bojoval jsem s ostychem a pocitem trapnosti. Navíc mnohé malé děti se nás prostě bály a schovávaly se do svých chatrčí.
Nakonec jsem zjistil, že nejlepším způsobem jak vyfotit tyto lidi byl následující postup:
- zastavit 100m před jdoucí “etničku” - ve směru, kterým jde.
- Dělat že fotíte krajinu a hory. Pokud máte teleobjektiv nenápadně jí během toho vyfotit tak, aby vypadala přirozeně.
- Když je blíže Vás, pozdravit jí a usmívat se. Úsměv totiž vyloudí úsměv i u ní a mnohdy i jistý ostych, který je fotogenický.
- Když je dostatečně blízko, prostě jí vyfotit.
Jak asi už tušíte, fotit “etničky” není žádná sranda. “Je to etnicky neetické a neeticky etnické.” Nakonec mohu říct, že ideálem je <strávit ve vesničkách delší čas, třeba i několik dní a s lidmi se seznámit. Teprve pak mohou vzniknout ty nádherné fotografie jak z “National Geographic”. Toto si ale může dovolit jen fotograf profesionál, který má jasný a jediný cíl.
My měli cílů několik. Třeba fotit krásné průsmyky, terasovitá políčka a “kozy”. Když jsme se blížili k městečku Tam Son, přestalo poprchávat a my spatřili první krásné výhledy do malebného údolí, kde dominovala tzv. “horská prsa”. Tyto dvě hory totiž připomínaly dvě krásná ženská prsa.
V městečku Tam Son jsme si dali oběd v restauraci, kde stavěli snad všichni další motorkáři. Na to, jak tvrdily všechny ty články na internetu, že Ha Giang není turistický, tady bylo na cestě s námi docela dost dalších cestovatelů.
Další část cesty vedla přes několik horských sedel a údolí. Nejkrásnější část tohoto dne začala až zde a těsně před vesničkou Du Gia, kde byly nádherné vysoké horské masívy a neobvyklé tvary hor.
Ve vesničce Du Gia jsme našli hostel QT Dua Gia Guesthouse, který nám doporučili v půjčovně. Byl to zřejmě jejich podnikový hostel. Spalo se v jednoduché chatě, kde bylo asi 20 postelí a cena za osobu byla okolo 140 Kč. To jak to tam vypadalo jsem natočil v tomto live videu.
Výhodou guesthouse bylo to, že tam dorazili postupně další cestovatelé z celého světa a při společné večeři jsme se seznámili a pokecali.
Druhý den: Du Gia - Mậu Duệ - Dong Vang
Měl jsem obavy, že bude ráno opět chladno a sychravo. Opak byl ale pravdou. Počasí bylo docela v pohodě a krátce před obědem bylo už poměrně teplo a slunečno. Po snídaní jsme okolo deváté pokračovali přes další nádherné horské průsmyky a údolí nahoru a dolů. Projížděli jsme velmi suchou částí černých hor a vypadalo to tady jako na jiné planetě.
Kolem oběda jsme dorazili do městečka Mau Due, kde jsme si dali oběd. Nejprve jsme nemohli najít vhodnou restauraci a dokonce narazili na restauraci, kde měli psí nudle. Nakonec jsme našli větší jídelnu a tam usedli. Už tam jeden cestovatel byl a do několika minut přijeli i další cestovatelé. Je opravdu zajímavé, jak jsme se tam sešli. V celém městě bylo určitě více restauraci, ale nakonec všichni přijeli zde. Asi nějaká “cestovatelská energie”.
Dále za městečkem Mau Due jsme vyjeli do průsmyku, kde byly přenádherné výhledy na obrovské horské masívy a na tyrkysovou přehradu dole v údolí.
Pak se terén opět změnil a projížděli jsme mezi tmavými černými homolemi. Musím podotknout, že mnoho oblasti v horách bylo upraveno lidmi, kteří se snažili v drsných podmínkách obdělat nehostinnou půdu. Mnohdy místa vypalovali a bylo zde množství vypálených horských hřebenů.
Okolo čtvrté odpoledne jsme dorazili do městečka Dong Van, kde jsem zaparkoval na malém náměstí s množstvím kaváren. Připojili jsme se na WIFI a našli solidní ubytování Gia Ling Motel pár kroků od kavárny za 250 Kč na noc.
Vyhlídka nad městem Dong Vang
Nedalo nám to a rozhodli jsme se ještě se projít na vyhlídku, která byla na štítu, který se tyčil vysoko nad městečkem. Byli jsme nahoře asi za 30 minut. Západ slunce se ale bohužel nekonal, protože slunce zapadlo za mrak. Výhledy na městečko a na okolní hory za to ale stálo.
Třetí den: Dong Vang - Yên Minh - Tam Son - Ha Giang
Ráno jsme vstali relativně pozdě, protože se mi odpojila nabíječka od mobilu a budík nebudil. Dali jsme si snídani dole v kavárně a vyjeli. Těšil jsem se na královský palác, který měl být po cestě, ale ten jsme tak nějak minuli. Byla poměrně zima a mrzly mi ruce. Když jsme sjeli trochu níže do údolí Yên Minh, bylo už teplo. Moc jsme nefotili, protože byl velký opar a nebylo ”světlo”. Těsně před Tam Son jsme potkali českou dvojici a pokecali o všem možném.
Nakonec jsme dojeli opět přes most do městečka Tam Son, dali si oběd a jeli do Ha Giang. Při závěrečném sjezdu do údolí jsem zjistil, jak se dá použít neutrál na motorce a byl na sebe hrdý, že jsme celou trasu dali bez jediného problému.
Celá trasa byla dlouhá přes 300 km. Vedla nádhernými úseky horských krajin zapsaných do světového dědictví UNESCO. Tento výlet pokládám za jeden z těch nejlepších na naší půlroční cestě Asií a určitě si něco podobného rád zopakuji. Tak nějak toužím po něčem podobném i u nás v Evropě, třeba taková jízda alpskými průsmyky na motorce musí být taky úžasná. A máme to za humny!
Mapa a další zdroje trasy
Velmi dobrým zdrojem pro plánovaní trasy byl pro nás anglický web http://vietnamcoracle.com/ha-giang-extreme-north-motorbike-loop/ a český web https://severni-vietnam.cz/ha-giang/. Mapu trasy najdete na google mapách.
Další putování
Dáme dva dny pauzu na soustředěnou práci a pojedeme v pondělí do oblasti Sapy. Taky jsme už koupili letenky do Jakarty, kde poletíme 27. března.
Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi ji prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.
Článek byl publikován: 16. 03. 2018
