24. týden v Asii: Bali - Rýže a pláže
Týden za týdnem ubíhá a já ještě více pronikám do opravdové atmosféry ostrova Bali, hlavně tedy atmosféry městečka Ubud. Mohu říci, že jsem si Ubud opravdu zamiloval. Před dvěma lety jsem bydlel měsíc v oblasti Canggu, takže mohu porovnávat. I když nemá Ubud moře a pláže, tak je za mně mnohem lepším a až pojedu na Bali příště, nebudu nad lokalitou váhat ani minutu.
Z Ubudu se dá navíc téměř kamkoliv dostat na skútru, jen musí člověk počítat s pomalou dopravou, která díky mnohým zatáčkám a zácpám prodlouje jízdu na skútru až na dvojnásob. Takových 30 km jedete klidně hodinu a půl. Nicméně cesta je vždy natolik pestrá, že Vám to časem ani nepřijde. Nebudu chodit kolem horké kaše a raději přejdu rovnou k věci, tedy co jsme všechno projeli a zažili v minulém týdnu.
Pláž Nyang Nyang
Tip na nádhernou pláž Nyang Nyang jsem dostal od Missky IT (její cestovatelský blog nabízí mnoho užitečných informací a na jejím instagramu najdete super fotky). Pláž se nachází na jižním cípu ostrova, poblíž chrámu Ulu Watu. Nicméně je docela skrytá a když jedete kolem, ani Vás nenapadne, že tam nějaká pláž je. Na pláži můžete najít i ztroskotaný koráb lodi (mapa).
My ale bohužel sešli k pláži z jiného parkoviště a koráb byl příliš daleko. Nicméně našli jsme zde zajímavý opuštěný “plážový bar”, který byl celý vyhotoven z toho, co přineslo moře. Byl to bar jako od nějakého Robinsona Crusoea. Protože zde jsou často velké vlny, tak se v moři moc koupat nedá. Nicméně i tak si můžete užít úžasnou atmosféru neturistické pláže s úžasnými barvami moře.
Pláž Sanur Beach
Pláž v Sanuru zmíním asi jen pro to, že za moc nestála. Tím, že je zde přístav a mnoho rybářských lodí, tak je zde na plážích docela nepořádek. Lituji lidi, kteří zde byly přes cestovky ubytování a musí na tyto pláže chodit. Možná jsme ale byli na špatném místě a dají se tu najít i hezká místa. Pokud máte dobrou zkušenost, napište mi o ní, prosím, dolů do komentáře.
Terasovitá rýžová políčka Tegalalang
Tato terasovité políčka patří mezi nejpopulárnější místa na Bali. Ať už jedete s cestovkou nebo na vlastní pěst, určitě se zde dostanete. My na tato políčka jeli dokonce dvakrát. Poprvé jsme přijeli moc pozdě, těsně před západem slunce, a světlo už nebylo tak dobré.
Podruhé jsme přijeli dopoledne a světlo bylo mnohem lepší. V políčkách je mnoho tras, některé jednosměrné, některé okružní a některé pro nás neznámé. Chtěli jsme původně udělat velký okruh a projít políčká celá, ale nenašli jsem žádnou solidní trasu. Nicméně i hodina a půl chození v políčkách v horku Vás natolik unaví, že budete mít určitě dost.
Rýžová políčka kolem Ubudu
Jak to ale často bývá, ty nejlepší zážitky nastanou zcela nečekaně a bez předchozích plánů. Vyjeli jsme náhodně na skútru několik kilometrů od našeho ubytování. Bylo pár hodin před západem slunce a světlo začalo být zlatavé. Ideální čas na skvělé fotky. Našli jsme docela hezké místo s rýžovými políčky a zaparkovali. Dal jsem se do focení rýže a krajiny kolem mne. Postupně jsem se dostával do tzv. “fotografického orgasmu”, jak tomu rád přezdívám. To je vlastně stav, kdy jsem ve “flow”.
Flow je stav maximální koncentrace na danou činnost. Ať už jste v práci, sportujete nebo hrajete na nějaký nástroj, většinou se po čase dostanete do stavu flow. Tento stav je úžasný. Člověk při něm tak nějak zapomene na svět kolem sebe a danou činnost dělá jak nejlépe dokáže. Má to několik pozitiv. Uděláte kus dobré práce, zároveň nevědomě meditujete a nakonec se cítíte opravdu skvěle.
No a když jsem se tak toulal políčky dál, najednou jsem v dáli zbystřil farmářky, které sklízely rýži. Byl to moment plný váhání. Mám se k nim přiblížit a vyfotit je při práci? Nebo se mám na to vykašlat? Rozhodl jsem se, že budu drzý fotograf a půjdu k nim. Když jsem k nim ostýchavě došel, byly vřelé, usměvavé a vůbec jim nevadilo, že je chci fotografovat.
Byl to zážitek i z jiných důvodů. Viděl jsem zblízka jak mlátí rýži způsobem, kterým to dělají asi stovky let. Žádné stroje, vše ručně. Viděl jsem jak hlouček žen v různém věku přitom kecá a jsou tak nějak šťastné. Ano makají jak divé na spalujícím slunci, ale jsou spolu a jsou skvělý tým. Dokonce s nimi byla stará babička, která pomáhala. Ta určitě zažila i doby, kdy na Bali nebyl jediný turista. Celou sérii najdete na instagramu.
Ulu Watu a opice zlodějky
Nakonec se s Vámi musím podělit i o krátký příběh z mořského chrámu Ulu Watu, který jsem navštivil už podruhé. Je zde skvělá procházka s nádhernými výhledy na moře z vysokých útesů. Taky jsou zde drzé opice. Před dvěma lety jsem se smál, když některým turistům vzaly brýle nebo boty. Taky jsem zde tehdy lítal dronem a hlídači, kterým se to nelíbilo na mě křičeli něco o karmě. Ta se vyplnila.
Nejen, že nám tehdy na Bali ukradli notebooky v hodnotě 110tis, ale kletba pokračuje zřejmě až dodnes. Jedna z opic na kamenném zábradlí natáhla ruku a sebrala mi sluneční dioptrické brýle přímo z hlavy. Nestačil jsem se divit, co se děje. Naštěstí byl poblíž hlídač a brýle opice brzy upustila. Tím ale příběh nekončí. Když jsem vesele dál pokračoval a fotil úžasné výhledy na moře, tak na mě další opičák skočil zezadu a strhl mi brýle znovu. Okamžitě jsem vzal klacek ze země a snažil se brýle dostat zpět. Bohužel se to nepovedlo a i když opičák brýle upustil, tak zřejmě spadly z útesu do moře. A tak skončily moje skvělé sluneční dioptrické brýle, které jsem si nechal zhotovit na Koh Lantě v Thajsku za 1500 Kč. Ani nebudu rozebírat, jak jsou na mne nyní okolní jasy slunečního dne silné a jak musím pořád mžourat očima.
Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi ji prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.
Článek byl publikován: 02. 05. 2018
