Duch Svatý - Učitel a Vůdce modlitby

„Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti.

Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit,

ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním."

(Římanům 8,26)

Ptáš se, kdo že je ten duch, „který za nás za nevýslovných vzdechů prosí"[1]? ... Ten, jenž nám musí přijít na pomoc, je přece zřejmě Duch Svatý, neboť ten pomáhá jako onen, o kterém je řečeno: „Ty jsi můj pomocník, neopouštěj mne a nepohrdej mnou, Bože, má spáso!"[2] A který jiný duch by to také mohl být, jenž by učil svatého Pavla, oč prosit? Zřejmě nás učí Duch Svatý, jako kdysi Kristus své učedníky,[3] jak se modlit. Kdo jiný by nás měl po Kristu poučovat než jeho Duch, který je k tomu vyslán, aby nás učil, aby řídil naše modlitby? Neboť se modlíme v Duchu[4] a modlíme se i rozumem[5]. Aby rozum věděl, jak se správně modlit, vede ho Duch, a „vede ho pravou cestou"[6], aby mu nestálo v cestě tělo a krev[7], aby si nežádal věcí ani příliš vysokých, ani příliš nízkých. „Duch, jenž se stává zjevným v každém člověku, je dán člověku k užitku."[8] Také nauka Písma nás vede k tomu, abychom prosili o veliké věci, o věci nebeské, neboť věci malé, věci pozemské, nám potom budou přidány.[9] Tudíž i Duch chce, abychom prosili o veliké věci, abychom nelpěli na věcech pozemských. On přece ví nejlépe, čeho by nám měl dát ... Jelikož však nevíme, za co a jak se modlit, prosí Duch Svatý za nás[10], neboť je to Duch našeho zastánce[11] Ježíše.

[Krácený úryvek z Ambrožova dopisu XXXVI. Horontianovi, 2-5. Český překlad převzat z časopisu Vyšehrad, roč. III, č. 17 (13. 5. 1948), a s přihlédnutím k latinskému textu upraven a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Eliáš a půst
Kristus nade všechno
Matka Boží, vzor panenství
O svátostech (De sacramentis) 
Jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš  
Tato svátost, kterou přijímáš, se uskutečňuje Kristovými slovy  
Je třeba zemřít s Kristem, abychom s ním žili  
Kristus smířil svou krví svět s Bohem  
Otevři svá ústa Božímu Slovu  
O tajemstvích (De mysteriis)  
Kříž Kristův nám navrací ráj  
Svatá Eucharistie
Znalost Krista

Související články:

  Notker Balbulus: Píseň svatodušní
Tertulián: Modlitba je duchovní oběť
Bonaventura: Buď člověkem modlitby!
Jan Zlatoústý: Modlitba je světlem duše  
Karl Rahner: Naplněním modlitby je láska  
Jan Maria Vianney: Vedeni Duchem svatým 
Cyril Jeruzalémský: Živá voda Ducha svatého  
Ludvík Granadský: O modlitbě a rozjímání 1/2  
Ludvík Granadský: O modlitbě a rozjímání 2/2  
Basil Veliký: O Duchu svatém (De Spiritu Sancto)
Jan Pavel II.: Duch Svatý je osobní láska Otce a Syna 
Jana Františka de Chantal: Kráčet se zavřenýma očima 
Hilarius z Poitiers: Duch Svatý nás uvádí do veškeré pravdy  
Didymos Alexandrijský (Slepý): Duch svatý nás obnovuje křtem
Hans Urs von Balthasar: Maria, paměť církve 2/3 - Maria a Letnice 
André-Marie Meynard: Nejvyšší hybná síla duchovního života: Duch svatý
Romano Guardini: Křesťanská modlitba je společenství se skutečným, živým Bohem  
Hildegarda z Bingenu: Duch Boží pozvedá ducha člověka k nazírání děl Božích  
  Jan Maria Vianney: Krásný úkol a povinnost člověka: modlit se a milovat 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Pravá zbožnost k Duchu svatému 
Richard Rolle: O potřebnosti a hodnotě modlitby a rozjímání 
Jana Františka de Chantal: Rozšířit své srdce přívalu milosti 
Marie Magdaleny de´Pazzi: Překážky Duchu svatému v nás 
Jan Maria Vianney: Nechejte se vést Duchem svatým
Evagrius Pontský: Komentář k Modlitbě Páně 
Dariusz Kowalczyk: Kenoze Ducha Svatého 
František Saleský: O nezbytnosti modlitby 
Z myšlenek optinských starců o modlitbě 
Tomáš Kempenský: O modlitbě a četbě  
Henri J. M. Nouwen: Pravidla modlitby 
Modlitbou tvoříme spolu s Bohem svět 
Origenes: Zač se modlit především? 
Paweł Hańczak: Mentální modlitba   

[1] Srov. Řím 8,26.

[2] Ž 27,9 (dle Vulgaty Ž 26,9).

[3] Srov. Lk 11,1.

[4] Ve zde citovaném Pavlově verši (1Kor 14,15) je míněn duch člověka, tzn.:  „... se modlíme duchem ...", v Ambrožově latinském textu je však psán „Spiritus" s majuskulním „S", a tudíž navzdory rozličným biblickým překladům i řeckému originálu překládáme jako vztažené ke třetí Božské Osobě, tedy: „... se modlíme v Duchu ...".

[5] Srov. 1Kor 14,15.

[6] Odkaz na Ž 106,7 dle Vulgaty.

[7] Lat. „carnalia" (coby překlad řeckého σαρκικα [sarkika]), tj. tělesná stránka vč. smyslovosti coby protiklad stránky duchovní; „tělesnost"; „záležitosti tělesné"; ale i „záležitosti tohoto světa"; „záležitosti pozemské".

[8] 1Kor 12,7; dle lat. znění, odkazujícího na Vulgatu, doslova: „Každému je totiž dán projev Ducha k užitku".

[9] Srov. Mt 6,33.

[10] Srov. Řím 8,26.

[11] Lat. „advocati" (překlad řeckého παρακλητον [parakléton]), které lze přeložit i jako: „přímluvce", „obhájce", „utěšitele", čímž Písmo označuje jak Ježíše Krista (srov. 1J 2,1; J 14,16), tak i Ducha Svatého (srov. J 14,16.26; 15,26; 16,7).