Gita Zbavitelová: Jak hnutí Hamás málem vyvolalo předčasné volby v Izraeli aneb Podobné problémy Netanjahua a Babiše
Když izraelský ministr obrany Avigdor Liberman minulý týden podal demisi na protest proti příliš mírné odvetě za odpálení skoro 500 raket palestinskými teroristickými skupinami z pásma Gazy a proti uzavření příměří, dal ambiciózní ministr školství a předseda vládní strany Židovský domov (Ha-bajit ha-jehudi) Naftali Benet premiérovi Binjaminu Netanjahuovi ultimátum – buď bude ministrem obrany on, nebo jeho strana vystoupí z koalice a vládu položí. Všechno nasvědčovalo tomu, že Izrael čekají předčasné volby.
Ty požadovala i vládní strana My všichni (Kulanu) ministra financí Mošeho Kachlona, opozice a 53% Izraelců. Netanjahuovi se však do týdne podařilo volby odvrátit – alespoň prozatím.
Netanjahu lpí na moci stejně jako Andrej Babiš a má s ním i jinak mnoho společného. I Netanjahua vyšetřuje policie, jen zatím nebyl obviněn; i on jakékoli provinění popírá a tvrdí, že neodstoupí, i kdyby byl obžalován. A navzdory skandálům jeho strana Likud stále vede v průzkumech stejně jako Babišovo ANO, přestože policie doporučila Netanjahua obžalovat ve dvou případech – korupce a ovlivňování médií. Stejně tak jsou do údajných nepravostí obou premiérů zapojeni jejich rodinní příslušníci – v Izraeli je trestně stíhána Netanjahuova manželka, která je obžalována z utrácení vládních peněz za soukromé luxusní večeře, a hrozí jí i další obvinění.
Netanjahu však řeší krize jinak než Andrej Babiš. Nejprve ujistil předsedu strany Židovský domov Beneta, že mu funkci ministra obrany nedá a stane se jím sám. A když Benet naznačil, že v pondělí vystoupí z vlády, pronesl Netanjahu v neděli večer mistrný projev k národu. Libermana i Beneta ostře odsoudil, vyčetl jim, že „opouštějí loď uprostřed vojenského tažení“ a v sázce je bezpečnost země, která se nesmí směšovat s politikou. A dodal, že on uprostřed takového nebezpečí loď neopustí. Všeobecně nepopulární příměří s Hamásem obhájil větou, že veřejnost „nezná všechny podrobnosti“, ale může se na něj spolehnout, že zemi ochrání. Prohlásil, že na post ministra obrany je nejvhodnějším kandidátem on, protože bojoval v elitním komandu a nařídil už mnoho vojenských operací. Aby své nabubřelé prohlášení zmírnil, slíbil, že jmenuje ministra zahraničí, kterého dělá už tři roky sám souběžně s funkcí premiéra. A pak odmítl odpovídat na otázky novinářů se slovy, že „jde raději pracovat“.
Benet pochopil, že by se odchodem z koalice ocitl v roli nezodpovědného zrádce, a své prohlášení narychlo přepsal. V pondělí pak překvapivě oznámil, že ve vládě zůstane a jako ministra obrany podporuje Netanjahua.
Ten ale jistotu, že mu vláda vydrží až do vypršení mandátu v listopadu 2019, ještě nemá. Po odchodu Libermanovy strany má kabinet v Knesetu pouhých 61 hlasů ze 120 a ministr financí Kachlon se ještě nerozhodl, jestli z vlády neodejde. Nad Netanjahuem tak visí Damoklův meč stejně jako nad Babišem.
Žádné velké nebezpečí mu však nehrozí, i kdyby se předčasné volby konaly. Přestože 74% Izraelců není spokojeno s jeho postupem proti Hamásu v posledním vojenském konfliktu a s příměřím jich nesouhlasí 64%, jeho pravicová strana Likud by podle pondělního průzkumu Armádního rozhlasu volby opět vyhrála rozdílem 12 křesel před druhou nejúspěšnější, dnes opoziční uskupením Existuje budoucnost (Ješ atid). Benetův Židovský domov by skončil až pátý a Libermanův Izrael, náš domov šestý. Krize jim přinesla jen o jediné křeslo víc, než mají dnes.
Proč si tedy Netanjahu volby nepřeje? Chce, aby se konaly, až se to bude hodit jemu – především s ohledem na to, zda a kdy bude obviněn ve svých dvou kauzách. Také by nerad rozpouštěl vládu v okamžiku, kdy ho tolik voličů kritizuje kvůli „slabému“ výkonu v Gaze.
Prozatím si k resortu zahraničí a obrany přibral ještě zdravotnictví a přistěhovalectví, které převzal po členech Libermanovy strany, a zastává tak kromě funkce premiéra i čtyři ministerské – izraelský rekord. To se ještě Andreji Babišovi nepovedlo.
