Město Lanškroun - Oficiální web

Zdeněk Sendler

Pracujete nyní na koncepci parku u lanškrounského kulturního domu. Co bylo vaší inspirací při tvorbě tohoto návrhu? Můžete nám prozradit, jaký park bude?

Inspirací byl především kolektiv, který mě oslovil. S architektem Vlachynským máme na spoustu věcí velmi podobné názory. Před časem mi říkal o zajímavém projektu, který zpracovává pro město Lanškroun. Spolu s architektem mě zaujal i přístup zástupců města. Pan starosta mi k projektu řekl vše podstatné, ukázal mi město, bylo to velmi příjemné setkání. Byl bych ignorant, kdybych nabídku odmítnul. Není to sice velká akce, ale určitě je velmi zajímavá.                                                   

Park bude odpovídající místu a předpokládanému provozu, měřítkově je příjemný a věříme, že se stane důležitým a vyhledávaným místem pro obyvatele, nejen v období kulturních akcí, ale během celého roku.

Vizualizace studie parku u Kulturního domu

Zaznamenala jsem mnoho diskuzí o tom, zda architektura je či není umění. Čím je architektura pro vás?

Pro mne je architektura především velmi odpovědná disciplína ovlivňující život. Myslím, že velmi záleží na okolnostech, stavu společnosti, architektura je do určité míry jejím zrcadlem. Znám spoustu příkladů, kdy je architektura uměním, a na druhé straně jich není málo, kdy určitě uměním není. Jedná se ovšem o velmi složitý komplex, který se dle mého názoru nedá jednoznačně zařadit do kolonek „je“, nebo „není“. Architektura je krásná, vzrušující disciplína, zahrnující v sobě mnoho vstupů, od vysoce odborných profesí až po subjektivní filozofické teze. Dobrá architektura by měla být vyvážená, harmonická, inspirující, pozitivně provokující. A také by měla umět krásně stárnout. Na otázku, zda je architektura více umění, nebo řemeslo, je obrovské množství různých protichůdných odpovědí od několika vět až po rozsáhlé publikace, orientace v nich je docela náročná a mnoho fundovaných autorů nenašlo společnou odpověď. že architektura je umění…

 Do 20. století bylo umění spojováno především s krásou, po 20. století je za hlavní faktor považovaná originalita. Jak vnímáte tyto aspekty vy? Je pro vás prioritou krása, originalita, nebo praktický rozměr?

Tyto pojmy se dají chápat i odděleně a hodnotit jednotlivě. Pro mne je prioritou jejich harmonická vyváženost. Krása je pojem velmi subjektivní, praktičnost může unavovat jistým stereotypem, ale opět záleží na úhlu pohledu. Stejně tak originalita za každou cenu může být také docela únavná… Stejně tak racionalita za každou cenu nemusí být přínosná. Zvláště v architektuře může být jistý prvek iracionality velmi přínosný. Ale je to velmi individuální, pro místo, situaci, stav společnosti.

Klášterní zahrady v Litomyšli jsou známé mnoha Lanškrouňákům. Pro mě osobně je to krásné místo, kde člověk nalezne klid, přestože je tam mnoho lidí. Jak vzniká takové místo?

Místo jako Klášterní zahrady je pro architekta dar, vzácný dar. Nejde ale jen o místo, ale i o lidi a atmosféru kolem. V Litomyšli jsme měli obrovské štěstí, že jsme byli v pravý čas na pravém místě. Ve společnosti úžasných lidí, bez kterých by současná podoba zahrad nikdy nevznikla. Za všechny bych jmenoval Mirka Brýdla, tehdejšího starostu, bez kterého by Litomyšl nebyla tím, čím je dnes. I ostatní, kteří měli na vzniku obnovy zahrad zásluhu, zaslouží velkou poklonu. Akademický malíř Bohdan Kopecký, Honza Vavřín a další, moudří, kteří to  nastartovali… I ti, kteří to poctivě odmakali, od úředníků počínaje, realizátory konče, všichni byli důležití.

Po 18 letech zahrady žijí a krásně stárnou. Je to mystické místo, díky „Klášterkám“ jsme prožili několik úžasných roků, poznali skvělé lidi, máme tam mnoho přátel a rádi se tam vracíme.

„Krása je pojem velmi subjektivní a praktičnost může unavovat jistým stereotypem“

Klášterní zahrady v Litomyšli vznikaly pod taktovkou Zdeňka Sendlera na přelomu tisíciletí. (květen 1999 – září 2000)

Ztotožňuji se s tím, že každé místo a město má svou atmosféru. Jakýsi genius loci, který se těžko definuje. Do jaké míry se tímto necháváte ovlivňovat při tvorbě konceptu?

Je to naprosto zásadní, hledám jej vždycky, někdy mi k tomu pomáhají i místní, jako v případě Litomyšle nebo i Lanškrouna. 

Při návštěvě některých veřejných prostorů mě překvapí, že vznikly před 15 – 20 lety a přitom působí velmi moderně. V čem spočívá tato nadčasovost?

V rámci historického vývoje není 20 roků vůbec nic. Nadčasovost spočívá v dobře volených kvalitních materiálech, kvalitním provedení, návrhu oproštěném od krátkodobých, době poplatných, módních výstřelků, které rychle stárnou.

Jaké materiály a rostliny preferujete?

Poctivé, kvalitní, kdy jednotlivé materiály jsou tím, čím jsou… Kámen je kámen, beton je beton. Když se nenapodobuje, když je to pravdivé, poctivé. A také když jsou pokud možno spojené s místem. Tahat krásné valouny z Váhu na zahrady do Prahy považuji za nesmysl. U rostlin je to velká škála, každá si někde najde své místo. Vždy je to také o měřítku, místu, kombinaci. Ne vše se hodí všude. I zde platí něco o harmonii. Je to velmi individuální, jsou to živé organismy, kterým organizujeme život. Vždy je dobré mít na paměti, že jsme my, stejně jako ony, součástí přírody. Vedle profesní „odbornosti“ neškodí používat selský rozum a být pokorný. Mám rád například staré stromy, i ty, které nezapadají do různých tabulek nebo odborných kritérií. Pokroucené staré mahalebky různě se povalující a podpírající se větvemi nebo malebná torza akátů… Jsou to sochy, které by neměly zmizet, stejně tak jako staré sady s velkými ovocnými stromy. Mám rád kvetoucí divoké louky, stejně jako městské dokonalé trávníky s množstvím dovádějících děcek. Každé místo svým způsobem napovídá, chce to mít jen otevřené oči a naslouchat.

Současnou podobu získala Valdštejská zahrada v Praze v roce 2000. Rekonstrukce byla realizována podle konceptu Zdeňka Sendlera.  

„Dobrá architektura by měla být vyvážená, harmonická, inspirující, pozitivně provokující a měla by umět krásně stárnout.“

  Prošlo vám pod rukama mnoho známých a značně navštěvovaných městských prostorů. Zabýváte se i zahradami u rodinných domků, nebo k využití svého potenciálu potřebuje velké plochy?

Zahrady projektujeme samozřejmě také. Někdy se podílíme i na realizacích. Výhoda je, že majitelé sami přijdou, znají naši práci, většinou je to na nějaké doporučení. Zajímavý je i rozsah. Od několika hektarových zahrad s rybníky, sportovními hřišti za desítky milionů až po malinká atria o několika metrech čtverečních za pár korun, obě mohou přinést všem stranám velkou radost. Určitě to není jen o penězích. Někdy je to jeden strom v louce s vazbou na krajinu, kde není poznat, co je zahrada a co krajina. Nesmírně důležitá je vazba na dům, okolí. Zajímavé jsou také jednoduché sady s travnatými cestami, dobře umístěnými lavicemi nebo sochou.

Nejdůležitější je vzájemná vazba s klientem. Když si nesedneme lidsky, nemá cenu se trápit a přetlačovat, lepší je se omluvit a vycouvat. V opačných případech vzniká společně se zahradou i zvláštní pouto, nejsou výjimky, že to končí přátelstvím, kde o vlastní zahradu prioritně až zas tak nejde.

Děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho setkání s inspirativními lidmi na inspirativních místech.

Text: Tereza Juřinová

Foto: Archiv Zdeňka Sendlera