Výsledky pitvy mrtvé vlčice, která zahynula na konci října u Hradčan nad Ploučnicí ukazují, že zemřela po střetu s jinou šelmou, nejspíše vlkem. Testy zároveň prokázaly, že mrtvé zvíře nemělo vzteklinu a že se skutečně jedná o vlka, ani ne roční vlčici. Není však možné ani vyloučit zápas se psem či psy.

Foto: Petr Lumpe

„Jsme především rádi, že vlčice nezemřela zásahem člověka. Vlk sice nemá v naší přírodě přirozeného nepřítele, může ale docházet ke konfliktům mezi jednotlivými zvířaty a smečkami a tím i k přirozenému omezování jejich počtu. Podrobná genetická zkoumání by v budoucnu měla ukázat, jak jsou mezi sebou zdejší vlci příbuzní a zda se na Kokořínsku pohybují jedna či dvě smečky. Je toho stále hodně, co o místních vlcích nevíme,“ vysvětluje Ladislav Pořízek z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, ředitel Správy CHKO Kokořínsko-Máchův kraj.

„Genetický profil tohoto zvířete spadá do variability vlčí smečky, která se na Kokořínsku vyskytuje dlouhodobě a až doposud byla izolována od zvířat pohybujících se v pohraničních pohořích. Plánovaná analýza nových vzorků, které budou získány v letošní zimě, umožní zjistit, zda se v oblasti usadila nová smečka a zda mohlo dojít k teritoriálnímu konfliktu. Mortalita při takových setkáních je u vlků běžná, což je jeden z faktorů přispívající k velmi nízké populační hustotě vrcholových predátorů. Co se týče rizika vztekliny, je potřeba si uvědomit, že právě nízká populační hustota neumožňuje v Evropě vznik ohnisek tohoto onemocnění u vlků. Muselo by dojít k přeskoku na vlka z jiného druhu (např. lišky) v oblasti s vyšší pravděpodobností výskytu viru, jako je třeba Ukrajina. Toto zvíře by se následně muselo přesunout k nám, což je poměrně málo pravděpodobné,“ uvedl Pavel Hulva z Karlovy univerzity.

Na sběru vzorků umožňující příbuznost vlčice se smečkou se podílejí dobrovolníci Vlčích hlídek.