Uctívaný, ignorovaný a zapomenutý Erich Wolfgang Korngold
Korngold je původcem slavného zvuku hollywoodských filmů, ve kterém kombinoval vídeňský „Schmalz“ se zdravou dávkou napětí a smyslem pro drama. Co však bylo před válkou vynášeno do nebe, zůstalo po válce zcela nepovšimnuto.
Korngold, syn předního rakouského hudebního kritika, byl předurčen stát se geniálním hudebníkem: jeho otec ho nepojmenoval Wolfgang jen tak pro nic za nic. Na doporučení Gustava Mahlera, na kterého chlapcův talent udělal velký dojem, začal dvanáctiletého Korngolda učit kompozici Alexander Zemlinsky. Po osmnácti měsících však Zemlinsky nabyl dojmu, že už nemá chlapce co nového naučit. Z toho období se traduje anekdota: Zemlinsky byl jmenován hudebním ředitelem Nového německého divadla v Praze. Když uslyšel, že Korngold studoval kontrapunkt s tehdy známým učitelem hudby Hermanem Grädenerem, poslal mu telegram: „Milý Erichu, slyšel jsem, že studujete s Grädenerem. Už za tu dobu udělal nějaký pokrok?“
Korngoldovi bylo jedenáct let, když ve Vídeňské státní opeře provedli jeho baletní pantomimu Der Schneeman (Sněhulák) a ve věku osmnácti představil své dvě opery: Ring des Polykrates (Polykratův prsten) a Violanta, ve které účinkovala operní hvězda Maria Jeritza. Obě díla dosáhla obrovského úspěchu. “Z nebe spadnul mistr…“, psala hudební kritika.
V roce 1934 odešel Korngold do Hollywoodu. Jeho přítel a světově proslulý režisér Max Reinhardt ho požádal, aby napsal hudbu pro Sen noci svatojánské. Za značný úspěch vděčil tento film i Korngoldově hudbě a režiséři Warner Brothers nabídli Korngoldovi výhodnou smlouvu o spolupráci.
Korngold žil v letech 1934 až 1938 doslova mezi dvěma světy. Cestoval mezi Hollywoodem a Vídní. V zimě pracoval na filmové hudbě, v létě trávil čas na svých “vážných” kompozicích. V této době byla vytvořena jeho poslední opera Kathrin. Premiéra, plánovaná původně na leden 1938, musela být několikrát odložena. Richard Tauber, který převzal vedoucí úlohu od Jana Kiepury, pracoval na filmu v Anglii a byl k dispozici pouze v březnu toho roku. Dne 22. ledna 1938 dorazil telegram, žádající Korngolda, aby byl do deseti dnů v Holywoodu a mohl co nejdříve začít s prací na filmu Dobrodružství Robina Hooda (The Adventures of Robin Hood). Korngold to považoval za znamení a opustil Evropu společně se svou ženou a jedním ze svých dvou dětí 29. ledna 1938. Dne 3. února přistáli v New Yorku a po měsíci je následoval i zbytek rodiny, který se tak jen o fous vyhnul „anšlusu“ Rakouska.
V Americe byl Korngold velmi úspěšný, dva z jeho filmů získaly Oscara. Nikdy se však v Americe nenašel skutečný domov. Jeho srdce a duše zůstaly ve Vídni. Po válce, v roce 1949, odcestoval zpátky do Vídně, ale tam už ho nikdo neznal. V Salzkammergutu navštívil svou vilu, kde byl kdysi tolik šťastný. Přijetí doma však bylo chladné: „Jaké potěšení, že jste se vrátili. A kdy zase pojedete?“ Rozčarovaný Korngold se vrátil do Hollywoodu, kde o sedm let později zemřel doslova na zlomené srdce.
V současnosti opět vzrůstá zájem o Korngoldovo dílo. Kromě několika aktivních společností, věnujícím se propagaci a výzkumu osoby a díla skladatele, se dostávají na divadelní pódia i Korngoldovy opery, jako tomu bylo v případě Zázraku Heliany (Das Wunder der Heliane) na jaře roku 2018 v Deutsche Oper Berlin či ve Vídni předchozího roku (opery Zázraku Heliany a Mrtvé město).
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
