Má za sebou pestrou hráčskou kariéru, kterou předčasně ukončily zdravotní potíže. Působil v reprezentačních výběrech, hrál v Česku i v Anglii. Koučovat se učil u mládežnických týmů Slavie, křest u mužů zažil na Žižkově, kde ho však na podzim po čtyřech měsících odvolali.
Teď má čtyřiatřicetiletý Petr Mikolanda za úkol zachránit Táborsko ve druhé lize. Celek přebírá po Kamilu Tobiášovi, který v pozici hlavního trenéra A-týmu vydržel jen půl roku. Po nepovedené podzimní části se vrátil k mládeži.
Táborsku patří předposlední příčka a hrozí mu sestup do ČFL. Jaké má trenér pocity, když přichází do týmu v takové situaci?
Tady půjde o jedinou věc - zachránit druhou ligu nejen pro klub, ale i pro celé město.
Toho se tedy nebojíte?
Když jsem do toho šel, tak asi ne. Každá práce má své plusy i minusy, a když se budu bát, že to nevyjde, tak trenéřinu ani nemusím dělat.
Sledoval jste už dříve výkony Táborska?
Při trénování Žižkova jsem viděl zhruba šest jeho zápasů. Není to tým, o kterém bych vůbec nic nevěděl. Spoustu hráčů Táborska znám osobně. Během ledna si všechno pořádně osahám a všechno podřídíme tomu, abychom Táborsko zachránili.
Petr Mikolanda(34 let) S fotbalem začínal v Motorletu Praha, v roce 2003 se stal hráčem Viktorie Žižkov. Po dvou letech odešel na testování do anglického West Hamu United. Tam odehrál několik zápasů za rezervu, do A-týmu se nikdy neprosadil. V květnu roku 2007 jej postihly zdravotní problémy a musel ukončit profesionální kariéru. Působil v českých reprezentačních výběrech U19 (7 zápasů, 5 gólů), U20 (2 zápasy, 0 gólů) a U21 (14 zápasů, 2 góly). Naposledy trénoval Viktorii Žižkov. |
Už máte nápad, jak to udělat?
Těch by bylo. Samozřejmě, ten nejlepší je sbírat pravidelně body. Druhá věc je to splnit a důležité je také štěstí. Můžete hrát třeba výborný fotbal, ale nevyhráváte. Už zimní přípravě musíme dát velkou váhu.
Měl jsem například na mysli, jestli nebudete chtít změnit styl trénování, přípravu, systém hry a podobně?
Kamil Tobiáš odvedl na podzim velký kus práce, ale někdy Táboru právě to štěstí moc nepřálo. Vím, že tu jsou dobří hráči, kteří mají výborný charakter a dobře vědí, o čem je záchrana druhé ligy. Od toho se chceme v lednu odrazit.
Spíš se tedy zaměříte na posílení psychiky hráčů?
Samozřejmě musíme mít také natrénováno. A také těžko můžeme hrát krásný a líbivý fotbal, když se budeme zachraňovat. Sice bychom si to všichni přáli, aby zápasy třeba končily 5:3 pro nás a my hráli nádherně, ale druhá liga je náročná soutěž. Možná proto si dopředu nestavím vzdušné zámky v tom, že budeme předvádět pěknou hru. My se hlavně musíme naučit hrát účelně.
Jaký jste typ trenéra? Klidnější, nebo naopak drsný?
Mám rád trenérskou otevřenost. Někdo říká, že jsem hodný, a někdo zase, že jsem tvrdý trenér. Jenže každému hráči svědčí něco jiného. Na někoho potřebujete řvát, na druhého zase vůbec. Takže si myslím, že ke mně patří metoda cukru a biče. Důležité ale je, abychom se všichni v týmu naladili na stejnou vlnu.
Je vám asi jasné, že v předposledním týmu soutěže bude na trenéra o dost větší tlak než na někoho, kdo koučuje mančaft, který je třeba pátý. Snadněji se vám může stát, že vás vedení klubu opět vymění.
Tak vypadá trenérský život. U mládeže můžete být pět, šest let a nikdo na vás moc tlak nevytváří. Možná jen vy sám. Ale já to mám rád, protože chci být vždycky nejlepší. Je mi jasné, že můžeme skvěle trénovat a hrát parádní zápasy, které však na konci prohrajete 0:2, a všechno je pryč. Já jsem optimista a věřím, že se nám náš cíl povede.
