Když před dvěma lety tehdy šestnáctiletý David Píchal nakoukl v dresu fotbalového Prostějova do druhé ligy, všichni očekávali, že se v klubu příliš neohřeje. Přestoupit mohl český mládežnický reprezentant hned záhy, když si ho na přípravu vybral prvoligový Zlín.
„Hrál bych jen za juniorku, což mi nepřišlo v té době zajímavé. Zpětně si uvědomuju, že to byla chyba,“ říká křídelník.
S Prostějovem jste po podzimu získali 18 bodů, což stačí na 12. místo. Jste spokojeni?
Ze začátku to byla paráda, byli jsme čtvrtí po pár kolech a vypadalo to, že se budeme držet na špici kolem pátého místa. Pak ale přišly porážky, z posledních pěti zápasů jsme udělali jeden bod…
Čím to?
Spoléhali jsme všichni na Koudelku. Jakmile přestal hrát, tak přestal hrát celý tým.
Nastoupil jste do většiny duelů, ale jen dvakrát jste odehrál celý zápas. Nečekal jste větší vytížení?
Určitě. Na začátku soutěže jsem doháněl deficit ze zranění, které mě potkalo v minulé sezoně, a neměl jsem ještě takovou kondici, abych vydržel celý zápas. Pak jsem se chytnul, dal jsem gól v Budějovicích a myslel jsem, že to bude pokračovat. Bohužel se tak nestalo.
Byla to vaše jediná branka na podzim. Čekal jste od sebe větší produktivitu?
Většinou moc gólů nedávám, spíše je připravuju, ale je pravda, že jsem jich moc nepřipravil a svezl jsem se s formou týmu.
Ten před ročníkem prodělal výraznou obměnu, jaká nyní panuje atmosféra?
Parta je výborná, trénujeme na sto procent. Ze začátku to klapalo, ale teď to vypadá tak, jak to vypadá. Ale půjde to nahoru, stále máme o co hrát. Chtěl bych být s Prostějovem do devátého místa.
V 15 letech jste debutoval ve třetí lize, o rok později jste hrál druhou ligu. Je vám osmnáct a stále jste v Prostějově. Neměl jste vyšší ambice?
Měl jsem vyšší cíle. Bohužel jsem skoro osm měsíců nehrál fotbal, měl jsem zranění a to se na mně podepsalo. Byl jsem na zkoušce ve Zlíně, kde mě nevzali. Řekli mi, že bych hrál jen za juniorku a že bych možná dostal šanci v áčku. V té době to nebylo pro mě zajímavé, protože jsem měl vyšší cíle a chtěl jsem hrát druhou ligu v Prostějově.
Nelitujete toho?
Zpětně si uvědomuju, že to byla chyba a možná jsem tam měl zůstat.
Od patnácti nastupujete za muže, nechybí vám konfrontace s vrstevníky?
Trošku ano. Když jsem začal trénovat s áčkem, tak mi chyběl kontakt s balonem. V devatenáctce jsem byl klíčový hráč, což mi chybělo, když jsem přešel do mužů.
Prostějovský David Píchal a ostravský Robert Hrubý (v bílém) v hlavičkovém souboji
S vrstevníky se potkáváte alespoň v reprezentaci, se kterou budete bojovat o postup na EURO 2019. Ve skupině na vás čeká Anglie, Dánsko a Řecko. Těžký los, že?
Je to asi nejsilnější los, jaký jsme mohli dostat. Anglie minulý rok v naší kategorii vyhrála, Řecko mělo nejkvalitnější zápasy a Dánové byli taky silní. Cíl je ale jasný - pokusit se postoupit.
Vidíte významný rozdíl mezi mládeží v Česku a zahraničí?
V zahraničí jsou všichni mnohem dál. Když se bavím s hráči, kteří tam hrají, tak si to každý jen vychvaluje, asi na tom něco bude. Já sám jsem byl na stáži v Aston Ville a bylo to skvělé. Mají tam dvacet hřišť, lepší vybavení, úplně jiné podmínky...
Nelákalo vás tam zůstat?
Mohl jsem, ale nakonec z toho sešlo. Bylo mi šestnáct a ještě žil můj děda, který chtěl, abych šel nejdříve do ligy a pak až do zahraničí.
Má o vás nyní některý z prvoligových klubů zájem?
Měl jsem teď nabídku, že bych mohl zkusit přípravu v jednom prvoligovém týmu. Konzultoval jsem to s agentem, ale říkal mi, že mám ještě čas. Do dvaceti chci hrát ligu, takže ještě dva roky. Teď mám před sebou druhou půlku sezony, můžu se ukázat a až po konci sezony se o tom budeme moci bavit.
S Prostějovem je dlouho spjatý i váš nevlastní otec a vlivný sportovní manažer Miroslav Černošek. Jak reagujete, když vás s ním někdo negativně spojí, že máte protekci?
Když jsem byl menší, tak jsem si to hodně bral, a dokonce jsem kvůli tomu brečel. Chtěl jsem těm lidem říct, proč píšou tak škaredé věci, ale teď vím, že to tak chodí, a motivuje mě to. Je to pro mě sice nepříjemné, ale on za mě na hřišti není.
