„Opoziční smlouva“ Havla s Čalfou: historická epizodka, nebo fatální selhání, z něhož se země ještě nevzpamatovala?
Komentář Josefa Mlejnka jr.: Před 29 lety byl Václav Havel zvolen prvním polistopadovým prezidentem díky problematické dohodě s komunistickým funkcionářem Mariánem Čalfou.
Dne 16. prosince 1989 pronesl Václav Havel v československé televizi zásadní sdělení: „Je-li v obecném zájmu, abych přijal prezidentský úřad, přijmu ho. Ale se dvěma podmínkami: že bych byl oním prozatímním pracovním prezidentem, kterého teď potřebujeme, a že ten, který usedne na dobu pěti let do Masarykova křesla, vzejde až ze svobodně zvoleného Federálního shromáždění. Druhou podmínkou, kterou si kladu, je, že po mém boku, ať už v jakékoli funkci, bude stát Alexander Dubček.“ Sametová revoluce tehdy uvízla v jisté krizi a Havlova slova přinášela východisko.
Jeho zvolení prezidentem 29. prosince 1989 dosud mnozí vnímají jako vítězné završení pádu komunistického režimu, určitě alespoň v symbolickém smyslu. V posledních době však přibývá hlasů o konci polistopadové éry a o nástupu nových, nesvobodných poměrů. Souvisí to jak se zvolením Miloše Zemana prezidentem a se způsobem, jakým vykonává svou funkci, tak i s úspěchy hnutí ANO, které vyústily do vzniku menšinové vlády podpořené komunisty.
V čele kabinetu stojí muž, jenž byl evidován jako spolupracovník Státní bezpečnosti s krycím jménem Bureš, jakkoli se snaží tuto „kaňku“ soudně vyzmizíkovat.
Nicméně liší se současná situace zase tolik od konce roku 1989, kdy komunistický parlament zvolil disidenta Havla prezidentem za velkého přispění tehdejšího premiéra Mariána Čalfy? Mladého, pragmatického, ale komunistického funkcionáře, jenž se v dubnu 1988 stal členem federální vlády Ladislava Adamce a předsedou její legislativní rady?
„Historická demagogie!!!“ – drnčí mi předem v uších rozhořčená námitka. Ano, správně, to se přece událo před skoro třiceti lety, kdy složitá situace vyžadovala odvážné, byť problematické pragmatické kroky. Ale o tři dekády později jsme přece měli být už někde jinde, už nám neměli vládnout žádní současní ani bývalí komunisté, žádné stíny Státní bezpečnosti.
Vždyť i nejznámější zdejší prognostik, jistý Ing. Miloš Zeman, odhadoval v roce 1990
